Vích v krajské lize nejspíš dlouho nezůstane

Olympiáda v Deníku

Olympijské kruhy září nad Paříží. Město lásky se stalo centrem sportovců

/FOTOGALERIE, VIDEO/ Letní olympijské hry 2024, oficiálně Hry XXXIII. Olympiády…

Krajská liga v hokeji se letos může pyšnit několika zajímavými jmény. Téměř každý tým má ve svém středu někoho, kdo v minulosti působil ve vyšší soutěži. Choceň díky krizi ve Šternberku, který nepřihlásil druhou ligu, mohla přivítat zpět odchovance LUBOMÍRA VÍCHA a s ním další dva jeho spoluhráče Milana Juráka a Karla Stříteského. Nejde o žádné vysloužilce. Víchovi s Jurákem je dvaatřicet, Stříteský je ještě o pět let mladší. Všichni tři jsou v nejlepších letech „Druhá liga se od krajské ligy liší především pohybem. Byli jsme zvyklí na daleko větší pohyb, mnohem víc se ve druhé lize bruslí,“ zkouší porovnávat dvě soutěže, které dělí na papíře jenom jeden výkonnostní stupínek, ale ve skutečnosti to jsou kilometry, Lubomír Vích.

Asi je znát, že do druhé ligy chodí i třeba mladíci, kteří se neupíchnou nikde v extralize, že?
Nejenom oni. Je tam i docela dost starších zkušených hráčů, kteří přišli z vyšších soutěží. Jsou tam hráči, kteří něčím prošli. Do krajské ligy takoví hráči potom chodí jenom dohrát kariéru. Rozdíl je v bruslení, rychlosti a herním přehledu velký.

Je podle vás větší skok mezi první a druhou ligou, nebo mezi druhou ligou a přeborem?
Vždy, když jdete z vyšší soutěže níž nebo výš, je to skok. Poznáte to. Bruslit umí každý. Je docela znát, že hráči, kteří do krajské soutěže přišli, její úroveň docela zvedli. Nevím, jak to vypadalo vloni, ale některé zápasy mi nepřijdou vůbec špatné.

Myslíte, že by někdo z Chocně měl na druhou ligu?
Těžko soudit. V kraji mám na všechno strašně času. Ve druhé lize dostanu puk a je u mě chlap. To samé by asi bylo, kdybych šel do první ligy. Než bych zvedl hlavu, dostal bych třeba ránu a ani bych nevěděl, odkud přiletěla. Jsou zde mladí kluci, kteří ještě mohou růst a zlepšovat se.

Jste v kabině hodně slyšet, radíte spoluhráčům, co mají dělat?
Od toho jsou spíš trenéři. Samozřejmě, pokud se dějí věci, které by se měly dít jinak, tak si řekneme svoje.

Kdy jste za Choceň hrál naposledy?
Pořádně už ani nevím. Hrál jsem tady, myslím, do mladšího dorostu a potom jsem odešel do Hradce hrát juniorskou extraligu. V rámci ní jsem ale hrál na střídavý start v Chocni. Potom jsem odešel do Olomouce a od té doby jsem tady nehrál. Může to být takových čtrnáct let. Vlastně vloni jsem si tady zahrál v rámci oslav výročí místního hokeje.

Když jste se vracel, neměl jste strach z toho, že všichni budou koukat jenom na vás a říkat: To je ten Vích a on pokazil přihrávku, vždyť nic neumí?
Z lidí jsem strach neměl. Ti jsou všude stejní. Vždycky se najde někdo, kdo přeje a kdo bude kritizovat. Spíš se snažím být sám na sebe tvrdý. Kdybych cítil, že to není ono, tak bych asi řekl, že nemám týmu co dát a nehrál bych tady.

Dělalo vám něco v krajské lize ze začátku problém? Je něco, na co jste si nemohl zvyknout?
Rozhodčí. Je znát, že čím jdete do nižší soutěže, tak kvalita rozhodčích pokulhává. Ovšem jiná věc je, když přijedou rozhodčí z extraligy, občas tady také byli a hned to bylo o něčem jiném. Nemá cenu se na ně ale vymlouvat. Pro všechny je to stejné.

Žádný tlak si tedy nepřipouštíte, ale určitě budete rád, že v Chocni máte další dva spoluhráče ze Šternberka.
Určitě. Milan Jurák i Karel Stříteský jsou kluci, na které jsem zvyklý. S jedním hraji osm, s druhým šest let. Známe se. Víme, co od sebe můžeme čekat. Sice jsme nehráli stabilně spolu, ale to zase tak nevadí. Jen škoda, že některé zápasy dopadly tak, jak dopadly.

Do konce roku ale na soutěžní zápas můžete zapomenout. Dostal jste čtyřzápasový trest za údajné kopnutí protihráče. Od první chvíle jste se dušoval, že se z vaší strany nic takového nekonalo. Cítíte křivdu?
Už se v tom ani moc šťourat nechci. Jsem přesvědčen, že ode mě žádný zákrok nohou směrem k protihráči nebyl. Netvrdím, že ránu pěstí jsem mu nedal, ale o kopnutí nemůže být ani řeč. Nesouhlasím s tím. Nic takového jsem nikdy v životě neudělal a trest mě hrozně mrzí.

Možná, že je škoda, že v krajské hokejové lize není povinnost natočit každý zápas na video…
To je pravda. Pokud rozhodčí řekne, že jsem někomu usekl hlavu, tak jsem někomu usekl hlavu a vůbec to tak být nemuselo. Rozhodčí má pravdu, ať se děje, co se děje. Klidně to může vidět dvacet svědků, jenže je to k ničemu, když rozhodčí napíše svoji pravdu do zápisu. Taková jsou ale pravidla a nic s tím nenaděláme.

Je vám hodně líto, že přijdete o derby s Litomyšlí?
Pro mě to není nic zas tak speciálního. Dlouho jsem tady nehrál, takže se význam pro mě trochu stírá. Snažím se hrát každý zápas v Chocni naplno a je mi jedno, proti komu zrovna hrajeme. Celkově mě mrzí, že nemůžu hrát. Na ledě jsem se začal cítit dobře, občas mi něco i vycházelo. Škoda.

Navíc i kvůli vánočním svátkům budete stát docela dlouho…
Ano, místo trestu na čtrnáct dní je to trest skoro na měsíc.

Trenér Kutílek vás dal dohromady do lajny s Jurákem a Filipem Procházkou. Ten se ale po jednom zápase zranil a vaše trojka se rozpadla. Když se dal do pořádku, chybíte zase vy. Není to k vzteku?
Je, ale na druhou stranu s námi začal Tomáš Zavřel, což je centr od malinka. Je na tento post zvyklý. Nevím, co hrál předtím Filip. Myslím, že se nám ale po dobu, co byl Filip zraněný, docela dařilo.

Procházka je jedním z nejrychlejších hráčů v soutěži. Jak k vám zapadl?
Hráli jsme spolu jenom jeden zápas. Byl zvyklý hrát vlevo, s námi šel vpravo a potom měl hrát centra, tak jsme se první zápas v Litomyšli ještě hledali. Těžko soudit, jak by nám to vyhovovalo nebo ne. Když jsme hráli spolu, než přišli kluci ze Šternberka, tak to fungovalo výborně.

Hrál jste v Hradci, v Olomouci, co vám chybělo, abyste se prosadil do extraligy?
Předně je potřeba říct, že za mě třeba juniorská extraliga fungovala úplně jinak. Bylo v ní jen čtrnáct klubů. Dnes jich je dvaadvacet, což trochu stírá kvalitu. Konkurence byla dřív větší. Nevím, asi jsem nesplňoval předpoklady, které jsem splňovat měl. Roli určitě hraje i to, když jde člověk z malého města do velkého. Když je minimálně na stejné úrovni jako odchovanec, vždy bude hrát odchovanec, i kdyby byl o něco málo horší.

To říkáte jen tak?
Tak to prostě v té době bylo. Z Hradce jsem šel do Olomouce, která v té době vyhrála titul. Potkal jsem se tam třeba i s Kratěnou, Brožem, Tomajkem, Streitem, Procházkou a dalšími hráči, kteří hrají extraligu. Potom tam přišel Korhoň, Novák, který hraje ve Slavii, Marek, jenž hraje za Magnitogorsk. Konkurence byla v Olomouci obrovská. Musím uznat, že to byli lepší hráči a já jsem spíš začal upřednostňovat studium.

Neříkáte si, že to chtělo trochu štěstí a mohl jste hrát extraligu taky?
To si nemyslím. Vždy jsem hokeji dával maximum, víc jsem udělat nemohl. Ano, bylo by krásné, kdyby se mi to povedlo, ale dopadlo to jinak. Beru to tak a nemá cenu se v tom pořád rýpat.

Poslední roky jste trávil ve Šternberku. Jak jste se spoluhráči vnímali, když vám vedení oznámilo, že letošní druholigovou sezonu odpíská?
Všichni to vnímali špatně. Normálně jsme se připravovali na sezonu. Město ale dalo od hokeje najednou ruce pryč a klub neměl stoprocentní garanci, že bychom soutěž dohráli. Vedení nám řeklo, že kdo si najde nějaké angažmá, bude bez problémů uvolněn.

Hned jste si vzpomněl na Choceň?
Spíš jsem byl přesvědčen, že tento rok nikde hrát nebudu. Spíš jsem si říkal, že budu trénovat a připravovat se na další sezonu.

Plánujete příští rok návrat do Šternberku?
V případě, že se tam soutěž bude hrát, tak určitě. Hrozně se mi tady líbí. Co se týká fantastické kulisy, tak taková je i málokde ve druhé lize. Je vidět, že hokej tady táhne. Na dojíždění je to pro mě strašně daleko. Je to sto deset kilometrů tam a sto deset kilometrů zpátky. Zvládá se to hrozně špatně. Priorita pro mě určitě je hrát vyšší soutěž, dokud to ještě jde.

Ani na stará kolena se do Chocně už nevrátíte?
Nikdy neříkej nikdy. V tuhle chvíli o tom neuvažuji. Nekoukám tak daleko. Uvidím, jak se situace bude vyvíjet. Ani nevím, jak to bude vypadat v práci, kde skončím. Nemá cenu něco předjímat.

Jste v Chocni spokojen, nebo vám něco chybí?
Myslím, že můžu mluvit takyza kluky, jsme tu všichni moc spokojeni. O fanoušcích jsem už mluvil, ale i vedení týmu je na vysoké úrovni. Myslím, že není úplně obvyklé, že se lidé z vedení chovají tak, jak se chovají. Touto cestou bych chtěl také poděkovat.