Na začátku července vedl s Janem Mačátem 5. ročník fotbalové školy v Dolní Čermné, kde se starali o více než šedesát dětí. 9. července nastoupil v pražské Slavii jako trenér tamního ligového dorostu. O tom, jak se k trénování dostal, i o slávistickém angažmá, jsme si povídali s Jiřím SAŇÁKEM.

Kdy přišla nabídka a kdo vás kontaktoval, abyste šel trénovat dorost do pražské Slavie?

Nabídka přišla na konci ledna, kdy mě oslovil sportovní ředitel Slavie Praha Michal Šrámek s tím, že by měli zájem, abych šel trénovat slávistický dorost.

Věděl jste o tom, že by o vás jako o trenérovi uvažovali. Hodnotili třeba vaše působení v Olomouci?

Během půl roku, kdy probíhala jednání, jsem se ptal pana Šrámka, jak na mě přišli. Říkal mi, že mě sledoval, jak si vedu v Olomouci a jak studuji profesionální trenérskou licenci UEFA, kde jsou mými spolužáky Luboš Kozel a Daniel Šmejkal, což jsou nebo byli trenéři právě v pražské Slavii.

Je to pro vás ve vaší dosavadní trenérské kariéře vrchol?

Určitě to je pro mě posun dál. Je to zatím nejslavnější klub v Čechách, ve kterém budu trénovat, a pro mě to bylo potěšující a hlavně motivující, když o mě Slavie projevila zájem.

Jste bývalý fotbalista, kdy vás poprvé napadlo, že byste se po skončení aktivní kariéry stal trenérem, nebo je to ve sportu přirozeným vývojem?

U mě to nebylo přirozené. V sedmnácti letech jsem prodělal rakovinu a rok jsem bojoval o přežití. V tu chvíli bylo jasné, že dál na vrcholové úrovni sportovat nebudu. Věděl jsem ale, že chci u fotbalu zůstat a že chci trénovat. Proto jsem si udělal také trenérské školení, které se konalo v Dolní Čermné a kde mě tehdy vedl Vlastimil Skočdopole, jenž mě utvrdil v tom, že jdu správnou cestou.

V jakém klubu bylo vaše první působiště?

Začínal jsem v Ústí nad Orlicí, kde jsem dva roky vedl starší a mladší dorost s bratrem Vojtou.

Trénoval jste i jiné kategorie než dorost, protože vaše jméno je spjaté převážně s touto věkovou kategorií?

Po angažmá v Ústí jsem odešel do Chocně, kde jsem panu Novákovi dělal asistenta u mužů. Pak moje trenérská kariéra pokračovala v Olomouci, kde jsem začal studovat vysokou školu a začal trénovat v Hodolanech starší žáky, což je dneska klub spojený s HFK Olomouc. Po roce v žácích jsem dostal nabídku ze Sigmy Olomouc, abych tam trénoval mladší dorost. Nejprve jsem tedy působil jako asistent u mladšího ligového dorostu a poté dělal hlavního trenéra. Dva roky jsem pak působil opět v Ústí nad Orlicí, rok a půl u mužů v divizi a půl roku u dorostu. Poté jsem opět odešel do Sigmy Olomouc, kde jsem tři roky trénoval mladší ligový dorost.

Ke koučování patří i vzdělání, kde jste získal trenérskou kvalifikaci?

Po začátcích v Dolní Čermné, jak už jsem říkal a kde jsem získal trenérskou licenci C, což je dnes trenérská licence okresního fotbalového svazu, jsem absolvoval v Hlušicích B licenci. Mezi získáním jednotlivých licencí musí být určitá praxe. Pak jsem studoval v Olomouci licenci A a před rokem a půl jsem se přihlásil ke studiu profesionální trenérské licence UEFA. Za půl roku bych měl studium ukončit.

Co všechno vaše studium obnáší?

Musíme absolvovat různé specializované předměty zaměřené na fotbal: management, fyzioterapie, regenerace, rozhodčí. Před měsícem jsem skládal velkou zkoušku z fyziologie a psychologie a také praktickou část – tedy vedení tréninku. Věnujeme se i cizím jazykům, protože vedeme tréninky i v cizím jazyce, ať už v angličtině nebo v němčině. Jelikož jsem vystudoval na vysoké škole tělocvik, tak jsem většinou odborných předmětů již prošel. Přesto je to studium náročné, což je dobře, protože dnes musí být trenér komplexní osobnost a je třeba, aby měl všechny znalosti.

Je něco, co byste na tomto studiu označil za obtížné?

Přiznám se, že si studium užívám. Protože jsem fotbalovou kariéru ukončil velmi brzy, tak se snažím načerpat zkušenosti z debat s Lubošem Kozlem, Karlem Havlíčkem, Horstem Sieglem, Petrem Koubou, Petrem Samcem, Radkem Látalem, Radimem Nečasem nebo s dalšími bývalými prvoligovými hráči.

Každý trenér má svůj způsob vedení tréninku, jaké pojetí upřednostňujete vy? Co se snažíte hráčům předat?

Jelikož jsem hrál v Německu v dorostu, tak v tu dobu jsem si oblíbil útočně aktivní fotbal, který se od té doby snažím prosadit. Je to proto, že chci lidem ukázat, že i v Čechách lze hrát výborný fotbal. Nechci se schovávat za věty typu: ´Na to nemáme hráče´, nebo ´Odcházejí nám fotbalisti pryč, jsou v zahraničí.´. Chci, aby se lidi bavili a oni chtějí zase vidět tempo hry, nasazení, bojovnost a aby hráči do fotbalu dali opravdu vše. Chtěl bych, aby se vůbec zlepšila kulturní úroveň fotbalu.

Fotbalisté mívají často své vzory, máte i vy trenérský vzor?

Hodně jsem sledoval práci trenérů v zahraničí a velmi mě svou prací, ať už v Ajaxu Amsterodam nebo v Barceloně, ovlivnil Louis van Gaal, který dnes slaví s útočným fotbalem úspěchy v holandském Alkmaaru. Svou osobností mě zaujal český trenér působící v Itálii Zdeněk Zeman a dnes obdivuji práci arsenalského trenéra Arséna Wengera, který z fotbalu dělá kulturní drama, což se mi opravdu líbí. Pro všechny jsou samozřejmě důležité výsledky, ale myslím si, že právě výsledky musejí být podpořeny kvalitní hrou. V Čechách mě nejvíce nejen ve fotbale ovlivnil Josef Vondra ml., u kterého si velice vážím jeho upřímnosti a vztahu k fotbalu, je to opravdový kamarád. Honza Mačát s Alešem Bosákem mně ukázali cestu profesionálního přístupu k všemu, co člověk dělá.

Zmínil jste řadu jmen ze zahraničí. Neuvažoval jste o tom, že byste odešel trénovat do ciziny?

K trénování v zahraničí je třeba nejprve získat nejvyšší licenci uznávanou v cizině, což je právě profi licence UEFA. Dřív než tuto školu dokončím, jsem nemohl o odchodu za hranice ani uvažovat. Můj sen je jednou trénovat v Barceloně, za tím si půjdu, chtěl bych to dokázat a věřím, že to zvládnu.

Jak se těšíte na angažmá ve Slavii? Znáte hráče, byl jste se tam již podívat?

Protože jsem se pro to angažmá rozhodl v průběhu sezony, tak jsem už Slávii navštívil několikrát a mluvil jsem i s bývalým trenérem dorostu. Viděl jsem hráče, podíval jsem se na některá DVD. Myslím si, že to bude pro mě určitá výzva, ale pokud se klukům nabídne dobrý profesionální a kvalitní přístup a dobrá hra, tak budou udávat tón moderního mládežnického fotbalu v Čechách.

Budete i nadále pokračovat ve fotbalových školičkách, které vedete společně s Janem Mačátem?

Ani na okamžik jsem nepřemýšlel o tom, že by to bylo jinak. Jan Mačát přišel s touto krásnou fotbalovou myšlenkou, práce s dětmi mě baví rok od roku víc. Velmi si vážím všech svých kolegů, se kterými připravujeme a vedeme fotbalovou školu, protože jsou to báječní lidé s vynikajícím vztahem k dětem. Jsem šťastný, že jsou mými přáteli a takovéto krásné lidi náš fotbal potřebuje.