V Coloradu žije už 20 let, každé léto se ale hokejový šampion Milan Hejduk pravidelně vrací do rodného Ústí nad Labem. Tráví tu celé dva měsíce. „Rádi sem s rodinou jezdíme. Pořád je to tady náš domov, i když jsme většinu roku v Americe,“ vypráví 42letý olympijský vítěz Milan Hejduk.

Jak v Ústí trávíte čas?
Děti dělají dálkově českou školu, takže vždycky přijdou na zkoušky dodělat ročník. Zkoušky dělaly z českého jazyka a dějepisu. V těchhle vedrech jsme doma u bazénu. Chodíme na tenis, golf, na kola, kluci chodí hrát hokej. Snažíme si to tu užít aktivně. 

Vaše dvojčata Marek a David navštěvují hokejovou školu ústeckého Slovanu. Co říkáte na to, že si dnešní kluci mohou zahrát hokej i v létě?
Je to výborné, letos tam bylo asi 180 dětí. Když jsme byli malí my, tak nic takového nebylo. Není to jen hokej, mají tam i jiné vyžití jako plavání nebo box, také je tam výuka angličtiny. Je to spíš všeobecný kemp.

Ústecký Slovan nově trénuje váš kamarád a další slavný ústecký rodák Jan Čaloun. Kritici mu vyčítají, že nikdy netrénoval dospělý tým. Je to handicap?
Honzu trénování baví a určitě tomu dává maximum. Zkušenosti má, protože to zažil jako hráč. Nějakou dobu už trénuje dorost a žáky, takže trenérské zkušenosti získal, i když to nebylo u áčka. Tam je to asi trochu jiné, ale s tím se srovná. Jako trenér bude dobrý, důsledný. Má hráčům co předat, nasbíral obrovské zkušenosti. To stejné platí o Machuldovi, to byl taky vynikající hokejista. Oba si prošli i zahraničím a vědí, jak se trénuje třeba ve Finsku nebo v NHL.

V Americe teď trénujete tým 14letých kluků, ve kterém jsou i vaši synové. Co vás na práci s mladými hráči baví?
Je to zajímavé. Zvlášť u téhle kategorie člověk vidí, jak se ti kluci zlepšují. Poslouchají a makají. Denně jsem na ledě, je dobré, že jsem zůstal u hokeje.

Chtěl byste se v budoucnu posunout k chlapům?
To nevím. V Americe je to tak, že třeba náš klub nemá chlapy. Máme tam týmy od desetiletých až po osmnáctileté kluky. To bych musel jít někam jinam. Nikdy jsem ale nepřemýšlel nad tím, že bych nějak hodně trénoval. Tím, že moji kluci začali chodit na hokej, tak jsem začal pomáhat trenérům. Zpočátku tam trénují převážně rodiče, tak jsem tomu chtěl dát nějaký smysl. Teď už jsem nějaký ten pátek hlavní trenér. Zatím ale žádné velké ambice nemám. Spíš to dělám kvůli svým dětem, ale třeba se to do budoucna změní.

Kdy uvidíme jméno Hejduk opět na dresu Colorada Avalanche, kde jste 14 sezon hrál?
To je ještě daleká cesta. (úsměv) Teď je jim čtrnáct a brzy se dostanou do věku, kdy se to bude lámat. Hokej je baví, ale konkurence je obrovská. Musí dál makat.

Byl jste nejlepším střelcem celé NHL. Potatili se vaši synové? Získali ofenzivní geny?
Jeden je útočník, druhý obránce. Přijdou mi jiní, než jsem byl já. Ani bych neřekl, že budou podobní hokejisti jako já. Každý je jiný typ hráče, každý si jde svou cestou, ale to se může změnit. Je jim teprve 14 let a těžko dělat nějaké závěry.  

V lednu jste zažil v Coloradu velkou slávu, když dres s vaším číslem vystoupal pod strop arény Avalanche. Jaký to byl pocit?
Co se týče individuálního ocenění, tak to byl jeden z nejemotivnějších momentů v mojí kariéře. Je to obrovská pocta. Užil jsem si to i s dětmi. Celých těch 14 sezon se mi podařilo hrát za jeden klub a vyvěšení dresu je taková třešinka na dortu mojí kariéry. Pokaždé, když přijdu do Pepsi Centra, tak se podívám ke stropu arény a visí tam můj dres. Je tam jen šest dresů. Je to obrovská pocta být mezi legendami nejen Avalanche, ale celého světového hokeje.

O místo v kabině Avalanche teď bojují dva Češi, exústecký Pavel Francouz a útočník Martin Kaut. Jaké jim dáváte šance?
Francouz je výborný gólman. Teď mu přibyla konkurence, protože Colorado podepsalo Grubauera z Washingtonu. O místo se bude prát ještě i s Rusem Varlamovem, který dělal jedničku. Určitě tam nějaká šance je. Kaut byl draftovaný v prvním kole. Je to mladý kluk, nevím, jestli bude mít v 18 letech kvalitu na to, aby se okamžitě prosadil do prvního mužstva. Kdyby šel nejprve na farmu, která je u Avalanche asi hodinu cesty autem, tak bude pořád pod dohledem trenérů hlavního mužstva. Při kvalitní výkonnosti by si ho hned vytáhli nahoru. Je složité se prosadit do prvního týmu, ale určitě by se oba měli v NHL v nějaký moment objevit.

Je pro hráče těžké přijmout fakt, že vás tým posílá jen na farmu?
Hlavně pro mladé hráče je lepší, když se nejdřív vyhrají na farmě. Známý je tím Detroit, který nechává hráče dva tři roky na farmě, než získají zkušenosti. Pro mladého kluka je to lepší, než aby byl hned v NHL, ale odehrál málo minut. To mu může ublížit. U gólmanů je to jiné, tam bude záležet na aktuální výkonnosti.

Pavel Francouz je oporou reprezentace, která má nového kouče. Jak se tváříte na angažování Miloše Říhy, kterého znáte ze svého působení v Pardubicích?
Miloš Říha mě trénoval tři roky. Tehdy jsme měli mladý mančaft a Miloš nás hodně zvedl. Dal tomu řád a kázeň. Já na něj nedám dopustit, hodně mi pomohl. Myslím si, že je to dobrá volba. Kolikrát už byl mezi kandidáty na reprezentačního trenéra, ale nikdy to nedostal. Teď prostě nastal jeho čas.

Dřív Češi vozili z mistrovství světa pravidelně medaili, teď čekají na cenný kov už šest let. Kde je podle vás problém?
Asi to už není náhoda. Něco nám chybí. Máme vynikající hráče, ale není jich moc. Když pak nepřijedou na šampionát, tak je to znát. Svaz se tomu na druhou stranu snaží pomoct. Rozšiřují se základny, aby bylo víc malých hokejistů. Základ pyramidy je širší a z toho pak vychází víc talentů. Chvíli to bude trvat, ale je to na dobré cestě.