Čerstvě byl také jmenován trenérem reprezentační osmnáctky. Přesto si udělal čas na malé fotbalisty v Dolní Čermné, kde jim ve fotbalové škole předával své rady a zkušenosti.

Jak probíhaly tréninky na kempu v Dolní Čermné?
Vzhledem k tomu, že je potřeba, aby všichni uměli bránit i útočit, musí obránce umět přihrát a útočníci bránit. To ostatně bylo vidět na mistrovství Evropy, které vyhráli Španělé. Pouze pro brankáře máme speciální tréninky.

Vy jste vedl Olomouc, Ústí, nyní působíte ve Slavii. Jste hodně mladý trenér na to, abyste toho měl již tolik za sebou. Proč jste začal trénovat?
To bylo jednoduché. Hrál jsem v Ústí a potom jsem hrál dorosteneckou bundesligu v Unionu Berlín. Měl jsem ale nádorové onemocnění a v osmnácti letech mně ukončilo kariéru. Vrhl jsem se tak na trénování. Udělal jsem si veškeré trenérské licence a nyní na jaře se mi povedlo dokončit profi licenci UEFA.

Jaký jste trenér, dusíte emoce v sobě a vybouchnete, až když přijdete z fotbalu domů, nebo jim dáváte průchod okamžitě?
To jsou věci, na kterých pracuji. Myslím, že by trenér měl mít při zápase nadhled. Sám na sobě cítím, že jsme emotivnější, ale snažím se ovládat. Trenér musí mít neustále přehled o tom, co se na hřišti děje, musí neustále reagovat na situaci na hřišti.

Trénujete ve Slavii, a ta v poslední době vyprodukovala hodně talentů – Suchý, Janda, Švec, Necid, Peckhart… Čím to je, že se Slavii v tomto směru tak daří?
Před několika lety nastoupil na post sportovního ředitele pan Říčka, který momentálně dělá skauta pro Chelsea. Zavedl tady takový systém, že se snažíme trénovat podle moderních metod. Jsem ve Slavii rok a je pravda, že hráči dostávají v áčku hodně šancí. To slouží i jako výborná motivace. Dorostenci cítí, že mají šanci. Nesmím zapomenout ani na to, že trenéři odvádějí výbornou práci.

Myslíte, že s novým stadionem přicházejí do Slavie vítězné časy?
Ona už byla vítězná tato sezona. Pro klub je skvělé, že má takový stadion. Před týdnem jsem se byl podívat na přípravném zápase a přišly tam přes dva tisíce lidí. Stadion táhne a to je jenom dobře.

Představte si, že česká liga je v desátém patře. Jak daleko do něj máte vy, ve kterém se nyní nacházíte?
To nedokážu posoudit. Je pravda, že nějaké nabídky byly, ale já vsázím na práci. Nejde to říct tak jednoznačně. Mohu být v devátém, ale klidně i ve čtvrtém. V trenérské branži je konkurence obrovská. Jestli dostanu angažmá, to se nedá naplánovat. Strach se přenáší na hráče

Vedl jste muže Ústí, zajdete se někdy na své bývalé svěřence podívat?
Dorosteneckou ligu hrajeme bohužel v sobotu, takže ve stejný den jako hraje Ústí. Byl jsem se za poslední rok podívat na žáky a na dorost. Musím přiznat, že angažmá v Ústí pro mě bylo obrovskou zkušeností. Byl jsem sice jako trenér pátý nejmladší v mančaftu, ale bylo to výborné.

Mluvil jste o tom, že Euro vyhrálo Španělsko, což znamená kreativní fotbal. Nyní se ale často mluví o tom, že trenéři mládeže v dětech tu kreativitu potlačují a vedou je především k tomu, aby nedostaly gól a vedou je k destrukci. Co si o tom myslíte?
Myslím si, že je to problém. Je to o tom, aby trenéři získali svobodu. V Německu to funguje tak, že trenér je uznávanou osobou a toto u nás nefunguje. Trenéři jsou hodně pod tlakem funkcionářů. Každý musí začít u sebe a něco vsadit. Proto jsem rád, že Euro ukázalo, že ofenzivním fotbalem lze něčeho dosáhnout.

Souhlasíte tedy s tím, že se v mladých fotbalistech ušlapává ofenzivní talent a oni mají potom strach udělat kličku?
Souhlasím, ten strach z trenérů se přenáší na hráče.

Trenéři musí dělat co nejlepší výsledky…
Přesně tak a hráči hrají přesně to, co je trenér naučí. To jak hráči hrají je vizitka trenéra. Výsledek je něco jiného. Hráč se dostane do šance a jednou dá gól, podruhé tyč. Líbilo se mi, co říkal Zdeněk Zeman, jednu dobu kandidát na reprezentačního kouče. Podle něj je za předvedenou hru zodpovědný trenér, za výsledky hráči. To se mi líbí. Aby hra měla hlavu a patu, to je starost trenéra, když si jeho tým bude vytvářet šance, bude úspěšný. Když bude tým betonovat, je to hra na náhodu.

V české fotbalové reprezentaci nadchází střídání stráží. Vidíte v mládežnických kategoriích talenty, které jednou mohou nahradit Nedvěda, Poborského, Kollera?
Myslím, že ano. Ročníky jsou, jen je potřeba s mladými fotbalisty pracovat. Poslední dobou ale vnímám v mládežnickém fotbalu strašně moc zranění. To je podle mě otázka přetížení a nesprávného přístupu k zatěžování organismu.

Mladý hráč se v cizině nemusí prosadit Jak se díváte jako mládežnický trenér na odchody mladých hráčů do zahraničí? Holek je na Ukrajině, Kalouda v Rusku…
Je to otázka financí a manažerů. Ti žijí z přestupů a hostování a musí vydělávat. Je to určitě problém. Manažeři mohou některé hráče odvést a je to bláznovina odcházet v dorosteneckém věku pryč. Prosadí se tak jeden ze sta. Když ale hráč zůstane doma, odehraje dva roky v lize, je vyzrálejší a může čerpat zkušenosti od hráčů jako je Berger, Šmicer a další. Neříkám ale, že inteligentní kluk, který to má v hlavě srovnané, se nemůže v zahraničí prosadit.

Divíte se jim, že odcházejí tak brzo ven?
Na jednu stranu ne. Také bych asi šel, kdybych byl na jejich místě. Není to ale problém těch hráčů, jako spíše těch manažerů, kteří jim angažmá seženou.

Nemohu se vás jako trenéra, který dělá fotbal profesionálně, nezeptat, k čemu slouží metodická komise ČMFS, ve které působí například Milan Bokša, Dušan Uhrin, Josef Chovanec…? Jestli to správně chápu, měli by udávat nějaký nový směr, a přitom to jsou trenéři, kteří jsou již za zenitem nebo netrénují…
Nevím k čemu a jak funguje. Podle mého názoru by nebylo nijak profesionální jejich práci hodnotit nebo kritizovat. Podílí se ale na vydávání časopisu Fotbal a trénink, což je velice dobrý časopis. Jejich práci ale skutečně neznám.