Choceň povede do sezony opět mladý trenér Jan Svatoš, kterého jsme vyzpovídali.

Vloni jste prožili skvělou sezonu. Jak vidíte tu následující?

Minulý rok jsme měli vcelku kliku, že se nám vyhýbala zranění. Vlastně jsme celkově měli pořádný kus štěstí. Stačí si vzpomenout na čtvrtfinále s Moravskou Třebovou, kde jsme vyhráli až po nájezdech. Letos jsme v přípravě ještě neprohráli, ale máme pět zraněných, takže uvidíme, jak se rychle dají do kupy. Ale výsledky nasvědčují, že úplný propadák by to být nemusel. Náš cíl bude dostat se do play – off a tam se, jak moc dobře víme, už může stát všechno.

Jak probíhala příprava? Říkal jste, že výsledky byly dobré, takže jste spokojen?

Hráli jsme dvakrát s Poličkou, ale to bylo spíš jenom tak na rozjezd. Víc nás už prověřilo Hlinsko, se kterým jsme jednou remízovali a jednou absolvovali vítěznou přestřelku 11:8. Uvidíme až teď v neděli, kdy nás prověří Žďár. Až potom půjde nějak rozebírat, jestli byla příprava vydařená, nebo ne.

Když se člověk podívá na vaši soupisku, praští ho do očí jedna věc – mužstvo Chocně je zatraceně mladé. Nepřipadáte si jako juniorský trenér?

(usměv) Ano je pravda, že tým máme hodně mladý. Vlastně je ještě mladší než loni. Do mužstva jsem vzal i juniory, kterým chci dát šanci. Přišel třeba Pochobradský z Pardubic, který může ještě hrát za juniory a někteří další mladíci. Důležité ale je, že nám nikdo neodešel a jádro týmu zůstává beze změny.

Takže když mužstvo doplňujete pouze o nadějné juniory, jste s jeho složením spokojený? Nebo vidíte na nějakém postu slabinu?

Především bychom se potřebovali zaměřit na obranu. V Chocni vždycky byly v zadních řadách nedostatky. Je to taková tradiční místní bolest. Jenže kvalitních obránců je všude málo, ať vezmeme extraligu nebo krajský přebor. Ale to se dá snad nějak vyřešit. Spíš bojím toho, že nás bude málo. Na začátku přípravy nás bylo více jak dvacet. Na poslední přátelské utkání s námi cestovalo už jenom patnáct hráčů. Někdo se zraní, někdo má pracovní povinnosti a někdo se na to vykašle. A pak se to musí různě lepit. To je tak jediná věc, ze které mám trochu strach. Já ale věřím, že všichni marodi se dají co nevidět do pořádku a budeme mít hráčů opět dostatek.

Nechybí třeba nějaký „tvrďák“, který zastraší soupeře a dovede i nějakým tvrdým hitem mužstvo nabudit?

To je asi pravda, naši hráči jsou pohybliví, dynamičtí a dobří bruslaři. Ale aby někoho rozmázli na mantinel, to ne. I když vlastně kluci Prudičovi takové kousky jsou schopni předvést (smích).

A nebojíte se také toho, že po té minulé úspěšné sezoně budou hráči moc nahoře a budou doufat, že výsledky přijdou samy?

V té přípravě bylo vidět, že někteří „jsou na hrušce“, ale v Poličce jsem jim už trochu promluvil do duše, takže doufám, že z těch výšin rychle spadnou. Je však pravda, že se říká, že po úspěchu přichází sebeuspokojení a sešup. Ale jak jsem řekl, máme osvědčené metody, jak hráče sklepat zase dolů, takže věřím, že v tomhle nějaký zásadní problém nebude.

Cítíte po loňsku třeba nějakou větší podporu od města, nebo štědřejší dary od sponzorů?

Povedlo se sehnat nějaké peníze. Velkou zásluhu na tom má Luboš Krejza, který začal pracovat pro A tým a má kontakty. To je pro shánění peněz nejdůležitější.

Je v soutěži nějaký tým, na který se těšíte a naopak takový, se kterým byste zápas nejradši vynechali?

Těšíme se na derby s Litomyšlí, tento zápas má úžasný náboj. A někdo na koho se netěšíme? Těžko říct. Můj osobní názor je, že nadcházející ročník bude hodně vyrovnaný. Každý může porazit každého. Zmizely týmy jako Polička a Skuteč, na kterých se mohlo chytit, vyzkoušet si různé věci, ale to teď odpadá. Divák se může těšit na osmadvacet vyrovnaných zápasů. Pro fanouška snad ani není lepší pozvánky.