Vzal si na svá bedra myšlenku, že založí „fungl" nový klub. Dotáhl ji do konce a Kohouti tři roky hrají krajskou ligu. Sehnal sponzory, bez jejichž finančních prostředků by to nešlo. Manažer VLADIMÍR VANĚK v otevřeném rozhovoru poukazuje na to, že vést hokejový klub není nic jednoduchého.
Kohouti obhájili ve stále kvalitnější krajské hokejové lize třetí místo. Co to znamenalo pro výkonného šéfa klubu?
Je to úspěch, i když jsem si samozřejmě přál, abychom si zahráli finále. Souhlasím s názorem, že krajská liga Pardubického kraje má rok od roku vyšší úroveň. Hlavně proto, že do ní přicházejí hráči se zkušenostmi z vyšších soutěží. Jasným příkladem byla Moravská Třebová, kterou zkušení útočníci Černý s Dubou dotáhli až k celkovému prvenství.
Z některých laických reakcí na facebooku bylo patrné, jak někteří fanoušci Kohoutů nemohou pochopit, že jejich tým vyřadili masér s kustodem…
To byla samozřejmě nadsázka. Ano, Černý s Dubou pracují v prvoligovém Prostějově jako maséři a kustodi, ovšem ještě před několika málo měsíci oblékali jeho dres a hráli druhou nejvyšší soutěž. Jejich hokejové životopisy jsou natolik přesvědčivé, že v podstatě není o čem mluvit. Desítky zápasů odehraných v extralize, stovky zápasů a vstřelených branek v první a druhé lize. Pokud máte takové dva kvalitní hokejisty v mužstvu, hokej je baví a jsou fit kondičně, logicky jsou právě oni rozdílovými hráči. Bez ohledu na to, že jim je 42 a 38 let. V semifinálové sérii se Černý s Dubou předvedli v plné parádě, navíc jim zdárně sekundoval centr Čikl.
To je pravda, přesto měli Kohouti finále na dosah. Co se v rozhodujícím pátém semifinálovém střetnutí stalo?
To byste se musel zeptat hráčů, oni byli na ledě. Vedli o tři branky a zřejmě si mysleli, že to, jak se říká, mají v kapse. Přestali hrát jednoduše a po hrubých chybách ještě ve druhé třetině, během necelých pěti minut, třikrát inkasovali. Ve třetí třetině hrálo mužstvo zodpovědněji, jenže v prodloužení jeden z hráčů opět chyboval a soupeř vstřelil vítězný a postupový gól.
Na facebooku se vzápětí objevila ostrá kritika. Sezona prý skončila pro českotřebovské Kohouty naprostým fiaskem, protože vypadli s herně nejslabším semifinalistou. Autor tvrdil, že to v hráčích a trenérovi nebude, že „ryba smrdí od hlavy" a že by z toho měl klub vyvodit závěry. Co jste tomu říkal?
Nevěřil jsem vlastním očím. To nebyla kritika, ale hloupý výlev mladíka, který neunesl prohru s kvalitním soupeřem. Za prvé: Skončili jsme třetí, takže fiaskem, přesněji neúspěchem, skončila sezona pro jiné kluby. Za druhé: Finále krajské ligy jasně ovládl údajně herně nejslabší semifinalista, to je dobrý vtip. Za třetí: Hráči moc dobře vědí, že rozhodující zápas nezvládli. Výstižně se vyjádřil kapitán Petr Vlček v Orlickém deníku, který přiznal: porazili jsme se sami. Svědomí by měli zpytovat hráči. Třeba proto, že jich na páteční trénink před rozhodujícím semifinálovým zápasem přijelo pouze jedenáct. Tam je podle mého názoru třeba hledat první zárodek zbytečné porážky v Moravské Třebové.
Jaké reakce lidí a fanoušků jste v této souvislosti zaznamenal?
Výhradně pozitivní. Soudný fanoušek vidí, jaký posun mužský hokej v České Třebové během několika málo posledních let zaznamenal. Kohouti fungují tři sezony. Předloni jsme byli šestí, vloni a letos třetí. Co bylo předtím? Nechci nikoho urazit, ale žádná sláva to nebyla. Od nejlepších mužstev dostávala Česká Třebová běžně deset nebo patnáct branek, vyrovnané zápasy hrála s těmi nejslabšími. V současnosti jsme kvalitou hráčského kádru a předváděné hry někde úplně jinde. Dokážeme vyhrávat nad nejlepšími týmy, na hokej chodí v České Třebové stále více diváků.
To je velmi pozitivní zjištění. Určitě vám udělalo radost prvenství Kohoutů v návštěvnosti domácích zápasů?
Ano. Letos jsme měli nejvyšší průměrnou návštěvu na jedno utkání, 485 diváků. Předčili jsme Choceň, a to je co říct. Nezapomeňte na jednu podstatnou věc. Zatímco v Chocni, ale i v dalších městech se hokej na slušné úrovni hraje nepřetržitě třeba 40 let, v České Třebové byl zastřešený zimní stadion otevřen před devíti lety. Doháníme obrovskou ztrátu. Rád bych v této souvislosti všem fanouškům poděkoval, jejich přízně si vážíme.
Hodně se mluví o podmínkách, za kterých hokejový klub Kohoutů funguje. Můžete nám je přiblížit?
Hodně peněz nás stojí ledy. Trénink je za dva tisíce korun, za jeden mistrovský zápas zaplatíme 5 100 korun. Když k tomu připočítám odměny rozhodčích, odměny osob z boxu časoměřičů a pořadatelů, tak náklady na jedno utkání dosahují výše deseti až dvanácti tisíc korun. Pokud na vstupném vyberete patnáct tisíc, což je velmi slušná bilance, vyděláte na jednu lepší hokejku. Kolegové v jiných klubech, například v Chocni, Litomyšli a Moravské Třebové, to mají jednodušší. Tvrdí, že za ledy neplatí vůbec nic.
A peníze tudíž mohou využít na jiné účely. Na co by se hodily vám?
Třeba na hokejky, které jsou drahé a moc toho nevydrží. Nedávno mne pobavil jeden známý, který odhadoval, že jedna hokejka stojí kolem pěti stovek. Když jsem mu řekl, že v průměru zaplatíme za jednu více než dva tisíce, tak koukal jako blázen. A teď si představte, že máte v mančaftu borce, jenž vám za sezonu rozláme deset, dvanáct holí. Asi nemusím připomínat, že v týmu je obvykle kolem dvaceti hráčů. Hokej je poměrně drahý sport.
Je nutné, aby klub krajské ligy kupoval hráčům hokejky?
(směje se) Není. Ovšem v takovém případě musíte počítat s tím, že nebudete mít kvalitní hráče a budete hrát nejspíš okresní přebor. Taková je realita, nejen v hokeji. Naši hráči nejsou profesionály. Někteří pracují, jiní studují.
Klíčový útočník Marek Hemský v lednovém rozhovoru pro deník Sport prohlásil, že ve Třebové jsou vynikající podmínky. Co tím myslel?
Předpokládám, že to, co řekl redaktorovi Sportu. Hráči u nás dostávají hokejky, klub jim hradí cestovní náklady, mají měsíční odměny. Standardem v České Třebové je občerstvení během a po skončení mistrovských utkání. Na začátku, na konci sezony a před Vánocemi pořádáme pro partnery a hráče společenské akce.
Dokážete říct, co bude s českotřebovským hokejovým klubem dál?
Možné je všechno. Podívejte se, hokej je o penězích. Kdo tvrdí něco jiného, je mimo realitu. Různé jsou soutěže a různé jsou peníze, které na ně potřebujete. Před každou sezonou je klíčové naplnit rozpočet, od toho se odvíjí vše ostatní. Příští sezonu můžeme krajskou ligu vyhrát, nebo ji také nemusíme vůbec hrát.
Připouštíte si tu druhou, horší variantu?
Samozřejmě si to nepřeji, byla by to obrovská škoda. Ale jsem realista a je dobré, když člověk počítá se všemi variantami.
Co by tedy českotřebovským Kohoutům nejvíce pomohlo?
Kdybychom měli víc takových partnerů, jakými jsou společnosti, jež nám finančně pomáhají výrazným způsobem doteď. Rádi bychom hovořili s představiteli města o vylepšení stávajících podmínek. Hokej je tady sportem, na který chodí tisíce fanoušků, občanů města. Jak již bylo řečeno, náš klub měl nejvyšší domácí návštěvy v celé krajské lize. Stovky fandů jezdily Kohoutům fandit do Chocně, Litomyšle, Moravské Třebové, Poličky a Chrudimi.
Generální ředitel významné společnosti Jan Lustyk v nedávném rozhovoru prohlásil, že v příští sezoně chce vidět Kohouty ve finále. Je to reálné ve světle toho, o čem jsme před chvílí hovořili?
S ohledem na výraznou podporu ze strany této společnosti je přání pana Lustyka logické a oprávněné. Když se nám podaří naplnit rozpočet, můžeme myslet na finále a třeba i na celkové vítězství. Letošní sezona ukázala, že potřebujeme mužstvo částečně posílit. Dva kvalitní obránci a dva šikovní útočníci by se nám určitě hodili.
Je dobré zmínit výrok trenéra Jaromíra Jindřicha, který řekl, že málo hráčů si uvědomuje, co se pro ně v České Třebové v klubu všechno dělá.
Má pravdu. Jak řekl Marek Hemský, vedení klubu vytváří hráčům vynikající podmínky. Právě proto od nich budeme ještě důsledněji vyžadovat plnění tréninkových a zápasových povinností. Pokud to někdo nepochopí, rozloučíme se s ním.
Prozraďte, trenér Jaromír Jindřich u týmu zůstává?
O další spolupráci jednáme, jasno by mělo být do konce března.
V hokejových kuloárech se říká, že Česká Třebová chce hrát druhou ligu. Je to pravda?
V současné podobě určitě ne. Pokud by došlo k reorganizaci druhé ligy a rozdělení na více skupin, aby odpadlo dlouhé a finančně i časově náročné cestování, tak o tom můžeme přemýšlet. Za předpokladu, že se nám podaří získat víc finančních prostředků. Řekl bych, že o něčem takovém lze uvažovat v horizontu dvou, tří let.
Poslední zápas odehráli Kohouti 6. března, skutečnou tečkou za sezonou byl o dva týdny později slavnostní večer. Vydařil se?
Byla to příjemná akce, které se zúčastnilo osmdesát pozvaných. Pochopitelně nechybělo téměř kompletní mužstvo, přítomni byli klíčoví partneři, hosté, kluci z fanklubu. Vyhlásili jsme a odměnili nejlepší hráče, byl to hezký večer.
