I o tom byla řeč s oběma trenéry, kteří se podíleli na tak vynikajícím výsledků. Mužstvo vedli PAVEL DANĚK a JINDŘICH NOVOTNÝ.

Když se dnes, s odstupem času, ohlížíte za dorosteneckou sezonou, jaké pocity ve vás převažují?

J. N.: Dojmy musí být samozřejmě pozitivní. Rozhodující bylo, že se kolektiv dal dohromady hlavně po morální stránce. Kluci utvořili soudržnou partu a díky tomu zvládli rozhodující momenty a klíčové jarní zápasy. Dokázali prodat, co v nich je, psychická složka sportovního výkonu u dorostenců je dost významná.

Mnoho příznivců svitavské kopané se asi podivovalo, proč jste odmítli postup. Co vás k tomu vedlo?

J. N.: Zvažovali jsme to dlouho, protože kdo by nechtěl trénovat a působit v divizi. Je tady ale výkonnostní hledisko, a to z našeho pohledu není adekvátní na takovou soutěž. Byla určitá jednání i s okolními oddíly, nakonec se situace vyvinula jinak, my zůstáváme pevně na zemi.

Dobře, ale kdybyste mohl pojmenovat ty zlomové body, kdy jste si řekli „divize ne“, jaké by to byly?

J. N.: Rozhodně šíře kádru, to je zásadní věc. Krajský přebor se dát se 14 – 15 hráči v týmu, na divizi jich musí být minimálně dvacet a výkonnostně stabilních na patřičné úrovni. Ani jeden celek v přeboru nic podobného neměl. To bylo hlavní kritérium.

P. D.: Je to otázka konkurenceschop­nosti toho mužstva vůči soupeřům, kteří v divizi působí delší dobu. Zkušenost, kterou udělalo třeba Hlinsko, SK Chrudim nebo teď Choceň, když do toho šly samy, to byl dalším faktor, který nás vedl k negativnímu stanovisku. Nicméně věřím, že se do budoucna podaří uskutečnit projekt „okresního výběrů“ z kluků, kteří budou ochotni pro fotbal něco udělat, obětovat se a adekvátním způsobem trénovat.

Budete tedy dále působit v kraji, k jakým změnám dojde v kolektivu?

J. N.: Odchází nám celkem pět hráčů ze staršího dorostu, budeme řešit problém se složením obranné linie. Jinak, co se týká záložní a útočné řady, zůstane jádro beze změny.

P. D.: Varianty, které se nám naskýtají, jsou vyzkoušené, testovali jsme je v několika utkáních. Myslíme si, že bychom v krajském přeboru mohli hrát opět v horní polovině. Víme ale, že se těžko bude zacelovat díra třeba po Kubíkovi, který se rozehrál k velice kvalitním výkonům a je to jeden z kandidátů pro A tým. Stejně jako Frolo, pokud se v jeho hlavě něco zlomí.

Už jste zmínili, že jedním z rozhodujících faktorů vašeho úspěchu byly psychická síla a disciplína. Jak jste na nich se svěřenci pracovali?

J. N.: Já jsem povoláním učitel, kolega Daněk je dlouholetý trenérský matador, takže v sobě nějaké recepty máme. Důležitá je neustálá komunikace s hráči, protože u dorostu nejde jenom o sportovní výkonnost, ale i o výchovnou složku, a na to by se nemělo zapomínat. Přitom by právě tohle měla jedna z priorit dorosteneckého fotbalu.

P. D.: Právě v tomhle věku je komunikace s kluky nejtěžší. Neustále říkám, že na ně platí metoda „cukru a biče“. Na jednu stranu chválit, na druhou „setřít“ a mluvit s nimi. Někdy je ta cesta trošku složitější a myslím si, že jsme to tentokrát zvládli. Měli jsme jenom jednu červenou kartu, kdy byl na podzim dost nešťastně vyloučen Frolo, a za to jsme tvrdě pykali ztrátami bodů. Od té doby nic, žluté karty, které jsme dostávali, vyplývali ze způsobu hry. Chceme, aby kluci hráli tvrdě, rychle, důrazně, nekompromisně, ale samozřejmě fér.

J. N.: Hráči musejí vnitřně chápat, že nedisciplinovanost je kontraproduktivní vzhledem k výkonu a výsledku. Povedlo se, dostali jsme to do nich a věřím, že se to promítne v jejich sportovní budoucnosti.