Stopku jim vystavila Moravská Třebová. V loňské sezoně Slovan vyřadili Kohouti ve čtvrtfinále, v semifinále poté podlehli 2:3 na zápasy Chrudimi. Letos chtěli znovu do nejlepší čtyřky. To se podařilo, ale finále je opět utopií. Proč?

1. Domácí prostředí
Jakmile se Kohouti dozvěděli svého soupeře pro semifinále, bylo jasné, že na postup bude potřeba vyhrát minimálně jedno utkání na půdě soupeře. Což o to, v základní části dokázala Česká Třebová dvakrát vyloupit Rehau arénu, ale zopakovat to ještě v bojích play off, a navíc ještě ve hře o finále? Takřka neřešitelná situace. Byly k tomu tři utkání, nejblíže byli Kohouti právě v rozhodujícím pátém. Nestačil jim ale ani třígólový náskok. Za zmínku stojí také smůla. Na konci základní části měli Kohouti o pouhý bod méně než Slovan, proto se Moravská Třebová mohla opřít o tři domácí zápasy.

2. Elitní formace
Významný podíl na postupu Moravské Třebové do finále měla trojice Černý, Duba, Čikl. Zejména pak první dva byli v domácích utkáních Slovanu k neudržení. A to nehráli zápasy na ledě Kohoutů. Pokud se zaměříme na čísla, tak Slovan vstřelil v domácích utkáních 16 branek a z toho zmíněná trojice vyprodukovala jedenáct branek – Duba 5, Černý 4, Čikl 2. Zato první útok Kohoutů ve složení Vlček – Zadina – Hemský strádal. Góly této trojice chyběly. Mašina vypověděla provoz a ne a ne se nastartovat. Mechanik se nedostavil. Z pěti utkání si tato trojice připsala pouhé čtyři branky, což je pro tři výborné hokejisty zoufale málo. Oni měli posunout tým do finále. Gólově je výborně zastoupila druhá a třetí formace, zejména pak Fúzik s Jindřichem.

3. Zbytečné chyby v obraně
Sami hráči během ohlasů po jednotlivých zápasech už od čtvrtfinále nezapomínali na defenzivní činnost mužstva, která z jejich pohledu podle představ nebyla. Cítili, že se musejí zlepšit, že takhle by se Kohouti mohli pakovat z bojů velmi rychle. Je třeba si přiznat, že v obranné činnosti měli Kohouti velké výkyvy. Pomáhali útočníci, když stříleli hodně branek, tak se na nějaký ten nešvar vzadu zapomnělo, ale přišel pátý zápas semifinále a chyby vyplavaly na povrch v tu nejhorší dobu. Za stavu 4:1 pro hosty měly létat kotouče kolem mantinelů do středního pásma, vystavit tam neprostupnou hráz a nechat Slovan, ať se rozbije sám. Místo toho si obránci komplikovali situace v obranném pásmu kličkami a zbytečně vymýšleli.