Je mu sice teprve dvaadvacet, ale jeho život byl plný důležitých rozhodnutí. Hokejový obránce prvoligového Vrchlabí PETR CHALOUPKA se nejprve jako malý kluk musel v osmé třídě rozhodovat, jestli se bude dál pořádně věnovat fotbalu, nebo hokeji. Rozhodl se pro led, opustil mateřskou Choceň a vydal se do Pardubic. „Měl jsem z toho hroznou radost, že se mi povedlo dostat se do takového klubu,“ říká po letech řízný bek. Ve městě perníku se ale nakonec neprosadil, a tak stál na další křižovatce, odejít do zámoří a hrát juniorské soutěže, nebo zůstat v Česku a zkusit se prosadit do extraligy? Volil druhou možnost a zatím je stupínek pod elitní soutěží.

Pocházíte z malého města, jak se stane, že si vás všimne celek, který má mládežnické týmy v nejvyšších českých soutěžích?
Do Pardubic jsem se dostal trochu díky kamarádovi. Jeho otec řekl známému, který trénoval v Pardubicích, ať se na mě podívá, líbil jsem se mu, tak si mě vzali.

Odmala jste byl o hlavu větší než vaši vrstevníci, takže ve fyzických dispozicích jste měl asi velkou výhodu…
Ano, a to byl důvod, proč mě v Pardubicích přeškolili. V Chocni jsem totiž hrál v útoku, ale stal se ze mě obránce. Jsem rád, že jsem se posunul dozadu (úsměv).

Kromě hokeje jste hrál zatraceně dobře i fotbal. Proč jste se rozhodl pro hokej?
Rozhodla ta nabídka z Pardubic, díky ní jsem šel za hokejem. Kdyby přišla dřív nějaká nabídka z fotbalu, asi bych teď hokej nehrál.

Objevil jste se tedy v Pardubicích. Jakou jste před sebou viděl metu?
Chtěl jsem hrát extraligu a dostat se do NHL. Takový sen má asi většina kluků, která hraje hokej.

Asi jste tu laťku začal ale postupně snižovat…
Určitě, je potřeba vidět kariéru po určitých krůčcích. Postupem času jsem hlavně chtěl naskočit do extraligy.

O práci s mládeží v Pardubicích se občas docela dost diskutuje, jak jste tam byl spokojený?
Hodně. Logicky se tam pracovalo na daleko vyšší úrovni než v Chocni. Už v mládežnických kategoriích jsem zažil profesionální přístup.

Mě spíš zajímá, jestli jste zažil takové ty tlaky, o kterých se mluví. Rodič chodí lobbovat k trenérovi, aby jeho syn hrál…
Ano, je to tak a bohužel si myslím, že to tak funguje všude, není to jenom v Padubicích.
Zajímavé je, že v Pardubicích se z odchovanců prosadila před lety pouze řada Kolář, Koukal, Průcha, letos prorazil konečně Starý a do týmu se dostali i obránci

Nakládal s Kolářem. Čím to, že z domácích hráčů se do prvního týmu téměř nikdo nedostane?
Myslím, že je to tím, že v Pardubicích je dost peněz. Kupují se hotoví hráči, a tím odchovanci přichází o šanci.

Vy jste v Pardubicích skončil proč? Z extraligové vyhlídky najednou byla druhá liga ve Vrchlabí…
Když jsem skončil v juniorech, nastoupil jsem na přípravu s áčkem. Po týdnu na ledě mě právě s Honzou Kolářem poslali do Brodu, kde se on chytil, ale já ne. Bylo to koncem prázdnin, takže většina týmů měla uzavřené kádry. Nakonec jsem šel do Vrchlabí, kde bylo volno, a teď říkám, ještě že to tak dopadlo.

Jistě, Vrchlabí je ambiciozní klub, ale neříkal jste si tenkrát, když jste byl blizoučko k extralize, že je angažmá ve Vrchlabí krokem zpět?
Měl jsem takové myšlenky. Chtěl jsem se živit hokejem a najednou mě čekala druhá liga.

Nepřemýšlel jste v té chvíli i o odchodu do juniorských soutěží v Americe?
Hodně jsem přemýšlel, že půjdu. Dokonce jsem měl před pěti lety i nabídku do Ameriky odejít. Po poradě s trenérem v Pardubicích jsem ale nešel. Říkal, že půjdu do áčka, ale bohužel.

Když vaše rozhodnutí hodnotíte zpětně, bylo správné?
Těžko říct, co by bylo, kdybych tam odešel. Ale asi by bylo lepší odejít, když jsem nedostal v Pardubicích šanci.

V extralize jste si zahrál jenom jeden zápas, že?
Ano, a ještě k tomu v útoku. Nastupoval jsem v řadě s Korhoněm a Honzou Starým. Doufám, že extraligu ale ještě hrát budu.

Po vašem odchodu z Pardubic jste ani žádnou nabídku z extraligy nedostal?
Můj agent pochází z Kladna, takže to bylo chvíli ve hře, ale nakonec to nevyšlo.

Nakročeno jste měl i do Jihlavy, když byla ještě extraligová, nebo ne?
To také. Bylo to v té době, kdy jsem měl od agenta nabídku odejít do Ameriky. Další možnost byla jít i do Jihlavy. Jenže jak už jsem říkal, dal jsem na radu trenéra v Pardubicích, který mi doporučoval, abych nikam nechodil.

Týmy v první lize většinou úzce spolupracují s extraligovými. Vrchlabí je napojené na Mladou Boleslav. Myslíte, že se může objevit šance tam?
Mohla by. Letos ale ještě asi ne, leda kdyby měli v Boleslavi nějakou větší marodku.

Velké téma jsou nyní škrty v rozpočtech extraligových klubů, které hledají, kde by mohly ušetřit. Jaká je situace v první lize, která je také profesionální?
Máme z toho také strach. Mluví se o tom v každé kabině, ne jenom ve Vrchlabí. Doufám, že nakonec ten dopad současné krize nebude tak hrozný, jak se o něm mluví.

Vrchlabí je hodně ambiciozní tým. Slevuje v těžkých dobách šéf klubu Dědek ze svých nároků?
Pan Dědek má cíl být do tří let v extralize. Tuto sezonu to ale rozhodně na pořadu dne není. Uvidíme spíš až příští rok, jak se vyvine situace v ostatních klubech a jaké přijdou posily.

Zázemí na extraligu ve Vrchlabí máte?
To asi ne. Zimák by se musel předělávat.

Myslíte si, že je to hodně velký výkonnostní skok z první ligy do extraligy?
Možná to bude znít trochu překvapivě,ale řekl by, že v extralize je na všechno daleko víc času. První liga je rychlejší, protože tam hraje hodně mladých hráčů, je to větší jízda. Extraliga je víc techničtější.

Minulou neděli jste oblékl dres Chocně v přátelském zápase proti Šumperku. Myslíte, že si tam někdy ještě zahrajete i soutěžní zápas?
(úsměv) No možná na stará kolena půjdu do Chocně dohrát.