Jenže přišla devadesátá minuta, ALAN KARELA se opřel z dálky do míče a ukázal, že má v noze dynamit, srovnal tak na 2:2. Byla to taková rána, že i kdyby v bráně stáli Buffon s Petrem Čechem najednou, byli by bez šance.

Většinou hrajete ve stoperské dvojici. Proti Chocni jste ale nastoupil ve středu zálohy, jak se vám tam líbilo?
Úplně moje místo to není, moc dobře jsem se tam necítil. Mám radši, když si můžu odehrát obranu a potom vyjet dopředu. Střed zálohy jsem snad nikdy nehrál, doufám, že se zase brzy vrátím zpátky dozadu.

I při nástupu bylo vidět, že máte velkou výškovou převahu, ale Choceň vás několikrát přehrála i ze vzduchu, čím to?

Byla víc nabuzená. My jsme šli do zápasu strašně laxně, naivně. Mysleli jsme si, že se zápas vyhraje sám. Choceň na nás vletěla.

Čekal se docela vyhecovaný zápas. Vy sám hrajete docela ostře a brzy jste dostal žlutou kartu, musel jste se potom držet zpátky?
Ne, to ne. Je to můj styl hry. Někomu se to třeba nelíbí, ale takový je můj styl hry. Už se těžko budu měnit.

Celý zápas jste tahali za kratší konec a měli jste namále. V poslední minutě jste ale napřáhl a stal se z vás hrdina…

Ta střela byla spíš náhoda. Nejde ji jen tak popsat.

Trefil byste se takto exkluzivně i podruhé?

Podruhé asi ne, ale potřetí už možná jo (smích).