Jednadvacetiletý brankář JIŘÍ KAPLAN nastoupil k devětadvaceti utkáním, v nichž inkasoval celkem 211 gólů. Přesto byl velmi často největší oporou mužstva.

 

Radosti z vítězství jste si v českotřebovské kabině mnoho neužil, na druhé straně jste byl prakticky celou sezonu v plné zátěži.

Je to tak. Zachytal jsem si víc, než jsem sám očekával. S výjimkou jednoho jsem nastoupil do všech utkání, většinou jsme byli pod tlakem soupeřů, kteří měli i střeleckou převahu.

Původně jste za Lokomotivu chytat neměl, jak k vašemu hostování vlastně došlo?

V Chocni, které jako hráč patřím, bych příležitost zřejmě nedostal, proto se hledalo hostování. Přípravu na sezonu jsem začal v Litomyšli, pak se to nějak zadrhlo a zamířil jsem do České Třebové. Z hlediska svého vytížení jsem tady byl spokojený.

Na některé zápasy byste určitě rád rychle zapomněl…

Začali jsme dobře, doma jsme podlehli Hlinsku jen 3:5. Pak přišel zápas v Chocni a výprask 1:18, to byla síla. Neplnili jsme taktické pokyny a dělali hrubé chyby. Tuším, že po osmé brance jsem odjel na střídačku. Podobných utkání jsme v první části krajské ligy odehráli víc, byly to například debakly v Lanškrouně 6:13 a Moravské Třebové 1:13.

Bilance mužstva v první části soutěže byla tristní: osmnáct porážek a jediná výhra. Co týmu v této fázi sezony především chybělo?

Hráčský kádr se měnil za pochodu, sestava se dost často měnila. Hodně jsme chybovali v obranné činnosti, to se týkalo celého mančaftu. Myslím si, že se taky málo trénovalo. Trénovat v krajské lize jednou týdně, což na pár výjimek platilo, to je strašně málo. Projevilo se to také v tom, jak špatně jsme hráli přesilové hry. Když je nemůžete pořádně nacvičit na tréninku, těžko vám budou vycházet v zápasech.

Patřil jste k dojíždějícím hráčům, přesto jste s tréninkovou morálkou problémy neměl. Proč?

To je jednoduché, protože hokejem žiji. V civilu jezdím s traktorem v zemědělském družstvu Mostek, na tréninky jsem vozil autem další kluky z Chocně. Řídím rád, takže to pro mne nebyl žádný problém.

Pojďme stručně zhodnotit jednotlivé části soutěže. Jaká byla základní část?

Vyhráli jsme jen nad Pardubicemi, to bylo málo. Jak jsem řekl, někteří hráči z mužstva odešli, jiní přišli. Odehráli jsme řadu zápasů s divokými výsledky, 1:18 v Chocní, 6:13 v Lanškrouně, 1:13 v Moravské Třebové, 6:9 v Chrudimi a 8:10 doma s Poličkou.

Co říct k osmi utkáním ve druhé části soutěže?

Dvakrát jsme vyhráli se Skutčí a po samostatných nájezdech prohráli s Pardubicemi, došlo ke zlepšení. Kádr se stabilizoval, nálada v mužstvu se zvedla.

A přišla semifinálová série s Pardubicemi.

V závěrečném utkání druhé části jsme prohráli těsně v Pardubicích 7:8  a stejného soupeře dostali do vyřazovací části. V prvním utkání na nás Pardubice vlétly a daly nám pořádnou lekci 6:0. V domácí odvetě jsme si věřili a vyhráli 5:3. Soupeře to zaskočilo, po jasné domácí výhře si zřejmě myslel, že nás opět přejede. Nestalo se, rozhodoval až třetí duel v Pardubicích. Byl vyrovnaný, prohráli jsme 3:4. Znovu jsme většinou inkasovali po hrubých chybách.

Takže celkově to dopadlo pro Lokomotivu jak?

Ke konci sezony to bylo slušné. Řekl bych, že vedení klubu se v průběhu sezony snažilo kádr doplnit a zkvalitnit. Myslím, že jsme si některé věci měli vyříkat dříve. Hlavně to, kdo chce a nechce trénovat a jezdit na zápasy. Jak jsem řekl, tréninková morálka nebyla nejlepší.

Dokážete odhadnout, co s vámi bude dál?

Musím to probrat v Chocni. Když o mne bude zájem, rád budu v České Třebové pokračovat.

Petr Kvasnička o brankáři

Nejzkušenější českotřebovský hokejista, útočník Petr Kvasnička, by docela dobře mohl být jeho otcem. Pro svého spoluhráče, který je o dvaadvacet let mladší, má jen slova chvály:„Jirka Kaplan nás v sezoně neskutečně držel, byl skutečnou oporou. I v utkáních, které jsme prohráli, a těch byla v průběhu sezony většina, byl vůbec nejlepším hráčem mužstva.“

Vladimír Vaněk