Tři přání. Tak se jmenuje československý film, který v roce 1958 natočila legendární dvojice režisérů Ján Kádár – Elmar Klos, pozdější tvůrci oscarového Obchodu na korze. Možná i proto, že jednou z jeho hlavních postav je kouzelný dědeček, nesměl se několik dalších let v kinech promítat. Jak to souvisí s nadcházející fotbalovou sezonou? Inu, i před jejím startem má každý klub, každý tým, každý hráč svoje přání, jak by v jeho optimálních představách měla vypadat a dopadnout. Samozřejmě, že se ne každému vyplní, vždyť se pohybujeme ve sportu a nikoli na filmovém plátně. A navíc nám žádný kouzelný dědeček nepomůže, mistrovský ročník 2023/24 bude vypadat přesně tak, jak si ho v krajském fotbale všichni dohromady uděláme: hráči, rozhodčí, trenéři, funkcionáři, novináři, fanoušci.
Těch přání na začátku sezonu může každý vyslovit, kolik se mu zlíbí, Deník našel právě tři, v jejichž naplnění v následujících dnech, týdnech a měsících doufá.
PŘÁNÍ ČÍSLO 1: RESPEKT
Předseda krajské komise rozhodčích Kamil Schmeiser se vyslovil v rozhovoru pro Deník takto: „Chci, aby se ve fotbalovém prostředí všichni respektovali navzájem: trenéři, hráči, rozhodčí. Jsme v malém kraji, potkáváme se každý týden, musíme k sobě mít úctu a respekt.“ V podstatě by se pod to asi každý podepsal, jenom realita na hřištích a v hledištích tomu občas neodpovídá. Každý vnímá rostoucí agresivitu obecně v celé společnosti, přičemž sport je její neodmyslitelnou součástí. Jasně, patří k němu také emoce, bez nich by to nešlo, jenom je potřeba, abychom si všichni uvědomili, že všechno má svoje meze. Na hřišti i v hledišti. Nikdo nechce vidět, když po skončení soutěžního utkání přijíždí na stadion hlídka policie, aby chránila rozhodčí při odchodu do kabin nebo aby řešila konflikt mezi diváky a pořadateli. Mějme na paměti, že při veškerém zápalu do boje a snaze získávat body jde pořád jen a jen o fotbal a buďme rádi, že jej můžeme nerušeně hrát a sledovat. Jsou totiž místa, a ne zrovna daleko od českých hranic, kde takovou možnost nemají…
Celkem 393 utkání bude během podzimní části fotbalové sezony odehráno v soutěžích Pardubického kraje, tedy v krajském přeboru, I. A a I. B třídě.
PŘÁNÍ ČÍSLO 2: DIVÁCI
Jak dostat fanoušky do hlediště? S tím si lámou hlavu kluby napříč republikou a napříč soutěžemi od profesionálních po amatérské. I v Pardubickém kraji vnímáme, že zájem o fotbal není všude takový, jaký by měl být, návštěvnost především ve větších městech je občas tristní a klubů, kam pravidelně chodí alespoň dvě či tři stovky přihlížejících, valem ubývá. „Donutit“ dnešního zhýčkaného diváka, aby vstal a vydal se na fotbal, je problém. A recept, jak toho dosáhnout? Prostě nabídnout mu produkt, jaký ho přiláká. Což zní snadno, ale hůře se realizuje. V první řadě je třeba, aby se v zápasech „o něco“ hrálo, o špici tabulky, o postup, o záchranu, aby měl fotbal náboj, aby kluby dávaly veřejně najevo, že mají podle svých možností ambice. Když se ale začtete do stránek podzimní přílohy Deníku, často zjistíte, že jim jde hlavně o klidný střed tabulky. Což se dá chápat, leč jako pozvánka pro příznivce to asi moc neposlouží…
PŘÁNÍ ČÍSLO 3: POSTUPY
Je to každoroční kolorit fotbalu na konci jara. Sezona vrcholí, hrají se rozhodující zápasy, ale snad větší pozornost než na hřiště je v červnu upřena na to, jestli týmy, které si na trávníku uhrály postup, ho skutečně přijmou. Vzpomeňme jen na letošní červen, kdy krajští přeborníci z Horní Ředic nejprve oznámili, že divizi berou, aby si to zakrátko rozmysleli. A podobných případů bychom nejen v našem kraji v poslední době našli až příliš mnoho. Jestliže ze čtyř vítězů krajských soutěži mužů polovina odmítne právo postupu do vyšší soutěže, tak je někde chyba. Lze asi částečně porozumět důvodům, které dotyčné mančafty udávají, ať jsou ekonomického či sportovního rázu, ale z hlediska potřebné soutěživosti je to ohromná škoda. Nehledě na to, jaký zmatek a nervozitu to následně vnáší do celého systému soutěží. Jenže doufat, že se to do budoucna změní, je skutečně zřejmě jenom toužebné přání…
