V Letohradě tentokrát vydržela dva roky a znovu zemřela.
Tým bojoval o záchranu až do posledního kola, ale tam si soutěž neprohrál. Slovem výbuch lze označit celý podzim. Letohrad vyhrál ze sedmnácti pokusů jenom jednou, a to je málo. Jenže je třeba uznat, že kdyby měl kupec Sámo pech na manželky jako Karel Havlíček na zranění svých hráčů, tak sedm z jeho dvanácti žen by mělo nesnesitelnou tchyni, tři by si postupem času vypěstovaly vizáž Ramba a sílu koňského spřežení a zbylé dvě holdovaly medovině víc, než je zdrávo. Vždy, když si trenér Havlíček ulevil, že se marodka vyprázdnila, rázem se zase začala plnit.

V zimě Havlíček odešel do Sokolova za lepším a v Letohradě zavál svěží vítr. Přišel Jaroslav Veselý, bývalý brankář. Asi málokdo věřil, že z letohradského bodláku vyšlechtí orchidej, ale stalo se. Dostal k ruce čtyři posily, čtyři dílky skládanky, které povýšily Letohrad na tým z ligového středu. Jenže bídný podzim se vymazat nepodařilo.
Veselý u trenérského kormidla rozhodně nezklamal, přesto sestoupil. Měl by dostat šanci, aby do Letohradu třetí ligu vrátil a snad by ji mohl udržet při životě o něco déle. Ať si alespoň užije jedny kulaté narozeniny, holka jedna…