Nosí stejné číslo jako hokejista Pittsburghu Penguins Evgeni Malkin. Nastupuje však v obraně prvoligového Hradce Králové. Jedenadvacetiletý odchovanec Chocně VÁCLAV LESÁK prošel Pardubicemi a podobnost s ruským fenoménem NHL je jenom čistě náhodná. „Jedenasedmdesátka se mi líbila. V mládežnických kategoriích jsem hrál se sedmičkou, ale ta byla v Hradci obsazená, s Malkinem to nemá nic společného,“ tvrdí mladý bek. Lesák v těchto dnech začíná s plnou zátěží, v jednom prvoligovém zápase totiž utrpěl zlomeninu ruky.

Hradec mi připadá letos trochu prokletý. Kvůli různým problémům musel nasadit už sedmnáct obránců, to je šílené číslo…
Máte pravdu, těch zranění máme skutečně hodně. Muselo přijít i několik kluků jenom na měsíční hostování, jinak by za nás neměl kdo hrát.

Dokonce za vás hrál jeden zápas i mládežnický trenér, že?
(úsměv) Ano, nastoupil do jednoho mistrovského zápasu, a dokonce dal gól.

Vy sám jste delší dobu mimo kvůli zlomenině ruky. Jak jste ke zranění přišel?
Měl zlomenou člunkovou kost v ruce. V Benátkách jsem dělal prostor útočníkovi a přes rukavici jsem dostal sekyru. Zítra snad půjdu už na poslední kontrolu, kde bych měl absolvovat poslední rentgen, a bude to už doufám dobré.

Kdy byste se měl vrátit už normálně na led?
Snad to půjde už po zítřku. Celou dobu jsem doufal, že to zranění se vyléčí co nejdříve, moc mě to nebavilo jenom bruslit.

V Hradci působíte už třetí sezonu, jakou tam vlastně máte pozici?
Teď moc dobrou ne. Prvních pár zápasů mi sice celkem vyšlo, jenže potom se mi úplně přestalo dařit. Když začínala jít moje forma nahoru, přišlo zranění.

Jaké má Hradec letos ambice, moc se vám nedaří na vlastním kluzišti…
Chybí nám štěstí. Letos bychom rádi do play off, co bude víc, to je jenom nadstavba.

Už jste hráčem Hradce, nebo stále ještě patříte Pardubicím?
Přestoupil jsem do Hradce. Předloňskou sezonu jsem byl ještě posledním rokem junior, a to jsem už působil v Hradci. Na nějakých třináct zápasů jsem si odskočil do pardubické juniorky. Potom Pardubice neměly o mé služby zájem, tak jsem v Hradci.

Proč podle vás neměly Pardubice zájem?
Trenérům se líbili jiní obránci. Nyní hrají Jan Kolář a Jakub Nakládal.

Je pravděpodobné, že po plánovaných škrtech v rozpočtech budou lepší hráči z extraligy odcházet do zahraničí. Vidíte větší šanci se prosadit v extralize?
Je možné, že celá situace takto dopadne, ale dopředu se to těžko odhaduje. Pardubice byly první, kdo veřejně prohlásil, že se bude škrtat, a od ostatních týmů nic podobného zatím slyšet není. I když je klidně možné, že se čekalo, kdo s tím přijde a další se přidají. Hlavně musím dobře hrát, jenom potom může přijít šance hrát extraligu.

Nechovají se Pardubice ke svým odchovancům trochu macešsky, do extraligy jich před touto sezonou moc nenaskočilo…
Je fakt, že nákupů Pardubice měly vždy hodně. Letos ale přišla změna. I v útoku nastupují „Pardubáci“. Klejna, Rákos, Zohorna, Semorád, ti všichni si už zahráli. Celou dobu se říkalo, jak budou dávat šanci mladým, tak se změnou majitele na to i konečně došlo.

Jak jste bral chvíli, kdy vám v Pardubicích řekli, že vám nedají šanci, a musel jste se pakovat do Hradce?
Oni mi to úplně takhle neřekli. Celkem jsem si čtyři zápasy zahrál. Jsem rád i za ně. Jako mladý vyjukaný kluk jsem přišel mezi hráče, které znám jenom z televize, a měl jsem k nim určitý respekt. Bylo dobré si zahrát se zkušenými hráči, dokázali poradit a pomoci. Hodně dobře se mi hrálo s Janem Snopkem.

Máte s druhým choceňským odchovancem Petrem Chaloupkou celkem podobný osud. Oba jste prošli mládežnickou líhní Pardubic i reprezentací, ale ani jeden z vás nedostal pořádnou šanci v prvním týmu. Neuvažoval jste, podobně jako on, že se vydáte do Ameriky?
To víte, že ano. Rozhodl jsem se ale zůstat doma. Amerika pro mě byla takovým krokem do neznáma, moc se mi tam ve finále nechtělo. Navíc dělám v Pardubicích vysokou školu, což byl také jeden z důvodů, proč jsem zůstal tady.

Václave, jak se jako stále ještě hodně mladý hokejista díváte na odchody kolikrát i dorostenců za velkou louži?
Na celou věc se musí nahlížet případ od případu. Někomu to prospěje a dostane se třeba až do NHL, jiný se vrátí jako poloviční hokejista. Třeba Kamil Vávra. V Pardubicích přeskakoval kategorie, sbíral body, hrál v reprezentacích a když se po roce vrátil, byl to úplně jiný hráč (ve WHL nasbíral ve 20 zápasech 5 bodů – pozn. aut.).

Co bude s vámi dál, jak dlouho máte v Hradci ještě smlouvu?
Zatím to moc neřeším, zbývá mi ještě rok. Doufám, že až začnu hrát, bude se dařit. Naplánovaný ale další krok rozhodně nemám.

Zranění ruky vám znemožnila aktivní účast na oslavě 75 let choceňského hokeje. Petr Chaloupka tvrdí, že možná na stará kolena do Chocně ještě zamíří. Uvidíme obrannou dvojici Lesák, Chaloupka?
(smích) Ale jo, rád bych si v Chocni ještě zahrál.