Po podzimu byla Česká Třebová nejhorším týmem krajského fotbalového přeboru. Přes zimu ale svoji soupisku pořádně našlapala. Těsně před začátkem jara přišel PETR ZAHÁLKA (28). Záložník, který v Hradci hrál s Pitákem a Plašilem, vydělával si fotbalem v Rakousku a naposledy působil v divizních Jirnách, má nyní být velký trumfem v rukách trenéra Sokola.
„S majitelem fotbalových Jiren jsme se domluvili, že tam angažmá ukončím. Dostal jsem kontakt na Romana Ždárského z Libchav, který mě vykoupil, a jsem nyní jeho hráč. Česká Třebová se dozvěděla, že v Jirnách končím, kontaktovala mě a domluvili jsme se,“ popisuje středopolař svoji cestu z prvního týmu divize A na poslední místo krajského přeboru.
Neříkejte, že Česká Třebová se o vás ucházela sama. Čím vás její nabídka tak upoutala?
Líbí se mi, že má o co hrát. Pro mě to byla rozhodně větší výzva než hrát někde střed tabulky.
Byla i možnost, že skončíte v Libchavách?
To bylo spíš nepravděpodobné. Jednali jsme s divizními kluby a Česká Třebová byla nejrychlejší, takže jsme se domluvili.
Pocházíte z Brandýsa, který hraje ale jenom okresní přebor. O něm jste neuvažoval ani na chvíli?
S klukama v Brandýse trénuji a když byla potřeba, tak jsem jim občas vypomohl s tréninky. V úvahu to sice připadalo, ale spíš šlo o to, jakou formou se vykoupím z Jiren. Když bych se vykoupil sám, tak v úvahu Brandýs určitě byl. Ale vstoupil do toho pan Žďárský, který má podobně jako mě nějaké další hráče, a dopadlo to pro mě v tu dobu nejlíp, jak mohlo.
V nejlepším týmu divize A jste to zabalil, proč? Už vás to tam nebavilo?
Rodinu mám tady a každodenní dojíždění bylo složité. S majitelem jsme se domluvili tak, že když budu chtít, tak to tam ukončíme.
Bude vám už devětadvacet, nepřipadal jste si v Jirnách mezi ligovými veterány jako v dorostu?
Trochu asi jo. Byl jsem tam mezi nejmladšími, v Jirnách je hodně specifické prostředí. Člověk tam určitě načerpá mezi bývalými ligovými hráči zkušenosti. Bylo ku prospěchu tam nějakou dobu strávit. Nebyla to špatná fotbalová ani životní zkušenost.
Neubíralo vám motivaci, že Jirny sice hrají špičku divize, ale za postupem do třetí ligy se nikdy moc nehnaly?
Víte, to je spíš otázka na vedení klubu. Ale co mohu říct, tak se tam vyvíjí tlak, že každý zápas musíte vyhrát. Je jedno, jestli vedete o dva body nebo o deset. Musíte vyhrát. Cíl je,vyhrát soutěž, ať je jakákoliv. Tak se k tomu musíte stavět a musíte s tím počítat.
V tom případě pro vás Česká Třebová není nic nového, také se musíte snažit pokaždé vyhrát, abyste unikli ze sestupového pásma…
Když se hraje o první místo, tak musíte vyhrávat. Když ale hrajete o sestup, tak se doma musí, ale venku a se silnými soupeři jenom může. Ztráta byla celkem velká, i když ve tříbodovém systému není zase tak velký problém ji likvidovat relativně rychle.
Máte za sebou v krajském přeboru pouze tři zápasy. Je to kvalitní soutěž?
Zatím se pořád rozkoukávám, jinak jsem soutěž nesledoval, takže jsem nevěděl vůbec, do čeho jdu, jakou mají mužstva výkonnost. Ale podle toho, co jsem zatím viděl, tak jsou asi první čtyři mužstva trochu jinde a každý se dá porazit. Soutěž je hodně vyrovnaná.
Za první tři kola jste získali sedm bodů a ztráta, kterou Třebová měla na posledním místě, je ta tam. Čekali jste, že to půjde takhle snadno?
To určitě ne, ale je to super. Abych řekl pravdu, vůbec jsem nevěděl, co mě tady čeká, jakým stylem kluci hrají. Byl jsem na jednom tréninku a hned jsme měli zápas. Doufám, že se z těch sestupových vod co nejdřív dostaneme a budeme v klidu.
Když jsem před sezonou mluvil s trenérem Sokolem, nepochyboval, že vám záchrana vyjde. Šířil od prvního zápasu v kabině také atmosféru, že se vám záchrana musí podařit?
S mužstvem pracuje celou zimu, tak asi ví, co je v jeho silách. Přes zimu přišly i nějaké posily, takže má jeho víra asi reálný základ. Kluci jsou ve Třebové skvělí fotbalově i lidsky. Nikdo si tady na nic nehraje, což se mi moc líbí. Všichni makají i na trénincích. Herní kvality ve Třebové máme, teď jde jenom o to všechno prodat.
Jak se vyrovnáváte s tlakem, který na vaši osobu je? Nemůžete zahrát špatně, když vám něco nevyjde, všichni vám to dají „vyžrat“…
Nijak si to nepřipouštím. V našem regionu jsem se moc nepohyboval. Jezdil jsem do Hradce Králové, do Pardubic, do Prahy, do Kolína, takže je spíš takové vzájemné poznávání. Budu jenom rád, když lidi ve Třebové budou na fotbal chodit a budou si soutěž užívat.
V Rakousku jste hrál ve třech divizních klubech, dá se tamní soutěž porovnávat s českou divizí?
Určitě dá. Nevím, jak to bylo jinde, ale kde jsme působil já, tak jsme pořád dělali všechno naplno. Proto tam jezdí i hráči z Česka, Bosny, Chorvatska…
Jací fotbalisté jsou vlastně Rakušané?
Jsou to buldoci, naběhaní a hodně silní. Soutěž kvalitu má. Cizinci tam ale každopádně musí být lepší než domácí hráči. Jinak nemají místo a nikdo je nebude chtít.
Slyšel jsem, že když zahraniční posila něco odflákne nebo jí nevyjdou dva, tři zápasy, má smůlu a hned končí. Je to skutečně tak drsné?
Možné to je, ale sám jsem se s tím nepotkal. K tréninku jsem vždycky přistupoval naplno. Zápasy se vždy ale povést nemusely, to se stane každému. Kde jsem byl, tak jsme většinou vyhrávali, takže takové věci jsme úplně neřešili.
Petře. a co bude s vámi po sezoně? Budete hledat další angažmá?
Teď to neřeším. V České Třebové jsem na hostování. Mým cílem je hrát vyšší soutěž a když ta možnost bude, rád bych za tím šel. Řešit to ale budu až spíš po sezoně.
Vážně ani malinko nepřemýšlíte nad tím, co s vámi bude dál?
Stejně to nemá smysl. Spíš se zabývám tím, aby nám to šlo teď v České Třebové. Lidi tady pro fotbal dělají hodně a chci i kvůli nim pomoci mužstvu k záchraně.
A co letní fotbalové turnaje, těch se v létě nevzdáte? Minulý rok jste třeba v týmu Jaroslava Plašila hrál ve Voděradech…
Spíš to záleží na Plašilových. Když ta možnost bude, tak se určitě sejdeme a zahrajeme si. Pro mě to byl velký zážitek si s Jardou po letech popovídat a zahrát si s ním. Hráli jsme spolu od malička v Hradci, v šestnácti pak odešel do Monaka. Takže jsme si trochu zavzpomínali na mladé roky.
