Hokejisté České Třebové obsadili v krajském přeboru poslední příčku. Kromě nedostatku kvalitních a zkušených hráčů se na nelichotivém umístění podepsal i fakt, že se u týmu prostřídali tři trenéři. Jako hrající kouč u mužstva sezonu dokončil PETR KVASNIČKA, který musel tedy sedět velkou část sezony na dvou židlích.


Sezonu jste zakončili na posledním místě, jaké je vaše hodnocení?
Měli jsme velké problémy s obrannou hrou. To však nebyla pouze chyba obránců, ale do obrany se zapojuje celé mužstvo, takže ani útočníci směrem dozadu neodváděli to, co by měli.

Dalo by se na skončené sezoně najít i něco pozitivního?
Určitě to, že jsme načerpali zkušenosti. Konfrontace s nejlepšími týmy nebyla pro naše hráče příliš jednoduchá. Najednou zjistili, že mají na všechno daleko méně času a ne všichni se s tím vyrovnali.

Myslíte, že jste měli na to skončit lépe, než poslední?
Myslím si, že bylo v našich silách být lepší, než poslední. Náš problém byl, že jsme se po řadě porážek dostali do psychického útlumu, kdy jsme přestali věřit ve vlastní schopnosti. To náš výkon velice sráželo.

Dá se z této sezony vzít alespoň nějaké ponaučení pro další ročník?
Je to o tom, že hráči se musí adaptovat na soutěž, což se, jak jsem řekl, ne všem podařilo. Uvidíme, co se bude dít v oddíle dál. Určitě potřebujeme rozšířit kádr. Měli jsme ho totiž nejužší v celém krajském přeboru. Když se nám zranili tři hráči, měli jsme problém poskládat sestavu.

Jste už rozhodnutý, jestli Třebovou povedete i v další sezoně?
Já jsem byl do funkce trenéra dosazen na zbytek sezony. Otázku trenéra bude řešit až výbor. To není otázka pro mě.

Pokud ale ve funkci zůstanete, máte plány jak zvednout Českou Třebovou do vyšších pater tabulky?
Chceme zkvalitnit kádr, ale určitě mě pochopíte, že jména vám nemohu říci. V žádném případě však nepůjde o žádné masové přestupy, že bychom vyměnili půlku mužstva. Diváci chtějí vidět Třebováky a je to ostatně logické. Prodělali jsme v létě také kvalitní přípravu pod panem Hüblem a na to bychom chtěli navázat.

Jak se nám mužstvu projevilo, že jste už třetí trenér?
Samozřejmě, že to dělá svoje. Je to pro hráče nepříjemné, když na lavičce stojí už třetí trenér. Není to ideální stav.

Bylo vidět, že ve Třebové je po hokeji velký hlad, že tento sport táhne. I když se vám nedařilo, chodil velký velký počet fanoušků. Co pro vás jejich podpora znamenala?
Strašně moc. Dlouhodobě se nám nedařilo a lidé chodili ve velikém počtu. Já být divákem, byl bych často na hráče naštvaný. Měli by na to plné právo. Ale oni chodili a nezanevřeli na nás. Chci jim tímto poděkovat. Moc radosti jsme jim neudělali, snad se polepšíme.

Vy jste na střídačku nastoupil z ledu a ještě jste u koučování stíhal hrát. Bylo to pro vás náročné?
S touto pozicí mám už trochu zkušeností, protože hraji i hokejbal a tam jsem si vyzkoušel už i tuto roli. Hrající trenér je ale strašně těžká věc. Chci po hráčích, aby dodržovali určitou taktiku a plnili nějaké mé pokyny. Jenže když jsem na hřišti, sám dělám chyby. Takže tam musí být ze strany hráčů velká tolerance. Musí vzít, že jim něco řeknu, ale na hřišti dělám také chyby.

Nemůže to mít i nějakou výhodu, že jste s hráči na ledě?
Řekl bych, že ani ne. Není to ideální stav. Hráčům chci poděkovat, že to se mnou vydrželi, protože není vždycky jednoduché se mnou vyjít (smích). Máme hodně hodně hráčů, kteří nepoznali pořádný trénink a až nyní to objevují. Sezona byla těžká jak pro hráče, tak pro mě.