V zápase krajského přeboru mezi domácí Moravskou Třebovou a Vysokým Mýtem, který vyhrála Třebová 2:0, inkasovalo Mýto druhou branku poté, co byl hráč hostí míčem nastřelen do citlivých míst, byl vyřazen ze hry a domácí výhodu jednoho muže v poli využili ke vstřelení branky. Vysokomýtští se zlobili na rozhodčího Jana Valentu, že nepřerušil hru a neumožnil ošetření hráče. Ač to však zní šíleně, sudí chybu neudělal, počínal si přesně podle fotbalového zákoníku a nelze mu nic vyčíst.

Simulantům vyhlásili válku

Aby hráči záměrně nezdržovali, mají rozhodčí jasný pokyn – pokud se někdo válí na hřišti po nějakém souboji a nejde mu o život, nepřerušujte hru. Jistě, často se stává, že hráči v posledních minutách zápasu hru kouskují a často si pomáhají vystoupeními, za které by je mohl angažovat balet Národního divadla či zoologická zahrada v Praze Tróji. Nejprve přijde ladný skok, let plavmo a na zemi křik paviána. Proti takovým věcem je třeba bojovat a vymýtit je. Ale ignorovat hráče, jenž se svíjí bolestí, není zrovna ta nejlepší cesta, jak zdokonalit fotbal.

Vyjádření rozhodčího Valenty se nám bohužel nepodařilo získat. Jeho otec nám znemožnil s ním komunikovat. Předseda komise rozhodčích Václav Dostál se ale diskuzi o podivném pravidle nebránil. „Je pravda, že je trend co nejméně kouskovat hru a v takové situaci vyloženě záleží na posouzení rozhodčího.“ Jinými slovy rozhodčí musí určit, zda je hráčova bolest natolik velká, aby kvůli němu musel zastavit hru.

Je to ale správné? Hráč, který se ne vlastní vinou svíjí na trávníku, ale leží tam proto, že mu soupeř, byť nechtěně, přivodil nějaký úraz, nemůže týmu pomoci v konkrétní herní situaci a tým soupeře je tak rázem zvýhodněn. Schválně, představme si, že by měl sudí na noze kuří oko a probíhající fotbalista by mu na něj, pochopitelně omylem, šlápl kolíkem. O život by arbitrovi nešlo, ale pískal by dál? Nepřestal by se starat o to, co se děje na hřišti, ale spíše se zajímal, co se to děje s jeho nohou? Asi přestal..

„Pravidla je třeba dodržovat“

Smutné je, že se proti hloupému pravidlu, kdy se má pískat, pokud to přeženeme, až v případě, kdy má fotbalista zapadlý jazyk nebo sudí uslyší praskání kostí, nedá bojovat. FIFA to tak nařídila a sudí to musí respektovat. „Nelze říkat, jestli je pravidlo špatné, nebo dobré. Existuje a je třeba ho dodržovat,“ říká nekompromisně Dostál a zároveň zásadně odmítá označit pravidlo jako hloupé nebo nešťastné.

Takže do doby, než se pravidlo zruší, nebo jej budou sudí mlčky ignorovat, by měly do povinné výbavy fotbalistů patřit vedle chráničů i suspenzory. Existuje vlastně ještě jedna možnost. Hráči se k sobě budou na hřišti chovat v rámci duchu fair – play a míč zakopnou tak, jak se to dříve dělávalo a nikdo s tím neměl nejmenší problém.