Než přišla zranění, obrana Třebové šlapala

Především v podzimní části trápily Českotřebováky ztráty zápasů v posledních minutách. „Přišli jsme o dobrých osm bodů. Mít je, skončili jsme pátí,“ konstatoval českotřebovský trenér Michal Šindelář.

Jeho svěřenci na jaře zaznamenali jednu povedenou sérii. „Devět zápasů v řadě jsme neprohráli, a to nás nakoplo. Jenže jsme zápas od zápasu přicházeli kvůli zranění o hráče,“ poukazuje trenér na fakt, že s torzem týmu nešlo bodovat věčně.

„Sestavu jsme kolikrát skládali doslova na koleně a navíc jsme pomáhali ještě béčku, které mělo starosti se záchranou v I. B třídě. Celkově jaro dopadlo slušně, jsem spokojený,“ hodnotí Michal Šindelář.

Jak už naťukl českotřebovský trenér, trápila jeho tým na jaře ne vlna, ale spíš tsunami zranění. „Netrénuji zase tak dlouho, ale ani jako hráč si nevzpomínám, že by se jednomu mužstvu zranilo najednou tolik hráčů. A rozhodně nešlo o žádné prkotiny, chyběli nám dlouho,“ posteskl si Šindelář.

Jenže všechno zlé je pro něco dobré. Do zbraně byli povoláni hráči, kteří třeba půl roku netrénovali a ono ejhle, nezklamali. Mazala i Hudače si trenér Šindelář chválil: „Mazal ukázal, že do sestavy patří, jen musí mezi nás zase začít chodit. S Hudačem je to horší. Má dobré zaměstnání v Pardubicích, kde dostal i byt, a je pochopitelné, že sem nemůže jezdit pravidelně trénovat,“ lituje ztráty pro soupeře nepříjemného útočníka Šindelář.

Před jarní částí dorazilo do Třebové několik posil a především Dušan Lněnička z Ústí si vedl na výbornou. Pozice stopera jako by pro něho byla přímo stvořená. „Byl to náš nejlepší hráč na jaře. Kvalitní hra obrany je z velké části jeho zásluha. Ví, co je to zónová obrana, umí ji hrát a kluci se s ním dokázali srovnat a poslechnout ho. Do té doby, než se zranil Vomáčka, nemám k obraně nejmenších výhrad,“ liboval si českotřebovský trenér.

Po zranění Vomáčky museli hrát předstopera hráči, kteří mají v sestavě jiné místo, a začalo to trochu skřípat, což potvrzuje i kouč Šindelář. „Už to nebylo ono. Každý trenér vám potvrdí, že zásah do obrany bolí nejvíc. Útočníky a záložníky se vám většinou povede nějak nahradit, ale sehraná obrana se nahrazuje těžce.“

Paradoxní situace nastala v závěru sezony. Ústí slavilo na hřišti svého velkého rivala Č. Třebové postup do divize. „Jsme jinde než Ústí. Hrajeme víc s mladými kluky, kteří fotbalu nedávají tolik, co hráči Ústí. To do divize patří, ať si to jde zkusit, proč ne,“ přeje Šindelář svému sokovi postup.
Sám soutěž několik sezon hrál, takže ví, že na Ústí nečeká nic lehkého: „Ústí to bude mít hodně těžké, ani minule tam moc dlouho nevydrželo. Určitě bude muset na několika místech posílit. Samozřejmě mu přeji hodně štěstí. Také tam jsou Českotřebováci, navíc Ústí nám vyhovělo v případě Lněničky, takže jsem rád, že mezi námi fungují dobré vztahy.“

Českotřebovský trenér by se také vůbec nezlobil, kdyby Ústí jeho tým využilo k tomu, aby do něho uvolnilo hráče, které do divize nenasadí: „Určitě pro ně bude lepší, aby hráli krajský přebor, než aby hráli na lavičce.“