Podzimní část se Českotřebovákům příliš nevydařila. V patnácti zápasech získali „pouze“ tři vítězství. Na podzim se karta obrátila a tým prohrál jen dvakrát. V celkovém výčtu tak obsadili sedmé místo. „Já si myslím, že my musíme být s výsledkem spokojení. Stejně tak předvedená hra nebyla úplně nejhorší. Ke konci sezony dokonce začalo chodit na fotbal i daleko více lidí. Z mé strany tedy převládá spokojenost,“ tak hodnotí uplynulou sezonu trenér Bohuslav Sokol.

Obrat nastal s příchodem Lubomíra Myšáka. Proč vlastně do Třebové, která se topila, tento hráč přišel? Trenér to vysvětlil následovně. „Přišel proto, aby dával góly, což splnil. Je to vážně velmi kvalitní hráč – střelec. Ví přesně, kam se postavit, a navíc je výborný do party, takže to bylo opravdu povedené hostování.“
V tuto chvíli je nasnadě otázka, zda se v dresu České Třebové objeví Myšák i v nadcházející sezoně. Bohuslav Sokol zcela jasně prohlásil, že i nadále zůstává. Soupeři se tak mají na co těšit.

Českotřebováci v uplynulé sezoně ani jednou nestačili na Svitavy, naopak neporazitelnými se stali pro Letohrad B a Lanškroun. Dvakrát remizovali s Holicemi a Chocní. Podle Sokola byl nejhorším zápasem ten s Chocní. „První poločas zápasu, když jsme hostili Choceň, to byla příšerná hra. A podle mého jsme neodvedli výkon, na který máme ani v Holicích a Žamberku.“

Naopak nejvíce hrdý byl na své svěřence po zápase doma s AS Pardubice a po prvním kole s Pardubicemi B.

ČESKÁ TŘEBOVÁ – 7. místo, 42 body
Doma: bilance: 8 – 2 – 5, 26 bodů
Venku: bilance: 4 – 4 – 7, 16 bodů
Vstřelené branky: 52, 6. – 7. místo
Inkasované branky: 53, 11. místo
Nejelpší zápas: Česká Třebová – AS Pardubice 3:1
Nejhorší zápas: Česká Třebová – Choceň 2:2
Nejlepší střelci:   1. Lubomír Myšák – 14 branek
2. Petr Zahálka – 5 branek
3. Pavel Švec – 4 branky

Rozhovor s Lubomírem Myšákem

Nejprve hrál v Chocni pod vedením svého otce, na jaře ale oblékl dres České Třebové, která mu vděčí za 14 branek.

V průběhu jarní části, když jste přišel do České Třebové, jste se stal nejlepším střelcem široko – daleko. Existuje na vaši úspěšnost a přesnou mušku nějaký recept?

Recept na to asi neexistuje. Ve Třebové se sešla skvělá parta fotbalistů, kteří prostě umí hrát fotbal. Bez nich bych jich určitě tolik nevstřelil, kdyby mi tak výborně nepřihrávali. Přišlo několik nových hráčů se zkušenostmi z vyšší soutěže a na krajském přeboru to je určitě znát.

Mohl byste tedy jarní část, kterou jste v dresu Třebové hrál, zhodnotit?

Nejde hodnotit jinak než kladně. Prohráli jsme jen dva zápasy, takže se ten půlrok povedl velmi dobře. Doufám, že v tom budeme pokračovat.

V zápasu proti Chocni jste remizovali 2:2. Jaké to je, když máte nastoupit proti svým bývalým spoluhráčům, které navíc koučuje váš otec?

Hrát proti nim bylo velmi složité. Občas přemýšlím, že jsem měl raději sedět na lavičce, než proti nim hrát (smích).

Máte přeci výhodu v tom, že jste mezi nimi hrál, tak víte, jak zhruba do hry jdou, mohl jste tedy dobře odhadnout, jak se bude hra vyvíjet. Proč jste chtěl raději sedět na lavičce?

Motivace byla určitě větší než v jiných zápasech, a to mi právě ublížilo. Byla moc velká snaha a hodně se tím i kazilo. O poločase jsme prohrávali, ale potom jsme to vyrovnali. Když to tak vezmu, tak třičtvrtě zápasu byli lepší, takže zaplať Pán Bůh alespoň za ten jeden bod.

Když před jarní částí přišla nabídka obléct dres České Třebové, váhal jste dlouho jestli máte odejít z Chocně, která měla vpodstatě své jisté, a jít hrát za tým, který bojoval o záchranu?

Chvilku jsem určitě váhal, protože se mi zdálo, že už bych měl zůstat v Chocni a usadit se. Po podzimu měla Třebová 11 bodů a já jsem si říkal, že hrát o záchranu už se mi taky moc nechce. Bylo to ale velmi konkrétní a rychlé jednání, tak jsem si řekl, že to zkusím. A v boji o záchranu byla i určitá motivace. Navíc když sehnali čtveřici velmi kvalitních fotbalistů, nedalo se snad ani odmítnout. A nakonec se to podařilo na výbornou.

S kým se vám v jarní části hrálo v týmu nejlépe?

Bezesporu se mi hrálo výborně s Petrem Zahálkou, ale všichni prokázali svou kvalitu. To bych tu mohl jmenovat celý mančaft
(smích). S Petrem jsme spolu ale začínali v Chocni už jako malí žáčci. Takže jsme toho spolu už hrozně moc prožili a jsme sehraní. Víme o sobě. Byl to právě on, kdo mi připravil půdu minimálně pro polovinu gólů.

Choceň se letos umístila na čtvrtém místě. Jistě se spekuluje o tom, že pokud byste se vrátil a sehnaly by se potřebné finance, tak by se mohlo bojovat o postup do divize. Nepohráváte si s myšlenkou vrátit se pod taktovku svého otce?

Třebová projevila zájem, abych tam ještě tak na půl roku zůstal, takže se prozatím do Chocně nevrátím. Jednou ale třeba možná…

Který ze zápasů, co jste v dresu sedmého týmu odehrál, byl pro vás nejlepší a který naopak nestál vůbec za nic?

V zápase Česká Třebová – Stolany jsem dal tři branky, tak ten byl pro mne asi nejlepší. Je pravda, že to bylo ke konci sezony a už bylo rozhodnuto. Byli jsme už prakticky zachráněni, takže šlo už jen o ty body. Začátek byl hodně důležitý, tím, že jsme zvládli první tři zápasy vyhrát, tak nás to nakoplo. Za nejhorší bych snad považovalprvní prohru, když jsme ve Svitavech prohráli 4:3. Tam jsme prohrávali o dva góly, pak jsme srovnali a oni nám dali branku pět minut před koncem. Tehdy mne to vážně mrzelo. Jinak si snad na žádný vyloženě špatný zápas nevzpomínám.

(hah)