Nedá se nic dělat, stalo se! I přesto ovšem fotbalisté Jiskry zanechali velmi dobrý dojem, když v průběhu celJan Navrátilé sezony předváděli pohledný fotbal. Trenér JAN NAVRÁTIL hodnotil sezonu jako průměrnou.
"Z celkového pohledu lze hodnotit sezonu jako průměrnou. Přestože jsme nedokázali naplnit statistické cíle – dosaženo 40 bodů a 51 gólů (ze stanovených 45 bodů a 55 branek), tak po herní stránce jsme určitě nezklamali. K maximální spokojenosti chybělo lepší řešení v klíčových příležitostech v utkání , které buď znamenalo vstřelení branky, či nikoliv. Kvůli neprecizní činnosti v těchto situacích jsme některé zápasy ztratili. Celkové deváté místo je určitě pro vedení klubu, fanoušky i nás – A tým mírné zklamání," uvedl Navrátil.
Na podzim to měli Ústečtí jako na houpačce. Přišla výhra, následovala porážka.
    "V podzimní části sezony jsme střídavě kolísali mezi výhrou a prohrou. Poté nás potkaly tři porážky a dostali jsme se do nepříjemné situace. Ale hráči se semkli a dokázali jsme vybojovat 12 bodů ve čtyřech zápasech, přičemž i herně nejpovedenější byl zápas v Náchodě, kde jsme vyhráli 3:0," zhodnotil Jan Navrátil krátce.
Jaro zastihlo Ústecké ve vynikající formě hlavně v úvodu.
    "Na jaře jsme bohužel bojovali se zdravotními potížemi hráčů, které omezovaly naši výkonnost a variabilitu ve hře. Vstup do jara jsme měli ale vynikající. Z pěti zápasů jsme získali 12 bodů a bojovali jsme o nejvyšší příčky. Z herního hlediska byl vynikající zápas s Mšenem, který oboustranně převyšoval standard divize. Škoda, že na závěr soutěže nám nezbylo více sil. Posledních pět zápasů jsme všechny body přenechali našim soupeřům a postupně klesali tabulkou," konstatoval tehdy ještě ústecký kouč.
Jeho účinkování na trenérské pozici v Ústí je u konce a my jsme se zeptali mimo jiné, na jakou trenérskou štaci má namířeno dále.

Z celkového pohledu byste ohodnotil sezonu jako průměrnou, přesto ještě v polovině jarní části tým bojoval o třetí místo. V čem vidíte hlavní příčinu zlomu a pádu na konečné deváté místo?
O třetí, čtvrté místo bojovalo více týmů a my jsme se špatným závěrem o tyto příčky připravili. Jako zlom bych neoznačil žádné konkrétní místo, ale sled událostí od zápasu v Holicích až do konce sezony předurčil konečné deváté místo. Přestože jsme měli omezené množství zdravých hráčů, tak jsme herně byli schopni konkurovat. Rozhodovaly ovšem neproměněné šance, které vždy náš bodový zisk minimalizovaly.
Zdálo se, jako by týmu docházel dech. V posledních zápasech často bojují hráči s únavou.
S tím bych nesouhlasil. Kondičně jsme na tom nebyli špatně. Je jasné, že v amatérském prostředí se žádný tým nevyhne problémům s absolutní účastí na tréninkovém procesu. Ale faktorů našich porážek bylo více. S Náchodem a v Letohradu jsme nebyli schopni z deseti příležitostí dát branku. A třeba Svitavy byly jednoznačně lepší ve všech směrech, což musíme sportovně uznat.
Když se zranil Michal Kukla, trhlina nastala hlavně v útočné fázi. Byla to citelná ztráta?
Určitě nám Michal chyběl. Ale za útočnou i obrannou fázi zodpovídají všichni hráči. Dlouhodobě chyběl i Smejkal, problémy měl Petr Falta či Tomášek. Někteří hráči hráli i s různým omezením, přesto jsme šance měli, ale chybělo správné řešení v zakončení.
V celém ročníku jste dali jednapadesát gólů, což je slušný počin, ale devětapadesát obdržených je taky celkem dost. Samozřejmě že je v tom započten příděl z Jiren, ale i tak je to hodně. Čemu to přisuzujete?
Je to jednoduché. Vždy jsme se snažili, jednoduše řečeno, hrát otevřený fotbal. V minulé sezoně při skóre 63:43 byla celková spokojenost. Nikdo neřešil, že i třiačtyřicet inkasovaných gólů je dost. Ovšem letos jsme opravdu v útočné fázi nebyli tak účinní a v obranné se nevyvarovali chyb. Na druhou stranu, když objektivně vezmeme některé zápasy, v kterých jsme inkasovali více branek, tak to nebylo kvůli špatné obranné činnosti, ale spíše psychickému podlehnutí okolnostem.
Kdybyste měl dát týmu známku jako na vysvědčení, která by to byla a proč?
To je obtížné. Stejně jako ve škole máte různé předměty, tak i celkový výkon týmu v sezoně by potřeboval rozdělit na jednotlivé komponenty. Některé zkusím vyjádřit: Celkové pochopení principů hry a snaha o jejich přenesení do zápasu – 2, týmová spolupráce a vnitřní klima – 1, zlepšení a zapracování mladých hráčů – 1, atraktivnost hry – 2. Ovšem opravdové hodnocení musí vyjádřit vedení klubu a hlavně fanoušci.
Od brankáře až po útočníka hraje jedenáct hráčů. Přesto mi řekněte, kdo z hráčů vyčníval nebo si držel stabilní výkonnost v celé sezoně.
Srovnávat hráče nikdy nebyla moje parketa. Každý má svůj potenciál a svoje úkoly, které má plnit. Tým je nad jednotlivce. Přesto si myslím, že bychom se shodli, že náš kapitán Zdeněk Vaňous měl vždy vyšší zájem a byl schopný přetavit myšlenku ve skvělé fotbalové okamžiky.
Kdo by si dle vás zasloužil označení nejlepší obránce, nejlepší záložník a útočník z týmu Ústí.
Tohle rozdělení je velmi zavádějící. Všichni hráči brání a všichni útočí. Jako stabilního a nejpoctivějšího hráče obranné fáze bych označil Petra Felgra. Opravdu udělal velký pokrok a nebyl zápas, ve kterém by udělal větší chybu. Naopak přidal i snahu o konstruktivní rozehrávku, což je u stopera vynikající. V útočné fázi měli největší vliv jednoznačně Kukla (11+5), Knápek (9+11) a Vaňous (5+16).
Zápas proti Svitavám byl váš poslední na trenérské lavičce v Ústí. Kdy jste dospěl k rozhodnutí, že dále už v Ústí působit nebudete?
To rozhodnutí bylo společné. Moje a vedení klubu. Vždy se musí dohodnout dvě strany, což zde do budoucna nebylo možné. Rozhodnutí padlo v pondělí po zápase doma se Dvorem Králové.
Pod vaším vedením se tým budoval a dozrál. Jste pyšný na to, co dokázal?
Byl jsem zde dvě sezony. Tým se buduje dlouhodobě. Pýcha není dobrá vlastnost. Mám radost z hráčů, kteří měli snahu pracovat a hrát útočně. To se globálně v mých očích podařilo.
Vy sám jste se svou prací spokojen?
Ano i ne. Vím, že jsem pracoval podle svého plánu a vše dělal pro dobro mužstva. Některé věci určitě šly udělat lépe, hlavně v komunikaci se člověk pořád musí učit. Přesto doufám, že jsem některé lidi v klubu evokoval k přemýšlení o fotbale a snažil se ukázat cestu, kterou razím.
Na co budete nejraději vzpomínat?
Asi na vtípky, které kluci dokázali udělat. To, co dělá týmového ducha. Někdy to bylo i na moji adresu, ale vtipně a s respektem, čemuž jsem se musel usmát i já. Po sportovní stránce na výborné zápasy – Polepy 7:1, venku Velim 1:1, výhru venku v Náchodě 6:1 či Mšeno 2:1. To byly opravdu dobré zápasy (usmívá se).
Nemrzí vás, že nezažijete jako trenér nové divizní derby Ústí – V. Mýto, které si vybojovalo postup.
Člověk musí jít neustále dopředu. Takže tuto možnost přenechám svému nástupci. Snad budu mít možnost vést tým v jiném derby zápase a vychutnám si celkovou atmosféru.
Je něco, co byste chtěl hráčům vzkázat?
Jedno velké DÍKY, pánové, a bavte se fotbalem.
Do kterého klubu máte nyní namířeno? Předpokládám, že trenérské volno si neberete.
Volno si určitě nedám. Vzhledem ke studijním povinnostem na UEFA profi licenci jsem rád, že budu mít možnost pracovat v prostředí, které znám, a opět se vrátím k mládeži. Děkuji Ústí za angažmá a přeji hodně budoucích úspěchů.