Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Letohrad – Kapitola uzavřena. Čtyři roky působil na trenérské lavičce fotbalistů Letohradu FRANTIŠEK DVOŘÁK. Během podzimní části se rozhodl, že to bude jeho poslední půlsezona, kterou u týmu absolvuje. A rozloučil se pátým místem. Mužstvo si vedlo znamenitě na domácím stadionu, venku už to bylo o poznání horší, ale v autobuse na zpáteční cestě se špatná nálada z výsledků ihned změnila, jak sám trenér prozradil. Kam jeho kroky povedou, neprozradil, nicméně fotbal teď půjde stranou.

Jak byste zhodnotil vystoupení týmu v podzimní části?
Vzhledem k dosaženým pětadvaceti bodům a pátému místu lze tuto podzimní část hodnotit jako
úspěšnou.

František DvořákZdroj: archiv/LetohradDomácí prostředí bylo hnacím motorem Letohradu. Ze sedmi utkání přišlo sedm vítězství. Jediný bod jste ztratili s Ústím, kdy drama vrcholilo při penaltách.
Naše bilance na domácím hřišti byla opravdu skvělá. V každém domácím utkání jsme vstřelili minimálně dvě branky a ztratili pouze bod s lídrem tabulky. V domácím prostředí se nám zkrátka dařilo hlavně výsledkově.

Hlavně jste porazili na svém hřišti pět nováčků?
Jediné utkání s Pardubicemi mělo jednoznačný průběh. Ostatní zápasy byly vyrovnané, kde až do konce nebylo o vítězi rozhodnuto. Že to bylo v pěti případech s nováčky soutěže, je shoda okolností.

Zato na půdě soupeřů to byla výsledková bída, že?
Paradoxně jsme ale získali díky dvěma zvládnutým penaltovým rozstřelům pět bodů.

Vstřelili jste v osmi utkáních jediný gól 23. října v Trutnově. To hovoří za vše…
A ještě navíc to byla velice šťastná branka v poslední minutě utkání.

Lepší by bylo nikam nejezdit?
Už při losu nám bylo jasné, že na venkovních hřištích nás čekají soupeři, kteří doma body nerozdávají, což se v našem případě bohužel potvrdilo. Ale některé výlety a hlavně zpáteční cesty nebyly zase tak špatné.

Podzim je minulostí. Ovšem k té minulosti už patříte i vy, co se týče Letohradu?
Ano, je pravda, že po konci podzimní části jsem se rozhodl ukončit svoje angažmá v roli hlavního trenéra u letohradského A týmu.

Jaké pocity se ve vás mísily ke konci zápasu s Ostrou? Byly poslední na lavičce Letohradu…
Popravdě musím říct, že jsem byl do poslední chvíle soustředěný na utkání. Na osobní pocity nebyl prostor. Všichni jsme byli rádi, že se nám poslední utkání výsledkově povedlo.

Co vás vedlo ke kroku, že už v jarní části nebudete v Šedivské ulici A tým trénovat?
Těch faktorů, které ovlivnily mé rozhodnutí, bylo samozřejmě víc. Nechci vypichovat jeden hlavní důvod, protože jich je skutečně mnohem víc. Když to shrnu, tak mi můj vnitřní hlas napověděl, že je čas skončit.

Prožil jste v klubu několik let. Takže narovinu. Cloumaly s vámi emoce, když jste hráčům oznámil svůj konec?
Prožil jsem na lavičce A týmu krásné čtyři roky, na které budu vzpomínat jenom v dobrém. Samozřejmě při oznámení mého konce se mnou emoce cloumaly, můj hlas úplně pevný nebyl. Kluci byli možná překvapení, protože se podařilo mé rozhodnutí utajit až do poslední chvíle, i když nejužší vedení klubu o mém konci vědělo tři týdny dopředu.

Slzy nechyběly?
Na slzy nebyl čas, slavili jsme přece vítězství a posun na páté místo tabulky.

Nerozmyslíte si to ještě? Přece jen odcházíte od dobře odvedené práce, na jaro je slušně zaděláno?
Ne, ne, moje rozhodnutí je definitivní. Je na novém trenérovi, aby z kluků dostal to nejlepší a mohli společně navázat na povedený podzim k ještě lepšímu jaru.

Teď se začnou rojit vzpomínky, kterých máte mraky. Lze vůbec některou vypíchnout?
Člověk na to špatné zapomene a zůstanou vzpomínky jenom ty dobré. Těch mám opravdu mnoho, ale abych některou upřednostnil, to opravdu nedokážu.

Kam povedou vaše kroky?
V první řadě si teď potřebuji od fotbalu pořádně odpočinout, abych načerpal nové síly. Žádné konkrétní cíle nebo kroky v hlavě momentálně nemám.