Jaké ze zápasu máte dojmy?
Pauza pro mě byla hodně dlouhá. Když to vezmu, tak jsem loni soutěžní zápasy promarodil. Teď si užívám každý zápas, bylo příjemné, že jsem mohl odehrát devadesát minut. Koleno mi drží, což musím zaklepat. Uvidíme, jestli tady zůstanu, každopádně je to výzva. Chci zase hrát fotbal a doufám, že to bude na jaře tady v Pardubicích. Postupně vše poznávám, kabina mě přijala v pohodě.

Nemrzí vás, že jste po uzdravení nedostal ve Slovácku větší šanci?
Řekl bych, že to bylo složitější, asi i ze strany trenéra, ale do toho bych se nechtěl pouštět. Je to pro mě trochu zklamání, čekal jsem, že se o šanci ještě poperu. Bohužel realita byla jiná. Pro mě je teď nejdůležitější, abych hrál zápasy a dostal se zpátky tam, kde jsem byl před zraněním.

Jak jste se cítil po utkání?
Je to lepší než počátkem ledna, kdy jsem začínal. Můžu do všech soubojů. Z toho mám radost, že koleno je ve stavu, kdy je připravené do zápasu.

Otrokovice se dlouho držely v těsném kontaktu…
V první půli jsme měli asi pět jasných gólových příležitostí, které jsme neproměnili. Kdyby to bylo třeba 3:0, tak by soupeř zřejmě odpadl. Když to bylo dlouho 1:0, tak cítili šanci, že by tady mohli uhrát zajímavý výsledek. Je škoda těch šancí, i ve druhém poločase je měli. Pozitivní je, že jsme žádný gól nedostali.