Fotbalový nestor MILAN ŠMARDA je ročník 1947, celý jeho život je neodmyslitelně spjat s fotbalem a speciálně s fotbalem na východě Čech. Navíc neztrácí ani ambice, i v I. B třídě chce být se svým klubem vidět na předních pozicích, což v případě Dobříkova znamenala po deseti kolech průběžné druhé místo a postupové sny. Ty však byly nekompromisně přervány a není třeba popisovat, jak se přitom zkušený lodivod cítil. Jemu, stejně jako všem fotbalistům, teď nezbývá než věřit, že se něco takového nebude opakovat.

Mistrovský fotbalový ročník skončil, jaro vůbec neodstartovalo. Váš názor?

Říká se sportem ku zdraví, ale Fotbalová asociace České republiky vydala vzhledem k situaci „pandemie“ rozhodnutí, že se sportování v kolektivních sportech, tedy ani fotbal, konat nemůže, a pozastavila všechny amatérské soutěže. Je nutno respektovat toto rozhodnutí a omezení sportu, náš klub to samozřejmě musel plnit a také plnil. Ani podzim 2020 se nedohrál, jaro 2021 nezačalo, což bylo velké zklamání a nepříjemné omezení vzájemného setkávání. Možnost opětovného zahájení činnosti se dlouho nedostavila, zkrátka bylo a je to špatné období.

Co tohle všechno znamená pro dobříkovský fotbal?

Teď jsme v očekávání, co bude dál, jaké bude rozhodnutí fotbalové asociace pro následující sezonu 2021/2022. Určitě máme velkou chuť a snahu v činnosti pokračovat. To znamená připravovat se a zajistit naši účast v soutěži, aktivovat zajištění podmínek, které jsou dané, jak po stránce funkcionářské, tak hráčské, finanční a s ohledem na materiální zajištění. Je potřeba znovu nastartovat tradičně velký zájem o sport v obci. Také to pro nás znamenalo zklamání v tom směru, že jsme měli na to, abychom postoupili do I. A třídy. Viz naše výsledky, výkony, aktivita, motivace, hráčský kádr. Toto chceme určitě přenést do nového ročníku.

Věřil jste alespoň v koutku duše, že se letošní sezona či její podzimní polovina stihne na jaře dohrát?

Já jsem optimista většinou na všechno. Stále jsem zjišťoval a sledoval nepříjemný stav nemoci, nepodceňoval jsem to zlo. Mám vztah ke zdraví a prevenci, čekal jsem a věřil, že se to podaří zlomit a umožní nám to všem opět nejen sportovat, ale i další aktivity života. Postupně jsem byl přesvědčen, že budeme soutěž dohrávat, byla stále vůle být na možné otevření připraven. Hráči se i v omezení připravovali, těšili se, že to vyjde. Ale nedopadlo to. Mrzí nás to, čas nezastavíte, roky všem naskakují. Chuť však stále byla a je, i když naše síla a odhodlání dosáhnout na velmi dobrý výsledek byly zmařeny.