Na jaře skončili fotbalisté Jiskry Ústí nad Orlicí na třetím místě, plány na podzim byly jasné, skončit do páté příčky. Když se ale neproměňují šance a nedávají góly, nejde pořád vyhrávat. Uplynulou podzimní sezonu zhodnotil trenér divizní Jiskry Ústí nad Orlicí JIŘÍ SAŇÁK.

S čím jste do sezony vstupovali? Říkal jste, že byste chtěli skončit do pátého místa, což se nepovedlo.
Chtěli jsme samozřejmě potvrdit jaro, bodově se nám to nepovedlo, bodovali jsme méně než na jaře. Na druhou stranu to nevidíme tragicky, máme pro to svá odůvodnění, nějaké chyby se staly. Myslím si, že mužstvo si i zvykalo na roli favorita, protože na jaře jsme byli třetí a udržet se nahoře je prostě kumšt a učíme se to.

V čem byl největší problém?
Zlomový zápas byl v Hradci Králové, kdy se nám zranil brankář a dva hráči v poli. Oproti jaru, kdy jsme měli mužstvo bez zranění, jsme teď museli řešit problémy s tím, že si Lukáš Novák, brankář, utrhl achilovku a pro Lukáše Tomana nebylo jednoduché přijít po třech měsících nechytání v Zábřehu. Museli jsme přeskupit řady, což se na naší hře projevilo.

Jak to s Lukášem Novákem vypadá?
Lukáš má ještě berle, což je normální průběh. Mám radost, že na sobě maká a z mého pohledu výrazně změnil rozpoložení svého těla, takže maká v posilovně. Věřím, že vydrží.

Proti Pardubicím se v domácí brance představil Lukáš Toman, který odešel v létě zpět do Zábřehu na Moravě. Byl jeho návrat domluven předem, nebo to byla rychlá akce v průběhu týdne?
Domlouvali jsme se až po zápase, protože jsme nechtěli nikoho jiného. Po tom zranění Lukáše Nováka jsme to udělali tak, jak jsme udělali, protože to byla dobrá možnost.

Dalším dlouhodobě zraněným byl Zdeněk Vaňous, podle reakcí vašich hráčů vám v poli hodně chyběl.
Určitě. Chyběl nám v sedmi zápasech. Musím ještě zmínit, že Láďa Chudý se zranil na posledních pět zápasů. Toho bych chtěl výrazně ocenit, protože teď ve čtvrtek byl na operaci a 2/3 soutěže odehrál na hraně svého zdraví. Má můj velký obdiv, je ikonou ústeckého fotbalu, má odehráno kolem 500 soutěžních utkání v klubu. Je to náš Maldini, věřím, že se brzy vrátí na hřiště. Nechci to brát tak, že hledáme výmluvy, že se nám zranili hráči, ale bylo těžké je nahradit. Na druhou stranu na úkor tří vítězství jsme dali prostor dorostencovi a dalším hráčům z kádru. Z tohoto pohledu se nám to třeba vrátí na jaře.

Abychom se dostali k hodnocení zápasů, který byl podle vás, herně nejlepší a který nejhorší?

Určitě první poločas se Sigmou byl skvělý jak na skóre, tak herně. Velice dobrý zápas jsme odehráli v Hradci Králové a asi nejvíce nám to sedlo s Velimí. Propadák bych řekl utkání v Trutnově a doma s Letohradem.

Proč doma s Letohradem? Co bylo špatného na hře?

To bych měl vysvětlit, aby fanoušci věděli, co tím myslím. Byl to fantastický zápas, kluci makali, soupeř výborný, skvělá kulisa, ale naše výkony byly jedny z nejslabších. I přesto ale tou silou, dodržováním taktiky a vůlí jsme to zvládli, ale herně to bylo z mého pohledu utkání, ve kterém jsme měli obrovské rezervy.

Pokud rozdělíme podzimní část na třetiny, jak je hodnotíte?

První třetina byla skvělá, k tomu není co dodat.
Když to vezmu od poháru, v Chrudimi jsme vyhráli, doma jsme otočili se Dvorem, otočili jsme utkání s Turnovem. Do toho byl Ondrášovka Cup se Sigmou, remizovali jsme proti hodně posílenému Hradci, doma výhra s Pardubicemi, takže to byla opravdu vynikající třetina. Získali jsme deset bodů.
Druhá třetina byla naprostým výsledkovým fiaskem. Měli jsme čtyři zápasy bez vítězství, ač jsme hráli třikrát venku, tak si myslím, že tam jsme výsledkově propadli. I v zápasech venku jsme propadli. Doma s Bydžovem jsme hráli lépe, řekl bych i než s Letohradem, ale přesto jsme prohráli. Ale tak to někdy bývá.
Poslední část byla vyrovnaná, tam jsme vyhráli dvakrát doma, s Letohradem jsme remizovali, venku jsme prohráli. Takže celkově bych to hodnotil tak, že první třetina sezony byla výborná, druhá slabá a třetí vyrovnaná.

Když jste hráli se špicí tabulky, tak jste celky porazili a naopak, když jste hráli s týmy ze spodních řad, tak jste ze 4 zápasů tři prohráli. Čím to?

V tomto jsme narazili. V uvozovkách nám loňské umístění uškodilo, hráči si na roli favorita zvykají. Ale očividně nejsme ještě dostatečně důslední, protože proti mužstvům z prvních příček se motivujeme, jsme správně koncentrovaní a jdeme do zápasů důsledně, kdežto ve venkovních zápasech proti mužstvům ze dna tabulky se nám to nedaří, rozdíl mezi naším umístěním dělají zápasy ať už doma s Bydžovem nebo v Semilech a Trutnově. Pokud bychom tyto tři zápasy vyhráli, získali bychom celkově 29 bodů, ale nepovedlo se nám to, a proto jsme tam, kde jsme teď. Tyto zápasy jsme nezvládli, je to hlavně o tom přístupu, přípravě, postoji, naladění. Na druhou stranu ale nemůžeme čekat, že když hráči odehrají půl sezony dobře a odehrají výborný zápas se Sigmou, že se z mužstva, které bylo outsiderové, stane úplná štika. Vývoj je logický, jen musíme správně analyzovat a hráči se musí chtít zlepšovat.

Doma jste jen jednou prohráli a jednou remizovali. S tímto skóre musíte být spokojen, je to tak?

Na podzim jsme doma hráli jen 7 místo 8 zápasů. Celkově jsme za jaro a podzim z 15 domácích zápasů 11 vyhráli, 3 remizovali a jeden prohráli. Z tohoto pohledu je to výborný výkon. Chtěl bych, aby toto ocenili fanoušci a aby naše kluky ještě více podpořili.

Zadní hřiště je zrekonstruované. Je lepší, i když je všude samá bariéra, když se to srovná s hřištěm na atletickém stadionu, vnímáte herně změnu?

Když to vezmu ze statistiky, tak nám je jedno, kde jsme doma hráli, ale myslím si, že je to lepší pro fotbal. Když to vezmu, tak na ostatních hřištích i na hřišti na atletickém stadionu se utkání hraje na čistý čas zhruba 55 minut, zatímco když jsme počítali čistý čas hry na zadním hřišti, hraje se zhruba 65 – 70 minut. V tom je to podle mého výjimečné, protože se hraje hodně fotbalu a nejsou prostoje.

Jedno prvenství v tabulce jste si letos ale zajistili, na poslední utkání mezi Jiskrou a Letohradem přišlo rekordních 950 diváků. Jak zařídit, aby taková návštěva byla pokaždé?

To je výborná otázka a myslím si, že by se tím měli zabývat činovníci úplně nahoře. Sešlo se nám na tento zápas hodně faktorů. My jsme doma velice úspěšní, Letohrad byl na prvním místě. Určitě k tomu přispěl i fakt, že jsme hráli na zadním hřišti, kde je to jako v Anglii. Z mého pohledu velkým plusem bylo i to, že se už nikde jinde nehrálo. V okrese nebyl žádný fotbal, ani v kraji se nic nehrálo, takže to byl jediný zápas na okrese a v jeho nejbližším okolí. Možná to je návod k zamyšlení nad začátky utkání. Možná to je moc utopistické, ale bylo by dobré vyhovět fanouškům, protože někdy se stane, že se v jednom dni a v jedné hodině hrají utkání v těsné blízkosti. Hodně nám na poslední utkání pomohlo také počasí. Velké rezervy máme my trenéři, hráči. Hráči musí zkrátka víc sprintovat, ukázat lidem opravdový fotbal, sport, dřinu.

Kdy se naplno vrhnete do zimní přípravy?

Začali jsme tak trochu už s Kaliningradem, i v týdnu jsem dal hodně prostoru hráčům z dorostu a z béčka, nakonec jsme v zápase „vytočili“ 19 hráčů a máme ještě 14 dní v prosinci. Oficiálně zimní příprava začíná 5. ledna.

Proběhne nějaké soustředění?

Soustředění zatím nemáme v plánu, protože náš areál je tak dobrý, že nám bohatě stačí na přípravu. České podmínky jsou opravdu atypické a chtěl bych se s týmem hodně věnovat rozvoji individuálních schopností s rozvojem individuální taktiky, protože si myslím, že tohle období se u nás nevyužívá plnohodnotně. Mohlo by se využít třeba jako v NHL, kdy se hráči opravdu tři měsíce před sezonou sami individuálně připravují. Samozřejmě to musí být v týmu, ale tréninky musí respektovat individualitu. Věřím, že nárůst individuální kvality bude největší. Naše tréninky budou z velké části probíhat na hřišti, samozřejmě něco bude i mimo něj, ať už v posilovně nebo v terénu, takže budeme trávit hodně času na umělé trávě.

Budou nějaké nové posily pro jarní část soutěže?

Naše filosofie je jasná. Z hlediska financí není reálné, abychom uvažovali o drahých posilách. Já jsem přišel s tím, že budeme pracovat co nejvíce s hráči z regionu a těm nabídnout profesionální vedení, správné prostředí a sportovní podmínky. Kdo toto nepochopí, nemůže u nás hrát. Nabízí se určité varianty, Dan Keprta, který hostoval v Novém Bydžově. Je to náš hráč, takže toho jsem oslovil, aby se zapojil do přípravy, souhlasil s tím, takže věřím, že to bude pro město, region a diváky dobré. Zapojíme jednoho kluka z dorostu, dva z B týmu a do přípravy se zapojí i Adam Cvik ze Žamberka, což je věkem také dorostenec s výborným přístupem. Můžu mít jakoukoli ambici, ale nechci si na něco hrát. Moc dobře si uvědomuji, jakou má Ústí ve fotbale pozici. Mohu mít ambici, že Ústí bude hrát druhou ligu, ale všechny zruinuji. Budu tlačit na sponzory a na vedení klubu, abychom koupili hráče na ligové úrovni, ale budu úplně „ujetej“, protože to není postavené na reálném základě. My chceme naučit hráče pracovat, dokázat přivést na stadion každých čtrnáct dní 800 diváků, výrazně změnit vnímání a postavení fotbalu ve městě a motivovat hráče tak, aby pochopili, že tady mají obrovskou možnost hrát celostátní soutěž a v tom jsou veliké rezervy.

Máte s mužstvem velké plány, tak jak to bude vypadat dále? Zůstanete v Ústí nebo koukáte po očku někam jinam?

Plány a sny mám a nedělám nic tak, abych tady připravoval kluky a přitom se koukal po něčem jiném. To ani nejde nijak plánovat. Samozřejmě, pokud by přišla nabídka z Barcelony, od pana Hřebíka, od Petra Rumana nebo od pana Psotky, … Co se týká mé práce, chci tady udělat maximum. Když má člověk někdy během týdne 12 – 13 tréninků nejenom s A týmem, tak si uvědomí, jaké máme reservy v herních činnostech, v řešení herních situací, jak se mladým nechce tvrdě trénovat, jak jsou rozmazlení. Chci všem co nejvíce předat. Nejvíce mne trápí, proč nechtějí děti sportovat. Chci, aby se sport dostal do jiné pozice, například jako základní umělecké školy. Tam, když dají rodiče dítě, všichni věří, že dělají něco ušlechtilého. Platí i více než na fotbale a chodí tam jednou týdně, ale když mají dát dítě na fotbal 3 – 4x týdně i za menší peníze, je to problém. Někdo si myslí, že bychom měli platit ještě my za to, že k nám děti přijdou. Chtěl bych dostat fotbal respektive sport na trochu jinou úroveň, především přes mladé a ukázat jim, že ve sportu získají dobré životní hodnoty, a aby viděli, že život musí držet pevně ve své zodpovědnosti, že se nesmějí z neúspěchu položit. Vloni vyšel v Orlickém deníku článek, ve kterém odpovídali lidé z Ústí a z Letohradu na to, že není možné vychovat lidi pro divizi. Já chci ukázat, že to jde. To jsou takové mé výzvy.

Před podzimní částí jste říkal, že chcete skončit do pátého místa, jaké ambice máte před jarní sezonou?
Chceme určitě výš, chceme napravit to, co se nám nepovedlo. Někdy můžeme prohrát, ale v zápasech, které byly v naší režii, jsme měli určitě bodovat nebo je odehrát lépe. Chtěl bych, aby se toto zlepšilo. Budeme hrát osmkrát doma, chceme v každém zápase vyhrát. Pokud se nám podaří vyhrát vše doma, pak máme 24 bodů. Chceme se zlepšit venku, potvrzovat naši roli doma.

Koho tipujete ne celkového vítěze?

Myslím si, že by měl postoupit Letohrad, je to jejich cíl a přeji mu postup. Myslím si, že Kolín bude Letohradu větším soupeřem než Velim, která dva zápasy vůbec nezvládla. Takové výpadky Kolín nebo Letohrad neměl, ale klidně to může být i Chrudim. Nesmíme ale zapomenout ještě na Hradec Králové B, takže si myslím, že mezi těmito týmy se rozhodne.

Jak je složité sehnat peníze na fotbal v Ústí?

Je to velký problém především proto, že TJ Jiskra není schopna pokrýt provozní náklady stadionu ze státních ani městských dotací. To si myslím brání tomu, aby se mohla rychleji rozvinout sportovní činnost. Celospolečensky do toho musí investovat stát. Nejen investovat tím, že sportoviště postaví, ale je potřeba zajistit i provoz. My máme nádherný, ale zároveň obrovský areál. Situace, která se ale týká provozu, je kritická. Mohu říci, že jsme měli jednání na městě, která musí pokračovat, aby se podpořilo 300 sportujících atletů a fotbalistů, aby měli kde sportovat. Bude se do budoucna muset vyřešit pokrytí energií. Abychom chodili za sponzory, že potřebujeme peníze na světlo nebo na teplo, to je drzost a nereálné. V dnešní době jsou postaveny areály, ale už není zajištěna jejich atraktivita a jejich využití. Chtěl bych tam děti přitáhnout. Dnes děti dělají všechno, ale v podstatě nic. Pokud se něco nedaří, z daného kroužku utečou. Člověk se musí už od malička učit nějakým hodnotám.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat nejen vašim fanouškům?

Chtěl bych poděkovat všem hráčům, celému realizačnímu týmu, Petrovi Pražákovi, Jirkovi Jansovi a Přemovi Gruntovi, vedení klubu. Fotbal je na všech úrovních týmová hra. Na závěr bych chtěl říci, že ač někdy hodnotím zápasy tak, že jsme neuspokojili diváky a že máme o deset bodů méně než na jaře, určitě jsme se výkonnostně zlepšili. Atmosféra na stadionu a celkové vnímání Ústí je jiné, než když jsem přišel. Sledoval jsem to na jaře v jakémkoli utkání venku, slyšel jsem na Ústí hodně negativ. Chtěl bych, aby se zvedl respekt mezi skupinami lidí, které se pohybují nejen ve fotbale, aby se například tolik nezávidělo. Chtěl bych větší respekt mezi trenéry i mužstvy. Myslím, že bychom se k sobě měli chovat lépe. Ačkoli jsme bojovníci, nemělo by se přecházet k vzájemnému napadání.