Horší už to být ani nemůže. Fotbalisté Letohradu jsou na posledním místě divizní tabulky. Mají pouhých jedenáct bodů, přesto trenér František Dvořák věří, že se mužstvo dá přes zimu dohromady a na jaře se pokusí udělat maximum. „Jsem přesvědčen, že v silách týmu je se o tuto malou šanci poprat,“ nehází flintu do žita staronový letohradský „psycholog“.

Letohrad je po podzimu ve velmi svízelné pozici?
Do této pozice jsme se dostali jen vlastní vinou a je na nás, abychom se pokusili o nápravu. Máme na reparát dlouhou zimní přestávku a uvidíme, co se nám podaří vykouzlit na jaře (usmívá se).

Zpočátku sezony jste mohl jen sledovat výsledky týmu. Co jste si říkal?
Samozřejmě převládal smutek a zklamání. Zejména průběh prvního zápasu v Chrastavě jakoby předznamenal strmý pád na samé dno tabulky.

Jenže v polovině září už vám zvonil telefon z Letohradu, zdali byste se nevrátil.
Bylo to rozhodnutí ze dne na den. A protože mi kluci přirostli za ty předchozí čtyři roky k srdci, nebylo moc o čem přemýšlet. Nebylo mi jedno, v jaké situaci klub byl. Věděl jsem, do čeho jdu, a co mě čeká. Situaci v týmu jsem znal poměrně podrobně.

Původní zprávy hovořily o tom, že jste domluvení do konce podzimu. Jaká je situace nyní?
Ano, domluveni jsme byli pouze do konce podzimní části. Nepřišlo mi ovšem jako vhodné opouštět kabinu uprostřed nepovedené sezóny. Na výsledcích nese zodpovědnost trenér, takže na našem momentálním postavení v tabulce nesu největší podíl zodpovědnosti. Po dohodě s vedením jsme se domluvili na prodloužení mého působení do konce sezony, ať už dopadne, jak dopadne.

Nemá smysl si mazat med kolem pusy, mužstvo jste převzal rozklížené ze všech stran. V čem byl zakopaný pes?
Po fyzické stránce bylo mužstvo ve výborném stavu, ale takhle psychicky zdecimovaný tým jsem ještě nezažil.
Hráči dokázali vymyslet na hřišti věci, co se jen tak nevidí. A mnohdy to mělo fatální následky pro vývoj celého utkání.

Čím si to vysvětlujete?
Kluci samozřejmě naši situaci vnímají a není jim lhostejná. Pod tíhou zodpovědnosti člověk dělá věci, které nejsou úplně přirozené a vinou střetů myšlenek uděláte činy, které vás potom mrzí, a nejraději byste na ně zapomněli. V hlavě máte, že nesmíte udělat chybu. Nosíte to celý týden v hlavě a stejně ji uděláte, protože si tu chybu vlastně přivoláte. Kluci nedělali chyby záměrně, jsem přesvědčen, že z přemíry snahy. Některé byly ovšem trestuhodné až neuvěřitelné.

Přitom na trénincích to bylo přesně naopak…
Jsme znovu u psychiky. Na tréninku nejste pod tlakem výsledků, pod tlakem soupeře a tak dále. Dokonce jsem uvažoval hrát v dresech i na trénincích. Co kluci předvádějí na tréninku, nejsou bohužel schopni přenést do utkání. Na tom musíme jednoznačně zapracovat nejvíce, protože naše postavení určitě neodpovídá kvalitám kádru.

Pod tíhou těžké deky přišel asi největší zmar ve Dvoře Králové, kde jste vypadali hodně odevzdaně?
Naše všechny venkovní zápasy probíhaly bohužel ve stejném odevzdaném duchu. Obdržené laciné branky, většinou do desáté minuty, určitě na pohodě nepřidaly a v našem rozpoložení to platilo dvojnásob. Nicméně jsem si představoval, že budeme klást daleko větší odpor, a že se více popereme o dobrý výsledek. Naše výkony byly na všech venkovních hřištích opravdu odevzdané. Z toho jsem obrovsky zklamán.

Schází týmu prostředník mezi vámi a kabinou? Protože hráče, který by dokázal mužstvo vyhecovat, momentálně nemáte?
Nemyslím si, že by nefungovala komunikace mezi mnou a kabinou, v tom problém podle mého názoru není. Pravdou ovšem je, že je v týmu většina introvertů. Každý trenér, a nejen fotbalový, mi určitě potvrdí, že motivovat kabinu nebo ji jakkoli ovlivňovat, když chybí odezva, je náročné. Ale věděl jsem, co mě čeká a svého rozhodnutí rozhodně nelituji.

Mám pocit, že jste si chvílemi nepřipadal ani jako trenér, ale spíše jako psycholog, jenž zkouší mužstvo vytáhnout ze dna..
Paradoxně jsem rád, že si mohu vyzkoušet vést tým, kterému se absolutně nedaří a není v dobrém rozpoložení. Trénování je dle mého názoru v osmdesáti procentech o psychologii. A kdy jindy se posunout o kousek dál, když ne teď. Pro mě i pro kluky je to nová zkušenost, která nás do budoucna jednoznačně obohatí. Poznávám charaktery lidí, jak se chovají pod tlakem, jak řeší stresové situace. Pro mě je momentálně výzvou skloubit charaktery všech hráčů a pokusit se vytvořit konkurenceschopný tým. Opakuji, pro mě je velice poučné vést tým, který je na dně.

Možná vůbec nejsvětlejší moment podzimu přišel v posledním kole doma s Admirou, kde jste sice přišli o dvougólový náskok, ale stejně jste 3:2 vyhráli, byť byl soupeř ve hře velmi dobrý?
Paradoxem je, že jsme zvítězili proti velice kvalitnímu soupeři, který si vypracoval řadu příležitostí. Ale na týmu byla konečně vidět snaha o výsledek se poprat. Že mužstvo charakter určitě má, dokázalo tím, že ho nezlomil ani již zmiňovaný průběh utkání.

Dostali jste se tak na jedenáct bodů a možná jste ještě vykřesali naději na záchranu?
Jedenáct bodů je zoufale málo, ale nikde není psáno, že vyrovnané zápasy, které se na podzim překlopily na stranu soupeře, se nemůžou na jaře obrátit. Jsme realisté a víme, že na záchranu bude potřeba čtyřicet bodů. To je pro nás momentálně velice vysoké číslo, ale jsem přesvědčen, že v silách týmu je se o tuto malou šanci poprat a znepříjemnit situaci týmům před námi, které nás již odepsaly.

Pokud se Letohrad bude chtít zachránit, potřebuje posílit. Plánujete to?
Samozřejmě bychom nějaký pohyb v hráčském kádru uvítali. Posily v hledáčku máme, ale jak hodně budeme úspěšní ve skautingu, se teprve ukáže. Rapidní zásahy do kádru ale neplánujeme.