Před zápasem jste byli jasným favoritem. Čekali jste, že bude tak těžké přivézt z Dobříkova bod?
Neřekl bych, že jsme byli jasní favorité. Karty byly rozdány padesát na padesát, Dobříkov doma moc bodů neztrácí. Navíc mu víc vyhovoval těžký terén. Nám to moc nesedělo, nemohli jsme hrát kombinačně a museli jsme se uchylovat k nakopávaným míčům.
V první půlhodině jste byli lepší, měli jste rychlý přechod do útoku. Potom jste se ale začali trochu vytrácet. Souviselo to právě se stavem hřiště?
Hlavně ta strana hřiště, kam jsme útočili v první půlce, byla o poznání méně podmáčená než druhá. V prvním poločase se hřiště rozbilo a kombinovat se už pak nedalo. Určitě jste musel vidět, že jsme měli nějaký náznak šance a ztroskotali jsme v bahně.
Vy jste si v zápase užil docela dost vzdušných soubojů s dobříkovskými hlavičkáři. Jak vám jejich agresivní hra ve vápně byla příjemná?
Připravovali jsme se na ně. Věděli jsme, že Dobříkov má vynikající hráče do vzduchu, ať už jsou to Karela, nebo bratři Horníčkové.
Ale jeden roh jste neubránili a dostali jste gól na 1:1…
To je pravda. U každého rohu se na malé vápno postavili dva dobříkovští hráči. Ti ale byli pokrytí, to bylo v pořádku. Problém ale byl, že si Alan Karela mohl v pohodě naskočit na míč a se štěstím k tyči vyrovnal.
Několikrát jste Svitavy podržel. Který zákrok byl nejdůležitější? Ten jak jste zlikvidoval průnik osamoceného Zahradníka?
Důležité to možná bylo. Vyběhl jsem a včas se mi podařilo mu zmenšit střelecký úhel. Míč se ale pak odrazil na zadní tyč, kde dobíhal, myslím Jan Horníček a jemu chyběly jen centimetry, aby dostal míč do sítě.
