Nyní začne různé bilancování, co kdo a kdy udělal na hřišti dobře či špatně, a co mělo vliv na nynější postavení jednotlivých mužstev v konečných tabulkách. Já bych se chtěl ale zamyslet nad ekonomikou okresních mužstev. Bylo by jednoduché vyhodnocení konstatováním, že není zrovna tato situace růžová. Ptáte se proč, když si nikdo nestěžuje a soutěže dohráli?
     V jarní části soutěží ročníku 2013/14 měli rozhodčí paušály, které nebyly léta měněny, i když v soutěžích tam nahoře byly paušály do této doby cca dvakrát zvýšeny. Od podzimu 2014 ale došlo ke změně náhrad rozhodčích jak v kraji, tak i v okresech. Pro oddíly to znamenalo, že oddíl pro tři rozhodčí v II. třídě platí celkem o 400,- Kč více, ve III. třídě o 350,- Kč více, u dorostu došlo k nárůstu 100,- Kč a u žáků pak o 120,- Kč. Při šesti nebo sedmi utkáních za sezonu to jsou slušné nárůsty nákladů. K těmto nákladům pak ještě naskakují částky za cestovné rozhodčích (4,50,- Kč/km). A zde jsem sledoval, jak jsou rozhodčí k utkání okresu delegováni, z jaké vzdálenosti. Beru jakousi solidní vzdálenost do 35 km cesty pro všechny tři rozhodčí. Abych byl konkrétní – rozhodčí Chadima má ze Srubů do Albrechtic přes 40 km, rozhodčí Ropek, když jede z Morašic přes Choceň, kde bere další rozhodčí a pak jedou až na Žambersko, či dokonce do Červené Vody, tak to není pouze 35 km. Nebo když na utkání přijedou dva rozhodčí jedním autem a z druhé strany okresu třetí, cestovné se blíží 700,- Kč. Nejvíce paradoxní delegace byla, když ze Srubů jel rozhodčí do Dobříkova pro kolegu, pak společně jeli do Lanškrouna, kde naložili třetího a pokračovali do Červené Vody. Suma za cestovné byla asi velmi zajímavá. Ovšem toto je uváděno v zápisech o utkáních a jak je vidět, tak orgány svazu to nezajímá a svaz také ne. Rovněž v obsazení se dočtete skutečnost, že jeden a ten samý rozhodčí po čtyři neděle za sebou řídí vždy stejný oddíl, a to jak v II. i III. třídě.
     To jsou moje postřehy a nejsmutnější na tom je skutečnost, že to nikoho nezajímá a svaz argumentuje tím, že si nikdo nestěžuje. Oddíly proti tomu říkají, že pokud si budou stěžovat, tak že to poznají na hřišti a podobně. Oddíly také říkají, že jsou takto připravovány o peníze, které těžko získávají, protože řada sponzorů již na podporu nemá peníze. Okres jim přitom žádné peníze na činnost nedá, a tak často hrozí to, že nebudou moci soutěže dohrát. Ovšem pokud oddíl odstoupí a nebude hrát, tak opětovně postavit oddíl na nohy je často nerealizovatelné. Jasný příklad je v Mladkově, i když je tam dnes dobré hřiště i zázemí, chátrá to.
     A když jsem u těch rozhodčích, tak něco k jejich výkonům. Já jsem musel ze zdravotních důvodů fotbalu zanechat, a tak jezdím v sobotu i neděli v okolí Žamberka podívat se na utkání. Mohu říci, že je přínosem řada mladých rozhodčích, i když jejich výkony jsou různé. Někde se musí ostřílet, ale nevím, zda je dobré, že tak rychle jsou předáváni do krajských soutěží. U těch starších přes 50 let to jsou často výkony zcela nepřijatelné. Dovolím si vyjádřit se k některým – bez potřebného pohybu po hrací ploše – např. Hejl, Böhm, Zuzík, Lukes st. i Kolář a Habrda (krajský rozhodčí). Viděl jsem také pískat nejstaršího rozhodčího Šejnu staršího. Zde bych chtěl poznamenat, že ho obdivuji pro jeho přehled na hřišti, kdy oproti některým výše jmenovaným má na hřišti klid, karty dává za to, za co se mají udělovat, a od diváků nelze čekat zápornou reakci. Přitom hráči ho ve většině případů respektují a uznávají.
     Končím s přáním, aby se přes zimní přestávku podařilo některé věci odstranit a hlavně bych se přimlouval za to, aby okresní fotbalový svaz apeloval na vrcholné orgány našeho fotbalu, aby šly peníze i do okresních soutěží. Všem poctivým a obětavým funkcionářům oddílů přeji, aby měli dostatek sil pro další činnost svých oddílů. Karel Havlíček, Žambersko