Jaká tedy byla právě uplynulá sezona pohledem živanického kapitána?
Podzim se nám vyvedl hlavně výsledkově. Někdy se hrály vyrovnané zápasy, my jsme přežili šance soupeřů a pak jsme dali góly. Postupně jsme si vytvořili asi desetibodový náskok, dokonce už každý říkal, že je rozhodnuto a nebude na jaře o co hrát. Dokud ten poslední krok tým neudělá, tak to není nikdy hotové.

To jste ve druhé polovině sezony poznali…
Po zápase s Letohradem jsme se dostali do situace, kdy se náskok ztenčil na pouhý bod. Po této sérii proher nám dost lidí přestalo věřit. V tu chvíli se mančaft semkl, něco jsme si vyříkali. Následující tři důležité zápasy jsme zvládli, týmy za námi zase začaly ztrácet. Vrátilo se to do původního stavu.

Ilustrační foto
S fotbalisty Pardubic vstoupí do letní přípravy i Blecha



Jako roli v tom hrála výměna na trenérské pozici, kam přišel Roman Oliva?
Když se změnil trenér, tak přišel nový impuls, ale některé věci potřebují čas. Možná to trvalo, protože jsme ještě nějaké zápasy prohráli. Trenéři chtějí po hráčích zase jiné věci, ti si na to musí zvyknout. Já si myslím, že mužstvo tady letos bylo tak kvalitní, že divizi vyhrát muselo.

Vy osobně jste po přesunu do Živanic ještě uvažoval o tom, že si někdy zahrajete vyšší soutěž?
Upřímně jsem nad tím takto nepřemýšlel. Především se chci fotbalem bavit, i když jsem typ hráče, který nerad prohrává. Každý zápas chci zvládnout vítězně. A jestli se pak povede postup, to je věc druhá. Když mám čisté svědomí, že jsem tomu dal všechno, tak umím podat ruku soupeři, že vyhrál zaslouženě. I přesto, že ty porážky špatně koušu. Když se pak prezident rozhodne, že chce jít do třetí ligy, to už záleží na něm. Letos to bylo patrné, pan Novák takový cíl vyhlásil. Jsem rád, že jsme ho splnili.

Budete u toho v živanickém dresu i v příští sezoně?
Řekl jsem, že bych chtěl nejprve úspěšně zakončit sezonu a pak popřemýšlet, jestli to ještě dává smysl. Samozřejmě už jsem se bavil s lidmi z klubu, a tak mohu říct, že spíše budu pokračovat.

Jak jste se vůbec cítil v divizi? Vnímal jste od protihráčů respekt, nebo se naopak nebáli na hřišti v určitých momentech přitvrdit?
Tu první sezonu tam mohl být respekt vyšší, letos již podle mě takový nebyl, protože jsem asi třikrát nemohl dohrát kvůli zranění, dvakrát mě po zápase šili. Myslím, že se kolikrát protihráči zaměřovali na to, aby mě zastavili jakýmkoliv způsobem, klidně faulem. To mě malinko sráželo, ale jsem bojovník, někdy vás to ještě více vyhecuje. Na hřišti jsem to cítil, a to třeba i od trenérů, kteří věděli, jak na nás hrát, to nikomu nezazlívám. Z tohoto důvodu bych rozhodně nechtěl končit.