V sestavě extraligových hokejbalistů Letohradu se v letošní sezoně objevilo několik nových jmen, naposledy přibyli útočník Petr Vršinský a brankář Michal Katerinjuk.

Letos poprvé se v letohradském dresu objevil také obránce PETR VĚCHET. Šestatřicetiletý letý rodák ze Zlína ještě loni nastupoval za SK Sudoměřice, letos však přijal nabídku z Letohradu. Jeho hokejbalová kariéra začala v roce 1988, od kdy hrál za HBC Zlín. Tam vydržel do skončení činnosti klubu v roce 2003, poté oblékl dres SK Sudoměřic. Ty však práva na extraligu letos prodaly a Petr zamířil do Letohradu. Reprezentační zkušenosti nemá, ale může se pochlubit působením ve švýcarském týmu Oberwill Rebels, za které odehrál tři Evropské šampionáty.

Máte za Letohrad odehráno devět utkání. Jak zatím Letohrad hodnotíte?
Mužstvo Letohradu hodnotím určitě pozitivně. Jde samozřejmě vidět, že nám při neúčasti dlouholetých opor především v obraně schází zkušenost a jejich herní kvalita. Ale to není na škodu, každý z nás jednou začínal a mladí hráči potřebují především hrát, aby získali zkušenosti.

Ještě loni jste hrál za Sudoměřice. Jejich odchod z extraligy byl pro hokejbalové fanoušky trochu překvapivý. Jaký pro to podle vás měly důvod?
Sudoměřice pro to měly několik důvodů, byl tam trochu problém s financemi a hlavně nám chyběla kvalitní hráčská základna. Hráčů, kteří byli schopni hrát extraligu, bylo rok od roku méně. Nakonec jsme se dohodli na tom, že působení v extralize ukončíme, jak se říká, se vztyčenou hlavou s tím, že to bude lepší, než abychom se ještě rok plácali v extralize a jezdili hrát v devíti lidech. Bylo to takové rozhodnutí z rozumu.

Proč jste zamířil zrovna do Letohradu? Je to daleko, navíc Letohrad byl ne zrovna oblíbený rival Sudoměřic …
Nejprve jsem se rozmýšlel, že svoji kariéru ukončím, o to víc mě nabídka z Letohradu překvapila. Dala mi možnost zkusit něco jiného, nabourat ten dlouholetý stereotyp, kdy jsem v Sudoměřicích hrál stále se stejnými hráči. Byla a je to pro mě trošku výzva zahrát si s někým jiným a v relativně kvalitním mančaftu.

Nebál jste se, jak vás tým Letohradu přijme?
To snad ani ne. Za ta léta mám takovou zkušenost, že na hřišti si řekneme spoustu věcí, ale po zápase byly vztahy vždy korektní. Samozřejmě vzájemná utkání byla velmi vyhecovaná, ale to ke sportu patří. I proto hokejbal hraji.

V září se v Letohradě konal Europa Cup, vy jste se ho zúčastnil v dresu švýcarského Oberwillu. Jak jste se do Oberwillu dostal?
V Oberwillu hraje a trénuje můj kamarád a spoluhráč ze Sudoměřic Tibor Kapánek. S ním jsem v kontaktu a vždycky využíváme této příležitosti, abychom se alespoň jednou ročně sešli a společně si zahráli. To už byl třetí pohár, který jsem za ně hrál. Je to spíš takové setkání kamarádů.

Jaký dojem ve vás letohradský Europa Cup zanechal?
Byl velice dobře zorganizovaný, mně se trošku nelíbil systém turnaje, byl podle mě trochu nespravedlivý. Oberwill jednou prohrál a přesto skončil předposlední. Myslím, že systém turnaje, který byl loni, to znamená klasicky dvě skupiny a poté play off, byl lepší než rozlosování do tří skupin. Ale to je samozřejmě můj osobní názor, je to subjektivně dané tím, že jsme třeba nepostoupili dál ze skupiny.

A co ostatní evropské šampionáty? Jak je hodnotíte?
Odehrál jsem Europa Cup loni v Martině na Slovensku a v roce 2006 ve švýcarském Sierre. Co se týče organizace, nejlepší úroveň byla určitě v Letohradě. Pro mě byl zážitek hrát ve Švýcarsku, bylo to v Alpách a během turnaje zbyl čas i na výlety do hor. Po stránce organizační se Letohrad se Švýcarskem určitě srovnávat nedá. Loňský turnaj v Martině byl, mám takový dojem, „šitý horkou jehlou“, Slováci získali pořadatelství asi měsíc před turnajem, takže to bylo hektické.

Kdybyste měl říci nejlepší zážitek či vzpomínku své hokejbalové kariéry, co by to bylo?
Nechci, aby to znělo jako klišé, ale ten nejlepší hokejbalový zážitek mě ještě doufám čeká…

(ij)