Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jeho úkolem bylo vždy střílet góly, zúročovat práci celého týmu. Přesně to teď plní v Chocni, kde na něj spoléhají, a LUBOMÍR MYŠÁK (36) se této role zhostil ve stylu jemu vlastním.

Před sezonou se těžko odhadovaly prognózy, co s mužstvem Chocně udělá takový průvan v kádru v zimním období. Všem spekulantům jste ale dali v prvních čtyřech zápasech jasnou odpověď?
Říkáte to dobře. Ale je pravdou, že před startem jarní části byla divná tušení. Hráčů je nedostatek. Z kádru odešli zkušení hráči, kteří patřili do základní sestavy. Obavy jsme z toho měli, to nemusím zapírat. Zapracovali jsme mladé hráče do mančaftu a zatím to klape.

Jeví se velmi dobře. Jsou na dobré cestě. Až přijdou těžší zápasy, tak jim právě povedený úvod může hodně pomoci…
Myslím, že ano. Trenér vybral osu mladých hráčů, kteří by zapadli do mančaftu. Někteří už mají něco odkopáno v krajském přeboru, takže když se s nimi bude pracovat, mohou se dobře uvést i v těžších utkáních a být posilami choceňského fotbalu i do budoucnosti.

Nepřipadáte si trochu jako tatínek týmu, protože věkový rozdíl mezi vámi a některými hráči je výrazný?
To je tedy pravda. Teď se nevybavím jméno, ale když jsem před utkání s Moravany viděl jeho datum narození, které se pohybuje kolem roku dva tisíce, tak už mi to připadalo blbé (směje se), ale ještě máme v týmu jednoho staršího – Libora Gerčáka, jenž je ještě o tři roky starší, to už je skoro děda (směje se).

Co o Myšákovi možná nevíteSvou fotbalovou kariéru začal právě v Chocni, odkud odešel do Hradce Králové. V sezoně 2000 – 2001 působil v divizním Letohradu, kde nastřílel 24 branek. Vystřílel si tím smlouvu v druholigovém Xaverovu, kde za dvě sezony nasázel 25 gólů a stěhoval se na půl roku do prvoligových Blšan. Následně hrál v Českých Budějovicích a Prachaticích. Po čase se vrátil zpět do Letohradu. Do Chocně se dostal přes Českou Třebovou. V letošním roce oslaví 37. narozeniny.

V kabině i na hřišti jste pořád jeden tým..
Musí to tak být, jinak by to neklapalo.

Čili je to tak, že mladíci kolem vás běhají a vy dáváte góly, což vám musí vyhovovat?
K tomu nemám co dodat. Sedí to úplně přesně. Mně už to vyhovuje, protože už nejsem žádný běžec, ani žádný rychlík, jen se zaměřuji na velké a malé vápno.

Nahrál jste mi. Šestnáctka je území, kde se cítíte jako ryba ve vodě?
Když jsem se vrátil do Chocně, tak mi to sedlo. Od té doby mi to tam padá. Tady mi to zkrátka sedí, kluci to dobře odběhají, připraví mi balóny a mně už potom stačí jen málo (usmívá se).

Z toho vyplývá, že fotbal, který Choceň produkuje, vám jako střelci sedí?
Vystřídali se po podzimu trenéři, kdy Pepu Matouška vystřídal Franta Dvořák a zatím to sedí za jakéhokoliv kouče.

Na kontě máte prozatím čtyři branky. Jste s gólovou produkcí spokojen po čtyřech zápasech?
My jsme jich dali dohromady pět na jaře (pátý vstřelil Ondřej Kopecký z penalty, pozn. aut.), takže ano, zatím s tím můžu být spokojený. Oproti minulému roku je to slabší, ale musíme být nohama na zemi, protože nemáme takovou útočnou sílu, jako tomu bylo v loňské sezoně. Zase se mi ale líbí, že jsme nedostali tolik branek. Musím vyzdvihnout obrannou řadu. Odehráli jsme čtyři zápasy, a dostali jsme pouze jeden gól. Pokud to tak bude pokračovat, bude jen dobře.

Navíc jste nenastoupil do utkání se Žamberkem, takže máte čtyři góly ve třech duelech. Vina nebyla na vaší straně, ale emoce cloumaly, ne?
To mě mrzelo. Byl jsem se na zápase podívat a říkal jsem si, že kdybychom hráli ve složení, v jakém teď nastupujeme, asi bychom góly dali. Stala se chyba vedení.

Uhráli jste jedenáct bodů z dvanácti, což je skvělá bilance. Teď přijdou na řadu zápasy s mužstvy z popředí tabulky?
Bilance je to pěkná, ale teď to přijde. Tři kola nás čekají týmy z popředí tabulky. Jedeme do Svitav, pak máme doma Pardubice a venku Poličku. Tady se mohou ukázat hráči z dorostu, jestli na to opravdu mají. Pravda je taková, že můžeme hrát úplně v klidu a právě mladí hráči se mohou do mančaftu zapracovávat. Rozhodně není na škodu, aby dostávali příležitost. Bodů je dost, mohou si to vyzkoušet.