U všech byl jeho zakladatel, předseda klubu HC Kohouti Česká Třebová a týmový manažer VLADIMÍR VANĚK, tudíž je tím nejpovolanějším mužem, aby se za úspěšným ročníkem ohlédl.

Za sezonu jste v krajské hokejové lize prohráli jen čtyři utkání. Takže byla vaše jízda triumfu takhle jednoznačná, jak naznačují čísla?

Dalo by se říci, že cesta za naším třetím titulem byla asi nejpřímější a nejjednodušší, ale tohle označení je jenom zdánlivé. Pravdou je, že základní část jsme projeli, 82 bodů, skóre 210:72, to bylo opravdu impozantní. Spočítal jsem si, že nás průměrný výsledek byl 6,6:2,2, takže tady to jednoznačné bylo.

A play off? Čtvrtfinále 2:0, semifinále 3:0, finále 3:0. Co se k tomu dá vůbec dodat…

Myslím, že se nám podařilo sestavit velmi kvalitní tým, mix zkušených a mladých dravých hráčů. Postupně si to sedlo a všechno gradovalo právě ve vyřazovacích bojích, kde jsme odehráli osm utkání a osm jich vyhráli. I podle výsledků jednotlivých zápasů ve čtvrtfinále proti Novému Bydžovu 5:1 a 8:4 a v semifinále s Moravskou Třebovou 4:3, 6:5 a 5:0 lze říci, že tam převážně nebylo o čem.

Asi před dvěma lety jsem se jednou v kabině zeptal, kdo by si chtěl zahrát druhou ligu, a ruku zvedli asi dva hráči. Takže mělo by to smysl? Asi sotva

Souboj o titul se Spartakem Nové Město jste sice také zvládli ve třech utkáních, ale ten finálový příběh nabídl neuvěřitelné zápletky, že?

Ano, finále byl z trochu jiné kategorie. S výjimkou prvního utkání, které skončilo 7:4 v nás prospěch, to byla přetahovaná a myslím, že ve druhém a třetím zápase bylo Nové Město o chloupek lepší. My jsme ale oba tyto duely díky zkušenostem dokázali otočit. Druhé finále si soupeř prohrál sám, pět minut před koncem vedl 3:1, ale místo toho, aby to, jak se říká, zavřel, tak se dál hnal dopředu, propadal, my to potrestali a nakonec zvítězili v nájezdech. A třetí zápas, to bylo finále se vším všudy. Musím říci, že těch čtrnáct vteřin před koncem normální hrací doby, kdy bylo vhazování v útočném pásmu a my do té doby snad 80 procent buly prohráli, jsem počítal s tím, že v pátek jedeme do Nového Města. Nějakým zázrakem jsme ale dokázali v čase 59:55 srovnat, což nám do prodloužení samozřejmě psychicky hodně pomohlo a nádherní akce Ostřanského s Pavlovským všechno rozhodla.

Hokejisté České Třebové vítězí ve finále Krajské ligy Královéhradeckého a Pardubického kraje. Ve finále přehráli soka z Nového Města nad Metují.
VIDEO: Kohouti, děkujem! Česká Třebová převzala vládu nad krajským hokejem

Když se vydáme po stopách faktorů, které vás dovedly k prvenství, tak na prvním místě musíme jmenovat velkou vyrovnanost týmu, kvalitu rozloženou do všech formací. Souhlasíte s tím?

Ano, je to pravda, myslím, že třeba v semifinále s Moravskou Třebovou se to projevilo zřetelně, protože soupeř měl vynikající čtveřici Palička, Augustin, Marek, Cach, zatímco ostatní jejich kvalit nedosahovali. My jsme měli kádr vyrovnanější. Byl po celou sezonu stabilní, i když poměrně úzký, měli jsme štěstí, že skoro všichni odehráli celou sezonu. Výjimkou byla pouze měsíční absence Prachaře, na finále nám potom vypadl zraněný Rozlílek, což byla velká škoda, je to mladý dynamický kluk, vynikající bruslař, s ním by finále vypadalo jinak. Celý první útok Semorád – Martinec – Rozlílek měl největší zásluhu na našem vítězství v základní části, z těch 210 gólů nastříleli třetinu. Důležité však bylo, že v play off to na sebe zase vzali na sebe další hráči, nejvíce úřadovali Ostřanský s Pavlovským.

Jak svoji roli v sezoně zastal zkušený trenér Pavel Marek?

My jsme začínali se dvěma trenéry, ještě tam byl Břetislav Kopřiva, ale potom jsme to vyhodnotili tak, že je to zbytečné hlavně z ekonomického hlediska. Sázka na Pavla Marka byla správná, je to klidný trenér, neviděl jsme ho snad nikdy rozčileného, i když možná vnitřně byl, ale nedával to najevo. Svůj klid pak přenášel také na hráče.

Klíčem pro hokejový úspěch, tím spíše v play off, je tradičně gólman. Na tomto postu jste v osobě Tomáše Vlka problém také neměli, že?

Tomáš se k nám vrátil po roce, znali jsme jeho kvality, přesně jsem věděl, že je to fyzicky zdatný a klidný gólman. Ani on se občas nevyvaruje chyb, ale to se stává každému brankáři. Byl to náš základní stavební kámen, navíc ho v pozici dvojky velmi dobře doplnil Max Kadlc a v utkáních, kdy dostal příležitost, si nevedl vůbec špatně.

Kohouti jsou bráni jako ofenzivně laděné mužstvo, ovšem také v obranné činnosti jste v sezoně odvedli bezesporu výtečnou práci…

Pokud vezmu první obranu, tak Vašíčka s Jelínkem od sebe dělí dvacet let věku, přesto se velmi dobře doplňovali. Zkušený Vašíček je spíše obranář, Jelínek naopak konstruktivní a někdy až moc ofenzivní bek a spolu jim to skvěle šlo. Ve druhé dvojici nastupoval Marek Drtina, který v podstatě odehrál pouze polovinu zápasů, protože současně vykonával funkci vedoucího týmu Dynama B a docházelo k termínovým kolizím. Byli jsme proto docela rádi, že béčko nešlo dál v play off Chance ligy a byl k dispozici, protože přes menší počet utkání to byl náš třetí nejproduktivnější obránce. Čtveřici silných beků doplnil Zbyněk Hradil a jim zdárně sekundovali další. Obranná činnost však nebyla jenom věci našich obránců, poctivě dozadu hráli všichni a pochopili, co trenér chce.

Váš útok, to byla drtivá palebná síla, ale jak jste sám řekl, není jediným úkolem útočníků dávat góly. Zvládali i svoje další úlohy?

Samozřejmě jsme měli hodně hráčů, které se uměli střelecky prosadit, ale byli i takoví, jimž se moc střílet nechtělo. Jako například veterána Karla Pláška, který vám řekne, že raději přihrává, přitom na tréninku má ránu jako z děla. Těžko ale padesátiletého hokejistu na stará kolena předělávat. Měl ale jiné obrovské přednosti, mimo jiné je to excelentní bruslař, z něhož by si mladí měli vzít příklad. Přijde mi k neuvěření, když dvacetiletý kluk bruslařsky nestačí padesátiletému chlapovi.

HC Kohouti Česká Třebová, 1. místo v krajské hokejové lize 2023/2024.
PODÍVEJTE SE: Úžasná atmosféra, euforie i smutek. Takové bylo hokejové finále

Co Kohouti a jejich tréninková morálka? Byl jste s přístupem svých „oveček“ po této stránce spokojen?

Tohle je moje parketa, v tom jsem na hráče vždycky byl přísný, protože by nemělo žádný význam, aby se netrénovalo, aby se scházelo na tréninku osm deset lidí. Tohle v České Třebové neexistovalo. Dvakrát týdne se poctivě trénovalo, na tom jsme to měli celé založeno, všichni kluci měli výbornou docházku, někteří z nich prakticky stoprocentní. A na druhou stranu zase vím, že jsou v krajské lize týmy, které si s tímhle vůbec hlavu nelámou. Také na to v play off doplatily.

Letos se krajská liga hrála s dlouhou základní částí a kratším play off, o rok dříve tomu bylo naopak. Která varianta se vám líbila více?

Po sportovní stránce je ta soutěž výborná, i odborníci říkají, že je to nejlepší soutěž svého druhu v republice. Ekonomicky je to trochu složitější. V minulém ročníku jsme základní části hráli v rámci svého kraje a nebylo to tak náročné na cestování a peníze. Osobně bych se přikláněl k tomuto modelu se spojeném krajů v nadstavbové a vyřazovací části. My jsme třeba měli několik hráčů z Olomouce a pokud mají ve středu jet na zápas do Nové Paky, tak je to skutečně náročné.

Bohužel lidé často nemají vůbec představu, co ten hokej stojí. Je to drahý sport, fotbal je proti němu v otázce nákladů chudý příbuzný. Mnozí si myslí, že si prostě jdeme zahrát hokej, že na tom snad ještě vyděláváme.

Nejen po letošním titulu, ale i po předchozích, se vás řada lidí jistě ptala, co Kohouti a možný postup do druhé ligy. Jaký je na tohle váš pohled?

Dotazovali se nás ze svazu před sezonou i bezprostředně po finále, ale řekl jsem ne a není to jenom moje rozhodnutí. Myslím, že 90 procent hráčů o to nemá zájem, protože všichni kluci pracují, případně studují. My bychom asi šli do moravské skupiny, z toho by koukala Kopřivnice nebo Nový Jičín, navíc se také obávám, že ani divácky by to nebylo atraktivní. Neumím si představit, že by z Kopřivnice někdo přijel do České Třebové na hokej. Druhá liga je taková zvláštní soutěž, hraje si na profesionální ligu a mám informace, že některé kluby mají skutečně profesionální podmínky, což mi přijde na této úrovni k neuvěření. My jsme v úplně jiné pozici. Teď jsem to pustil z hlavy, ale asi před dvěma lety jsem se jednou v kabině zeptal, kdo by si chtěl zahrát druhou ligu, a ruku zvedli asi dva hráči. Takže mělo by to smysl? Asi sotva.

Co se týče počtu diváků, stojíte na špici žebříčku krajské ligy, takže jste z České Třebové dokázali udělat tak trochu hokejové město, že?

Měli jsme skoro 9000 lidí na domácích zápasech, průměr přes čtyři sta. Už to není na úrovni, jak to bylo před covidem, ale trochu níže to šlo všude. Pořád však máme společně s Moravskou Třebovou nejvyšší návštěvy. A navíc, třeba na druhém finále v Novém Městě bylo přes tisíc diváků, ale to proto, že tam byly přes čtyři stovky fanoušků z České Třebové. A hráli jsme fakt v domácím prostředí, bylo to až neuvěřitelné. A pro mě to je svým způsobem odměna. Člověk je hrdý na to, čeho jsme za těch jedenáct let dosáhli, ale všechna sláva polní tráva, 80 procent času je práce, zajišťování, shánění, a možná těch zbylých 20 procent potom radost, když to takhle vyjde. Takže ano, Kohouti opravdu baví lidi, baví město.

Ale ne vždycky a všude se setkáváte s pochopením a uznáním…

Bohužel lidé často nemají vůbec představu, co ten hokej stojí. Je to drahý sport, fotbal je proti němu v otázce nákladů chudý příbuzný. Mnozí si myslí, že si prostě jdeme zahrát hokej, že na tom snad ještě vyděláváme. Jenže nevidí, že máme na finále 750 diváků, z toho je zhruba 400 platících, ostatní permanentkáři, sponzoři a podobně. Sečtu si peníze ze vstupného, ale hned dostanu fakturu za čtyři rozhodčí, v play off je to o 25 procent více než v základní části, náklady na pořadatelskou službu, box časoměřičů, zdravotní zajištění, no a zjistím, že mi z toho nezbyde ani polovina a mám tak na čtyři hokejky. To je tedy opravdu byznys… A nakonec kroutíte hlavou, že se někomu nelíbí výše vstupného na play off. Ano, vím, že naším problémem je, že nemáme místní hráče. Ale oni tady zkrátka žádní konkurenceschopní pro tuto soutěž nejsou. Trénoval s nám šikovný dorostenec, ročník 2008, u něho nám svaz bohužel neschválil výjimku, aby mohl startovat. Kdyby tu byli další, hned bych je bral, klubové kase by to jen ulevilo. Ale bohužel tady nejsou.