Když přišel během zimní přestávky do fotbalové Jiskry mladý, ale přesto nesmírně zkušený trenér Jiří Saňák, říkalo se o něm, že umí své svěřence pobláznit a vymačkat z nich maximum. Buldog na ústecké lavičce nezůstal své pověsti nic dlužen: fotbalisté pod jeho vedením hráli druhý „poločas“ letošní divizní sezony jako vyměnění. Spokojenost neznamená ovšem v případě bývalého asistenta reprezentační osmnáctky uspokojení. „Jsem na zemi, znovu půjdu po hráčích, nenechám je vydechnout!“ říká s úsměvem od ucha k uchu, který nevěstí hráčům dlouhou dovolenou.

Začnu odjinud na téma „o nás a bez nás“. Stíháte sledovat fotbalové mistrovství světa?
Stíhám, občas něco vidím. Ale spíš se u toho bavím, pro mě jako trenéra je hodnotnější Liga mistrů, tam vidím mužstva, která jsou spolu celý rok, mají jasnou strategii. Mistrovství je jen potvrzením, jak je důležitá spolupráce trenéra a hráčů.

Narážíte na odstrašující případ Francie?
Přesně tak. Mohou tam být hvězdy typu Henryho, Ribéryho, Gallase, ale když to nefunguje, je vše zbytečné.

Našel byste nějaký výsledek, který jste v prozatímním průběhu nečekal? O překvapení v Jižní Africe není nouze.

Překvapilo mě vítězství Portugalců 7:0 nad KLDR, Korejci působili organizovaně. Jenže pak hráli, co chtěli, a dostali šest gólů za poločas. Moje nemilé překvapení ale je, že si hráč dovolí kritizovat trenéra, to je absolutní nerespektování rolí. Do novin podobné věci nepatří.

Máte svůj tip na favorita mistrovství?
Brazílii. Jsou to hráči, kteří jsou šikovní. Ale hlavně trenér, ač proti všem, ví, že bez organizace hry ničeho nedosáhne.

A kdo by podle vás měl letos kanárkům nejvíce konkurovat?
Já si myslím, že Argentina to nebude. Špatně brání, nevidím u nich jasný způsob hry v obranné fázi.

Hodně nejistě navíc působí vzadu Demichelis.

Ale celkově, mně se to nelíbí týmově, nevím, co hrají. Připadá mi, že pět brání a pět útočí. Utkání s organizovanějším soupeřem myslím nezvládnou. A kdo by Brazilcům mohl konkurovat? Já si myslím, že letos by to mohlo být Holandsko a samozřejmě „moje“ Německo.

Středoevropské barvy hájili Slováci, co podle vás chybělo, aby se k nim připojila naše reprezentace?
Náročnost, touha se zlepšovat. To nám chybí. Chybí nám rychlá práce s míčem v prostoru, měla by se výrazně změnit metodika herních činností mladých hráčů. To nám chybí ve srovnání s vyspělejšími týmy.

Jenže není to tak dávno, co jsme byli ve světové pětce, jednu chvíli dokonce na druhém místě.
Je to podobné jako u afrických týmů. Ghana i Nigérie měly vynikající hráče jako my Nedvěda a další. Zkrátka odešli a nedokázali jsme je nahradit. Potvrzují se slova Jardy Hřebíka, kdo dobře vyhodnocuje, je vítěz.

Teď už k ústeckému fotbalu, který zajímá čtenáře Deníku nepoměrně víc. Během zimní přípravy jste snil o záchraně, ale plán jste „nepatrně“ překročil. Přemýšlel jste někdy o útoku na medaili?

Abych pravdu řekl, vůbec jsem na to nemyslel, měl jsem v hlavě každý trénink. Chodilo nás hodně, hráči pochopili, že bez přístupu to nejde. Jsme dost pokorní, než abychom předem mysleli na třetí místo. Soutěž byla extrémně vyrovnaná od druhého místa dolů. Ale je to pro nás dobrá laťka do budoucna, musí nás to motivovat. Je vidět, že má cenu pracovat i s mužstvem, které bylo po podzimu odepisované.

Co si mám představit pod vysokou laťkou?
Chci se pohybovat tam, kde jsme skončili. Hrát na špici a pracovat s našimi kluky, mít v základní sestavě sedm odchovanců a další na lavičce.

Nakoplo vás už to, že jste v pozici outsidera zvládli první jarní kolo v Živanicích a favorita, který nakonec divizi opustil, obrali o tři body?

Hráči si ověřili, že tvrdý zimní trénink funguje. Když budeme na jedné lodi a dodržovat jasné principy hry, nemusíme se bát.

Tak si říkám, že vyletět ze sestupových vod na „placku“ není jen v nohách, ale taky hlavách hráčů.

Dlouhodobě se zabývám správným postojem k věcem, co člověk dělá. To už mi zachránilo život při vážném onemocnění. Hodně jsme na stavu mysli zapracovali, i komunikace mezi hráči je důležitá.

Ústecké jaro ale nebylo jen světlé, třikrát jste venku prohráli těsně 1:0. Neměl jste obavy, že smolná utkání nahlodají psychiku hráčů a vrátí je myšlenkami zpět do podzimní části?

Pro nás bylo nejdůležitější, že jsme ani v jednom zápase nepropadli. Abych řekl pravdu, strach jsem neměl, hráči makali, tým dali před ego. I když jsme prohráli tři zápasy, neměl jsem z nich špatný pocit. Trenér má spíš obavu, co s ním udělá výhra (úsměv).

V divizních končinách jste použil ne úplně obvyklou taktiku, kdy jste kombinoval všechny tři řady, z hrotového hráče se mohl stát klidně stoper. Mohlo takové pojetí zaskočit soupeře?
Variant bylo dost, taky jsem to před úvodem signalizoval, soupeři z toho byli možná vyvedeni z míry.
Jenže bez posil, marná sláva, by nějaké herní varianty moc nepřipadaly v úvahu. A vám se podařilo příchodem mladého Lukáše Tomana především vyřešit problém mezi třemi tyčemi.
Přitom pocitově to tak před soutěží nevypadalo, nebyli jsme na začátku přesvědčeni, že bude mít Lukáš takovou jistotu a klid. Ale dostal důvěru, zvládnul ji. Přeju mu a kdyby měl „sedět“ v Zábřehu na lavičce, jsme domluveni, že by chytal u nás.

Naproti tomu jistotou vepředu byl šestnáctigólový Zdeněk Dostál. Jste s jeho bilancí spokojen, nebo od něj očekáváte víc?
No já bych si přál, aby dal pětadvacet gólů! A věřím, že to příští sezonu potvrdí.

Jak už se odhadovalo před sezonou, namíchal jste koktejl dravého mládí a zkušeností. Takovému Michalu Kuklovi by Josef Vondra pomalu mohl dělat tátu. Je to konkurenceschopné pojetí?
Jasně, ukázalo se to. Jarda David a Pepa Vondra ukázali, že jsou naprosto normální a uvědomují si, že mladí kluci se musí nejen na hřišti od někoho učit. „Mladí“ by si jich měli vážit víc, mají ještě rezervy. Chci, aby se jim začali vyrovnávat, ale to musí hodně přidat.

Narážím na skutečnost, že jste angažoval Josefa Vondru, kterého mnozí už odepisovali do starého železa.

Zcela jednoznačně si za svým rozhodnutím stojím. Jeho výsledky jsou vzkaz všem, kteří nevěřili. Poctivost, lidskost a skromnost se vyplácí. Chtěl jsem, aby dál pokračoval, ale jeho pracovní vytížení mu to nedovoluje.

Aby to pořád nebylo jen pozitivní, co ústeckému týmu schází, na čem zapracovat?

Dobrá otázka. Rezervy jsou pořád v přístupu k tréninku, vlastnímu tělu a mysli. Jsem na zemi, znovu půjdu po hráčích, nenechám je vydechnout!
Nemáte pocit, že Ústí schází doma trochu tvořivější hra? Ani na jaře to nebylo kolikrát úplně ono.
Ale když to hodnotím za jaro, tak doma jsme neprohráli, to je velký posun proti podzimu. Ke konci jsme tolik problémů při hře do plných neměli.

A další možná rezerva: z pozice třetího týmu jste dali méně gólů než sestupující Živanice. Trochu zvláštní bilance, nemyslíte?
Na jaře jsme dali víc gólů než Živanice, navíc jsme v druhé půlce sezony dostali jen deset branek. Takový Michal Kukla potřebuje ještě čas, aby začal svoje šance víc proměňovat. Tam nás myslím čeká velký brankový nárůst. Navíc Honza Javůrek se dával dohromady po dvou zlomeninách, tam čekám také zlepšení.

Nemohu se vyhnout nařčením z korupce a ovlivňování zápasů, které nad divizí leží jako jeden velký stín. Začnu od případu, který jistě znáte:co si myslíte o posledním kole v Živanicích?
Já nevím (zamyslí se). Každopádně fotbal dostává na frak. Mě se spousta lidí ptá na Živanice, co tomu říkám. Neříkám nic, protože nevím, to není alibi, ale nebyl jsem tam. Nesnáším domněnky, představy a spekulace. Že to bylo zrežírované? Já si to nedovolím říct, ani mi to nepřísluší.

Nařčení létala i na jaře také kolem Ústí.

S Dvorem i Převýšovem trenéři říkali, že to nebyly penalty. Jenže pak to člověk zanalyzuje, přesně si to vykrokuje na videu a vidí, že to byly jasné penalty v pokutovém území. To mi pak přijde jako nerespektování svazu, vždyť se každé utkání nahrává na video! Ať komise, která to má na starosti, rozhodne. Pozápasová neprofesionalita vyvolává zbytečné spekulace. Koho to zajímá? Bavme se o faktech, my jsme ale národ postavený na bulváru. Je pravda, že mi spousta kamarádů volala s tím, že to Převýšovu necháme. Vidíte a nikdo nenapsal, že jsme porazili Převýšov oproti všem spekulacím a že se začíná blýskat na lepší časy. Jestli pan Ryba volal nebo ne, nevím, to mohl volat kdokoli.

Faktem ale je, že sportovní ředitel Převýšova Jiří Ryba volal do Ústí a chtěl předem ovlivnit výsledek utkání. V nahrávce, která existuje, to sám potvrdil. Vy osobně jste věděl o této snaze?
Ne, věděl jsem pouze o spekulacích. Jsem dost podrážděný, když se mě na to někdo ptá. Celý život proti tomu bojuju, musíme se chovat tak, aby to bylo ku prospěchu fotbalu, divizi.

Horko bylo na ústeckém stadionu také po utkání s Chrudimí, které rozhodla druhá opakovaná penalta. Jak vnímáte tento sporný zápas s větším časovým odstupem?

Trenér je hodnocen podle toho, jakým způsobem hraje mužstvo a jaké má výsledky. Rozhodčí mají odměnu danou svazem a odpovědnost před komisí, která jednotlivé případy probírala. S Chrudimí rozhodla ve prospěch rozhodčího, který nedostal trest. Nikoho jsem o penaltu neprosil, mým úkolem je trénovat mužstvo.

Nicméně těžko přehlédnete, že na jaře se penalty v Ústí kopaly docela často. Tři proti Chrudimi, jedna proti Hradci, Převýšovu a Velimi. Tohle ale spekulacím může dost nahrávat, nemyslíte?

Samozřejmě jsem si penalty procházel na videu a vezmu to od konce: Velim jasná, Převýšov jasná, Hradec jasná, tam jsou evidentní fauly. Chrudim první jasná, druhá stažení Jardy Davida. To je vždy na rozhodčím. Já s žádnou penaltou nemám problém.

V posledních kolech divize ale o překvapivé výsledky nebyla nouze a korunu všemu nasadilo utkání Živanice – Letohrad. Nemáte pocit, že podivné čachry mohou ještě snížit už tak nepříliš vysoký zájem sponzorů a také diváků?

Já chci, aby mě fotbal bavil. Veškerými spekulacemi si nechci otravovat život, jeho hodnota je jinde. Každopádně je to pro fotbal nepříjemné. Měli bychom mu dát to své pozitivní, hodnotit jen sebe a svůj mančaft a především bavit lidi.

Vypadá to ale, že příhod Ivana Haška automaticky bolavou patu českých soutěží nevyřešil.

Copak to jde, aby jeden člověk najednou všechno změnil? Zajímejme se o fakta, trenéři, hráči a novináři o svoje. Tady si přece nemůže kdokoliv dovolit říct, že nebyla penalta! Byl kontroverzní článek o Turnovu, proč nikdo nevyhodnotil video? Teď je udělané tak, že se to v Turnově řeže, a přitom to vůbec nemusí být pravda. My jsme tam hráli zápas, kdy jsem si myslel, že na nás byla penalta. A ve skutečnosti nebyla. Nebo jsme hráli se Dvorem na mokrém trávníku a Petr Šeda byl v souboji s hráčem. Stál jsem vedle trenéra a říkal jsem si, že je to jasná penalta proti nám. Po zápase jsem šel za Petrem a ten mi řekl, že byl čtyřicet centimetrů od soupeře, který uklouzl a spadl sám. Video to také potvrdilo.

Vraťme se zpátky k ústeckému klubu. V další sezoně zřejmě nebude v dresu Jiskry působit gólman Toman a zkušený forvard Josef Vondra, ale na stránkách klubu uvádíte i absenci obránce Petra Šedy. Proč?
Petr odjíždí v červenci do Anglie. On je dobrodruh, který tam jde zkusit štěstí.

Přijdete o pilíře obrany i útoku, ještě navíc možná i brankářskou jedničku. Vyhlížíte za ně už nějaké náhrady?

Že tady Lukáš Toman působil, bylo dáno několika okolnostmi. Kuba Krátký si zlomil v zimní přípravě prst, Lukáš Novák měl problémy s kolenem. Máme Honzu Saňáka. Jsem přesvědčen, že tito tři gólmani by tady měli do budoucna chytat. Mezeru po Lukáši Tomanovi jsme schopni z vlastních zdrojů vyřešit. Do obrany místo Petra Šedy mám někoho vyhlédnutého, ale konkrétní jména říkat nechci. Na druhou stranu Pepa Kaláb ukázal, že v základu může hrát. Pepa Vondra bude chybět každopádně, toho nahradit především z lidského hlediska bude nesmírně těžké.

Před začátkem jarní sezony jste připomínal dynamo. Vydržela vám energie, máte jí dost i na další rok?

No jasně (úsměv). Jsem šťastný za tuhle sezonu a těším se na další. Chceme umístění potvrdit a třeba ještě vylepšit.

Malinko si ještě rýpnu. Sebevědomě jste vyhlašoval návrat diváků na ústecké tribuny, což se povedlo tak z jedné třetiny. Je to tedy běh na delší trať?

Tady se mé cíle nenaplnily, otázkou je proč. Samozřejmě atletický stadion není úplně ideální, naše zadní hřiště je pro hru mnohem atraktivnější. Těšíme se, až se tam vrátíme. Druhá věc je celková nálada ve fotbale. Ale já věřím, že lidi pochopí, že se snažíme stavět na práci a na tom, že kluci na hřišti pokaždé nechají srdce. Že se to někdy podaří a někdy ne, je normální.

Fanoušky určitě zajímá, zda vydržíte u Jiskry i příští rok? Nechce se mi věřit, že nějaká lukrativní nabídka po úspěšné sezoně nepřišla.

Nabídky jsem dostal, bylo to na pozice šéftrenéra mládeže do první a druhé dorostenecké ligy, ale zůstávám. U mě je to jednoduché, když budu spokojen v klubu a klub se mnou, nemám důvod odcházet. Cítím respekt ke své práci a vytvoření pozic od vedení klubu. S Petrem Pražákem, Jirkou Jansou, Přemou Gruntou spolupracovat, to je radost, profesionalita a upřímnost. Nikdo na mě netlačí, proč někdo hraje a někdo ne. Proto jsem v Ústí spokojený a jedu dál.

JAN POKORNÝ