Petr Ševčík – 23 let, Miroslav Brož – 21 let. Vedení hokejového klubu HC Vrchlabí mělo při řešení rébusu, koho třetího do brankářské party, poměrně jasno.
Musí to být někdo zkušený, aby se oba mladíci měli od koho učit a mohli se dál rozvíjet.
To, že se však v prvoligovém klubu objeví taková persóna jako RADOVAN BIEGL, předčilo veškerá očekávání.
A čtyřicetiletý gólman nejen, že splňuje onu podmínku zkušeného mazáka, ale ve svém věku stále patří mezi ty, kteří mají co ukázat. Uplynulá sezona ve Zlíně to potvrdila, i když tam plnil pozici dvojky, nejdříve Igora Murína a poté mladého Jakuba Sedláčka.
Ostatně taková role se od něj očekává i ve Vrchlabí.
„Nedělá mi to problém, dělat parťáka mladšímu brankáři,“ povídá muž, jenž kdysi s velkým hokejem začínal v Pardubicích jako náhradník Dominika Haška.

Z extraligového Zlína do prvoligového Vrchlabí. Jak se to tak stane?
Stalo se to tak. Po loňské sezoně ve Zlíně, kde mi končila smlouva, mi hezky poděkovali. Řekli, že byli moc spokojeni a mile překvapeni. Odvedl jsem prý dobrou práci, ale že je teď potřeba dát příležitost mladším.
Jak jste na to reagoval?
Samozřejmě jsem to musel akceptovat a začal jsem si hledat nové angažmá, protože se mi s hokejem ještě nechtělo končit. Hokej mě pořád baví. A byť jsem překročil už čtyřicítku, zdraví mi stále slouží. Chci ještě pokračovat.
Proč jste přestoupil zrovna do Vrchlabí?
Dlouho se znám s panem Kmoníčkem a on zná mě, takže jsme se domluvili na spolupráci.
Mezi extraligovými brankáři už volné místo nebylo?
(ušklíbne se) To je právě ono. Nemám sice rád ten termín „ekonomická krize“, ale samozřejmě nedostatek financí dolehl i na extraligové kluby. A ty se snaží šetřit všude možně, možná i tam, kde by se šetřit nemělo. Nikde není místo a po pravdě řečeno, nejsem taková osobnost jako Dominik Hašek, který ve 44 letech dostane extraligovou smlouvu. Ale v jeho případě to je bez diskuze a naprosto po právu.
Opravdu jste z nejvyšší soutěže nedostal žádnou nabídku?
Žádná konkrétní nebyla.
A ty další? Jste odchovancem hradeckého hokeje, neuvažoval jste proto i o návratu?
Vzhledem k tomu, že bydlím u Pardubic, zvažoval jsem některé nabídky už i z rodinných důvodů. Uvítal bych, kdyby to bylo něco poblíž. Chrudim, Hradec, Vrchlabí.
S Chrudimí jsem měl nějaká jednání, ale nedopadlo to. S Hradcem jsem ani žádné konkrétní rozhovory nevedl, byť se znám s některými lidmi ve vedení. Nejkonkrétnější byl tady sportovní ředitel. (kývne hlavou směrem na vedle sedícího vrchlabského manažera Aleše Kmoníčka)

BIEGLOVA KARIÉRA V KOSTCE
– je odchovancem Hradce Králové
– na bruslích začínal ve čtyřech letech, v šesti se poprvé postavil do brány, v patnácti přestoupil do Pardubic
– poprvé mezi muži se představil v sezoně 1987/88 po boku Dominika Haška
– v sezoně 1993/94 byl jedním z hlavních strůjců senzačního postupu Pardubic do finále, titul nakonec získala Olomouc, Biegl byl vyhlášen nejlepším brankářem sezony
– v roce 1994 se i poprvé objevil v reprezentačním výběru, když se zúčastnil MS v Itálii, kde Česká republika obsadila sedmé místo
– v roce 1996 přestoupil z Pardubic do Třince, kde se během tříletého působení jednou opět podívá až do finále, titul však opět nezískává, protože sérii ovládne 3:0 na zápasy vynikající Vsetín
– mistrovské oslavy si mohl dopřát až v sezoně 1999/2000, probíhají však v zahraničí, Biegl přestoupil do Slovanu Bratislava, který ve finále udolal Zvolen 3:2 na zápasy, český brankář je vybrán do All Stars výběru slovenské extraligy
– po roční bratislavské štaci se vrací zpět do vlasti, rok chytá v Havířově a poté se vrací do Vsetína, kde tři sezony drží mladý tým
– při výluce NHL v sezoně 2004/05 se ve Vsetíně objevuje Roman Čechmánek a Biegl odchází do Třince, kde odchytá dvě celé sezony, ale na začátku té třetí mu vedení Ocelářů oznamuje, že končí, nové angažmá nachází v Prostějově
– v květnu 2007 se vrátil do Vsetína, ten je však vyloučen z extraligy a Biegl se přes Kolín a Šumperk opět usazuje v Prostějově, tam odchytá i jeden zápas proti Vrchlabí
– v listopadu 2007 dostává nabídku ze Zlína, jako dvojka zasáhne do čtrnácti zápasů, v loňské sezoně to bylo celkem dvacet dva zápasů

Co víte o Vrchlabí?
Vím, že v první lize začíná třetí sezonu. Jednou jsem snad proti Vrchlabí i hrál, když jsem byl ještě v Prostějově. Loňská sezona mu vyšla absolutně skvěle. Myslím tu dlouhodobou část. Pořád se pohybovalo na špičce ve společnosti takových klubů, jako je Kometa, Ústí, Chomutov, což je skvělý výsledek. Čtvrtfinále s Hradcem už asi nedopadlo podle představ. Na druhou stranu, pokud se člověk dokáže poučit z chyb, tak ty chyby jsou k něčemu dobrý.
Výborně. Z všeobecného přehledu máte za jedna. A teď se zkusíme zaměřit konkrétně na hráče, kteří zde působí…
Jsem překvapen z toho, že hodně kluků znám osobně. Už je vidět, že nějakej pátek ten hokej hraju. (usmívá se)
Dáte jich pár?
Hodně se znám s Tomášem Pácalem ze společného působení v Pardubicích a v Třinci. S Láďou Gengelem, Patrikem Beckem, který je skoro můj soused. Znám Petra Hrušku, Radka Hubáčka, Lukáše Chmelíře i kapitána Aleše Válu (zdůrazní). Já jsem odcházel z Pardubic a on tam byl jako mladej mladej … Teď už taky není mladej. (škodolibě se směje) Podle jmen znám i další, a koho neznám, s tím se rychle poznám.
Máte za sebou první tréninky s mužstvem. Jak na vás zapůsobilo vrchlabské prostředí?
Můžu říct, že i tímhle jsem mile překvapen. V šatně je výborná atmosféra. Město, kabina… silně mi to připomíná Vsetín. Takový rodinný klub, kde se všichni znají.
Jak probíhala vaše letní příprava?
Velice specificky, protože jsem nikde neměl smlouvu. Připravoval jsem se podle individuálního plánu. Takřka vždycky jsem jinak dělal přípravu s týmem. Myslím si však, že do začátku soutěže zbývá ještě sedm týdnů a za tu dobu se všechno srovná a bude v naprostém pořádku.
Říkáte, že jste zvyklý trénovat s týmem. Teď jste musel dřít sám. Bylo to víc náročné třeba na psychiku?
Samozřejmě v partě se to snáší líp. Sám si člověk neudělá legraci, nemá s kým soutěžit. Jakmile však do toho člověk vlítne a po třech dnech si na zápřah tělo i hlava zvyknou, už to pak jde.
Co obnáší taková individuální příprava hokejisty?
Vzhledem k mému věku jsem měl trochu upravený plán, kde převažovalo kolo a in–line brusle. Poslední týden jsem dělal takové krátké obratnostní starty. Nechybělo samozřejmě švihadlo, cviky na gumovém míči, posilování břicha. Bylo to pestré. Myslím, že jsem udělal dost práce a s kondicí nebude problém.
Pojďme teď konečně k vaší brankářské roli ve Vrchlabí. Prý vám nebude vadit, když se mezi tyče postaví vaši mladší kolegové?
Je to naprosto přirozené, že do branky se musí postavit ten, kdo bude mít momentálně nejlepší výkonnost, ať první, druhý nebo třetí. Pro mě to třeba není vůbec nová věc, dělat parťáka mladšímu brankáři. Loni ve Zlíně jsem byl s Kubou Sedláčkem a šlapalo nám to náramně.
Očekává se od vás, že pro Ševčíka a Brože budete i rádcem…
Dá se to tak v uvozovkách říct, že mám zkušeností na rozdávání a je to jeden z prvků mého působení tady. Oba jsou to kluci ve věku, kdy gólman může být pořád psychicky labilní. Nemusí se povést zápas, dostane blbý gól. V tom případě je důležité ho uklidnit, zbavit ho stresu, poradit mu, aby se to pak třeba dlouhodobě neodrazilo ve výkonnosti.
Ve Vrchlabí byste měl pomáhat s výchovou mládežnických gólmanů…
Ano, pakliže o to trenéři jednotlivých kategorií budou stát. Já však určitě zastávám názor, že brankáře by měl učit chytat jedině brankář, ať současný nebo minulý. Jedině on to totiž má natolik v krvi. Jedině on ví, jaký pohled je z branky, že to nešlo udělat jinak, že tomu nešlo zabránit. Například mě učila taková persóna jako Jirka Holeček. Pokud by se mi ve Vrchlabí podařilo vychovat nějakého dobrého brankáře, byl bych na sebe hodně pyšný.
Počkejte. To vypadá, že byste ve Vrchlabí mohl zůstat déle než jednu sezonu?
Smlouvu mám na rok, ale nemám důvod nevěřit tomu, že by spolupráce nemohla pokračovat i dál. Teď ale zrovna není doba k debatě o této otázce. Věřím však, že čas na ni dozraje.
Zpět k brankářům. Už jste si s trenérem promluvili na téma, kdo bude stát v brance při přípravných zápasech?
Ano, ale byla to jen taková seznamovací schůzka a možná se do té doby ještě všechno změní. Myslím, že je předčasné otevírat tuto kapitolu.
Trochu bychom mohli, ne? Kdy bude vaše premiéra, by čtenáře zajímalo.
No, jestli to všechno bude tak, tak moje první vystoupení by mělo být proti hodně zajímavému soupeři.
Prozradíte? Nebo počkejte, já si zkusím tipnout. Pardubice?
(usmívá se) Starý proti ještě staršímu. Ale nepředbíhejme.
Jaké hokejové cíle si ještě stanoví čtyřicetiletý gólman?
Být prospěšnou součástí mužstva. Podávat co nejlepší výkony. Myslím si, že je to ten nejlepší cíl, který člověk může mít, pokud hraje kolektivní sport. Chtěl bych pomoct svou troškou, ať už větší, nebo menší, k tomu, aby HC Vrchlabí hrálo nahoře.
A naopak. Co byste v hokeji kromě zranění už nechtěl zažít?
(velmi dlouho přemýšlí, než odpoví) Je to hodně věcí dohromady, ale když je shrnu, vyjde mi z toho takové zklamání z bezmocnosti. Zažil jsem to po podpisu smlouvy ve Vsetíně, který byl potom vyloučen z extraligy. Bylo to období, kde už všude měli plno, a teď si hledej práci. Člověk neměl žádnou šanci nic ovlivnit, mohl akorát sklopit hlavu a zanadávat si. Ale chraň bůh Vsetín. Ať už to tam dopadlo jakkoliv. Ať už tam byly problémy s financemi. Ať už to tam nefungovalo tak, jak by mělo. Na Vsetín já nedám dopustit. Nedám.

MICHAL BOGÁŇ