„Nikdo s tím nepočítal,“ potvrzuje hrající trenér Nejzbachu MICHAL JIRÁSKÝ, že současná lichotivá pozice v tabulce futsalisty z Vysokého Mýta zaskočila, byť samozřejmě v pozitivním smyslu. Po loňském sestupu z první ligy totiž bylo třeba klub postavit znovu na nohy a na jiných základech, což spočívalo především v zapojení talentovaných hráčů z vlastní líhně. A to se zjevně daří.

Co se změnilo v Nejzbachu poté, co jste před rokem sestoupili z nejvyšší soutěže?

Minula sezona nedopadla dobře. Všechno jsme si vyhodnotili tak, že v týmu nechceme placené hráče a že chceme zapojit místní kluky s touhou hrát a bojovat za Nejzbach. Ve spojení s několika zkušenými borci se nám podařilo sestavit zdravý kolektiv z místních hráčů. Máme v týmu skvělé mladé hráče, kluky, kterým je 17-18 let, a spousta z nich už se dostala i do mládežnických reprezentací. To je naše budoucnost a na nich to chceme stavět.

S jakými ambicemi jste vlastně vstupovali do nového ročníku?

Když jsme seděli před sezonou s Petrem Jeníčkem a Liborem Gerčákem a dávali dohromady tým, původní záměr byl začít v divizi. Chtěli jsme, aby se mladí oťukali a postup jsme si sami vykopali. Když jsme ale začali doplňovat mužstvo hráči jako Jaroslav Kubát a Vítězslav Hrubý, řekli jsme si, že přihlásíme druhou ligu. I z důvodu, že se nejspíše nebude sestupovat.

Jak byste popsal z vašeho pohledu vývoj soutěže od úvodních kol do nynějška?

Bylo vidět, že ze začátku si všechno sedá. Ten tým byl více než z poloviny vytvořen úplně nový a navzájem jsme si na sebe museli zvyknout. Teď je situace taková, že jsme devět zápasů za sebou neprohráli a tahle šňůra nám pomohla nahoru.

Po Novém roce jste se objevili díky lepší vzájemné bilanci s Hodonínem na první pozici v tabulce. Je to pro vás překvapení?

Překvapení to určitě je. Chtěli jsme hrát klidný střed tabulky a s tímhle nikdo nepočítal. Bylo by krásné to dohrát a skončit na prvním místě. Pro nás všechny je to opravdu trochu pohádka, protože jsme během jedné sezony vytvořili tým z místních kluků, kteří futsal dělají na úkor práce, rodin a dalších koníčků, úplně zadarmo. A hned můžeme slavit titul.

Ve zbytku soutěže vás čekají tři domácí zápasy a když je vyhrajete, nikdo vám prvenství nesebere. Jaká je nálada v týmu? Odhodlání, či spíše nervozita? Připouštíte si tlak, nebo do těch utkání půjdete s čistými hlavami?

Nervozita trochu je, dobře rozjetou sezonu bychom rádi dotáhli do vítězného konce. I když na druhou stranu, my opravdu nemáme co ztratit. Naším hlavním cílem je hrát futsal pro lidi, protože když pak přijde na zápas plná Nejzbach Aréna a hrajete před 250 diváky, tak to je pro nás ta největší odměna.

Vysoké Mýto a postup do 1. FUTSAL ligy. Jak vážné je to pro vás téma?

Samozřejmě, že tuhle otázku teď slýcháme často. My bychom rádi, ale z finančního hlediska je první liga několikanásobně nákladnější a klub na to momentálně připraven není. Za každým prvoligovým klubem stojí nějaký silný partner, ať už ve formě soukromého sektoru, nebo prostřednictvím podpory města. U nás momentálně není žádný partner tak silný, aby byl Nejzbach konkurenceschopný v nejvyšší soutěži. Pro mě osobně je to něco, co mě hrozně mrzí, protože v tomto regionu není úspěšnější a známější klub než Nejzbach. Máme nejvyšší návštěvnost na futsalové zápasy napříč první a druhou ligou a lidé by si to určitě zasloužili.