Nečekejte, že pětkrát za zápas udělá slalom přes celé hřiště. Není to Ronaldinho, byť si s míčem rozumí. Záložník divizního Ústí JAN DOSTÁL (24) je zatraceně ostrý brousek. Nesmírně tvrdý fotbalista, ale ne záludný. Takoví jsou v moderním fotbale neocenitelné zboží. Také ho na podzim povolal trenér Ivan Kopecký do zbraně.

Sice hrál kvůli pracovním povinnostem jenom za „béčko“, příliš netrénoval, hned byl na hřišti cítit. „Je pravda, že mi občas někdo řekl, že Ústí chyběl člověk, který by na hřišti bojoval a zápas odjezdil. Ale osobně to neřeším. Nemám na to čas. Odehrál jsem zápas, jak nejlépe jsem uměl, a tím to pro mě skončilo,“ nedělá z ničeho vědu zarputilý defenzivní záložník.

Jak moc to měl trenér Kopecký složité, když vás vyrazil přemlouvat, abyste šel hrát divizi?
Hrál jsem za béčko. Když jsem stihl v týdnu trénink, snažil jsem se přijít. Když ne, byl o víkendu jenom zápas. Na béčko to nebyl zase takový problém. Stačilo mi to. Asi se mi celkem dařilo a oslovili mě z A týmu, jestli bych jim na pár zápasů nepomohl. Ústí mělo marodku, tak jsem kývl, že do toho půjdu.

Jenže zatímco v rezervě jste dával góly, v divizi vás čekaly úplně jiné úkoly…

V béčku jsem hrál také většinou uprostřed zálohy, ale mohl jsem si víc dovolit. V áčku byla moje pozice spíš takový zametač. Dopředu jsem se tolik nepouštěl.

Rozhodně nemáte vizáž vyhazovače z baru, kde se ve vás ta tvrdost na hřišti bere?

Hrál jsem tak vždycky. Když se zdravě naštvu, tak zkrátka neuhýbám. Je spousta hráčů, kteří uhnou, já ne. Kdo tam jde důrazněji, toho to méně bolí.

Zimní příprava se chýlí ke konci. Absolvoval jste ji celou?
Hlavně jsem ji začal o čtrnáct dní déle. Fyzických tréninků jsem pár absolvoval, ale kluci jich mají za sebou mnohem víc. Spíš žiju z toho, že fyzický font nemám špatný, takže vydržím. Otázka je, jak dlouho. Přeci jenom asi dva roky kvůli práci netrénuji tak, jak jsem byl dříve zvyklý. Zatím běhat vydržím.

Ale nemusí to trvat věčně…

To nemusí. Klidně se může stát, že za půl roku fyzicky odpadnu.

Vás si do A týmu z dorostu vytáhl trenér Saňák a nyní je u mužstva opět. Hrála jeho přítomnost v otázce vašeho setrvání v týmu velkou roli?
Měl jsem drobnější rozpory s vedením a s minulým trenérem. Byl jsem tak rozhodnutý, že budu hrát v klidu za béčko a nebudu to řešit. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že přichází trenér Saňák, trochu jsem tušil, že mi bude volat. To se také stalo, sešli jsme se, probrali jsme moji situaci a chci mu teď pomoct za to, že mi v sedmnácti dal šanci hrát za áčko.

Jaký je Jiří Saňák teď, změnil se oproti prvnímu ústeckému angažmá?

V jednom určitě ne. Pořád dává fotbalu úplně všechno. Posun ale určitě nastal v jeho osobnosti. Má daleko víc zkušeností, prožil si toho docela dost. Vyžaduje stoprocentní přístup a plné nasazení. Dá se s ním ale mluvit. S komunikací nemá nejmenší problém.

Má trenér Saňák nějakou specialitu?
Gongy. Na pásce je nahraná předehra a v tělocvičně se běhá určitá vzdálenost a do zvuku gongu musíte být vždy na druhé straně. Postupně se gongy zrychlují. Potom se to převádí a trenér zjistí, kdo je na tom fyzické lépe a kdo hůř. Dělali jsme to s ním už dříve a letos měl něco podobného připraveného opět.

Budete tedy na jaře hrát v Ústí dál?
S trenérem jsem pořád v kontaktu. Jsou ale dny, kdy se zápasy kryjí s prací. Takže to bude těžké.

Ale když vám to vyjde a nastoupíte, opět budou létat od kopaček jiskry, je to tak?
(usměje se) Nevím, jestli budou létat jiskry. Ale trenér chce, abych se účastnil pokud možno co nejvíce přáteláků. Systém 4 – 2 – 3 – 1 mi maximálně vyhovuje. Hraji v té defenzivní dvojici, což je taková pohoda. Pokud budu stíhat časově a budu na to mít výkonnostně, rád budu za Ústí hrát i na jaře.