Žamberk, 3. místo, 41 bodů.
Josef Koreň, vedoucí mužstva: „Na první místo jsme ztráceli už po podzimu dvanáct bodů, takže tam nebylo moc co řešit. V průběhu jara se objevila možnost postoupit i z druhého místa, když padlo ve vyšší soutěži AS Pardubice. Staré Hradiště ale jako nováček se drželo dobře, dělalo hodně bodů a skončilo před námi.

Na jaře jsme hráli i dvě kola venku a bohužel jsme je obě prohráli. Ambice jít nahoru máme. Ale postoupit se nám nedaří. Většinou máme dobrý podzim a horší jaro, a to se potvrdilo i teď. Po několika úvodních jarních kolech jsme začali málem obávat, že se zapleteme i do bojů o záchranu. Nakonec jsme se ale rozehráli a v posledních kolech jsme se zvedli.

Měli jsme v sezoně hodně zraněných. Čeká nás navíc generační výměna a příliš se nám nedaří zabudovat mladé hráče do týmu. Dorostenci nemají trpělivost si místo vybojovat a končí. Navíc máme hodně vysokoškoláků a jeden dva tréninky týdně nestačí.“

Králíky, 9. místo, 36 bodů.
Roman Starý, trenér: „Myslím, že jsme mile překvapili. S předstihem jsme se zachránili a v posledních zápasech sezony jsme mohli být už v klidu. Přístup hráčů se oproti minulým letům změnil k lepšímu. Mají lepší přístup k utkání i tréninkům.

Pro příští ročník se máme spojovat s Červenou Vodou, takže by měly vzniknout tři mančafty. Pokud to bude fungovat tak, jak bychom si přáli, bude náš kádr rozšířen o takových pět hráčů. Jsme daleko od ostatních měst, takže v otázkách nějakých příchodů to máme hodně ztížené. Všichni hráči, které máme, jsou našimi odchovanci. Co si nevychováme, to nemáme. Dostat k nám hráče například z Ústecka je prakticky nerealizovatelné.

K dobrým výkonům nás často nutí i diváci, kterých chodí celkem dost. Občas je to ale kontraproduktivní. Někteří fotbalisté hrají venku lépe než doma. Hra pod tlakem jim příliš nesedí.“

Semanín, 11. místo, 32 bodů.
Jaroslav Plocek, trenér: „Cíl byl záchrana. Misi jsme splnili a s fotbalem v Semaníně končím. Nemám čas se fotbalu tolik věnovat a je to takové házení perel sviním. Máme úzký kádr, trénuje málo lidí a tým je už trochu za zenitem. Není tam chuť se předělávat. Původně jsem si myslel, že se bude mančaft přizpůsobovat mojí vizi a nakonec to dopadlo tak, že jsem se musel taktikou já přizpůsobovat týmu, aby to co nejméně bolelo.
Z mého angažmá zklamaný nejsem. Ale pokračovat dál už zkrátka nechci. Když do fotbalu na této úrovni vidím, zvedá se mi často z některých praktik a poměrů žaludek. Je mi líto obětovat takovým věcem volný čas, kterého mám málo. Štve mě, že když někdo chce, zacvičí s vámi tak, jak se mu bude chtít.“

Choceň B, 12. místo, 29 bodů.
Milan Vítek, trenér: „Soutěž je těžká a neměli jsme široký kádr. Často jsme prohráli nešťastně, když jsme hráli dobře, ale nedávali jsme šance a inkasovali jsme po hrubých chybách. V půlce jara jsme byli odepsaný mančaft, když jsme byli poslední. Podařily se nám potom ale tři důležité zápasy, které nás nakoply. Závěr soutěže ukázal, že jsme nebyli až zase tak špatní. Kluci dokázali, že A třídu chtějí hrát.“