„Když jsem před devíti lety odcházel, tak už tehdy jsem říkal, že se nechci vracet nikam jinam než do Pardubic. Moc se těším,“ říká reprezentační bek.

Měl jste i jiné nabídky? Co rozhodlo pro návrat?
To by byla otázka pro mého agenta, ale pro mě byly Pardubice jasnou volbou. Neumím si představit, že bych tady oblékal jiný dres. Když jsme už během sezony s manželkou řešili, že bychom se chtěli vrátit, tak by to ztrácelo smysl, kdybych měl podepisovat v jiném městě. Chtěl jsem se vrátit taky domů a žít normální život. A hlavně jsem chtěl hrát za Pardubice, kde jsem hokejově vyrostl.

To jste musel hodně prožívat minulou sezonu a boj Dynama o záchranu…
Sledoval jsem Pardubice každou sezonu. Minulou sezonu s velkým napětím, protože jsem měl v hlavě, že bych se chtěl vrátit. Párkrát jsem se přistihl u počítače, že jsem spíše jako fanoušek než hokejista, jak jsem to prožíval. Teď se můžeme těšit na novou sezonu.

Jaké budou ambice do nového ročníku?
Týmové jsou ty nejvyšší, je to velká výzva. Nechci vykřikovat že budeme hrát semifinále nebo finále, je to samozřejmě přání nás všech. Tým má na papíře sílu. Uvidíme, jak to bude v sezoně. Z osobního hlediska těžko něco prorokovat dopředu. Určitě bych chtěl hrát tak, abych se za sebe nemusel stydět. A nezklamal ty, kteří mě sem chtěli zpátky. Chci pomoci týmu k co nejlepším výsledkům.

Kdy se připojíte ke spoluhráčům?
K týmu se připojím 19. července. V tomto období trénuji individuálně už sedm let s kondičním trenérem, na tom jsem nechtěl nic měnit.

Jak vnímáte sílu pardubického týmu, když se podíváte na aktuální soupisku?
Asi v tom budu opatrnější. Už se mi párkrát stalo, když jsem si říkal, že to vypadá skvěle a budeme hrát o titul. Realita pak byla třeba trochu jinde. Ale myslím si, že síla tam je. Je teď na nás, abychom to potvrdili. I z hlediska věku je tým postavený výborně.

Jaká by měla být vaše role v týmu?
Počítám s tím, že bych měl být jedním z lídrů. A je to i důvod, proč tady jsem, abych pomohl Pardubicím. Už v Jaroslavli jsme měli jeden z nejmladších týmů KHL a tam jsem byl v podobné roli. Z tohoto hlediska to pro mě není nic nového.

Na které angažmá z předchozích devíti let budete nejvíce vzpomínat?
To je těžká otázka. Když jsme byli ve Finsku, tak se nám narodil první syn Kubík. NHL je zase NHL, i když jsem si myslel, že tam strávím více času. V Rusku to bylo parádní, Jaroslavl jako organizace předčila Carolinu. Co se týče zázemí a jakou filozofii tam mají. Každé angažmá má své věci. Ve Lvu to bylo taky pěkné. Skončili jsme pod vrcholem, což byla velká škoda. Každá sezona byla něčím specifická. Možná jen na sezonu ve Spartaku úplně nemusím vzpomínat.

Zahraniční kapitolu už jste tedy uzavřel?
Naprosto. I když se říká - nikdy neříkej nikdy - tak na 99,9 procenta to je uzavřená kapitola. Bylo to moje rozhodnutí, vracím se kvůli sobě i rodině a jsme už tak nastavení. Máme dvě malé děti, Kubík by měl jít do školy, takže pro mě momentálně není jiná varianta.

A co znamená návrat do Pardubic pro vaší reprezentační kariéru?
To bych nechal úplně otevřené, protože nevím, jestli o mě bude zájem. Nevím taky, jestli já budu mít chuť a motivaci. Nechci, aby to vyznělo špatně, nároďák byl pro mě vždy motivací. A mám na něj neskutečně nádherný vzpomínky, k tomu i poslední medaili z mistrovství světa. Na druhou stranu je mi 32 let, energii mám teď pro Pardubice. Uvidíme, jak se budu cítit v sezoně a jestli trenéři budou mít zájem.