Druhé jaro na lavičce fotbalistů OEZ bylo pro trenéra JAROSLAVA VESELÉHO snad ve všem jiné než to premiérové. Zatímco před rokem nestačila spanilá jízda jeho svěřenců v druhé polovině sezony na záchranu ČFL, letošní bídné jaro, vyjádřené pouze devatenácti body na kontě, garantovalo ambicióznímu celku udržení solidního pátého místa. „Sezona byla zpackaná. Páté místo vypadá kosmeticky dobře, ale já nemám moc důvodů něco pozitivně hodnotit,“ přiznává kouč, jehož výběr kosila zranění i nečekané odchody klíčových hráčů.

Když sedíme v klubové kabině, první otázka se zákonitě nabízí. Budete od ní mít klíče i na podzim, počítá s vámi vedení i po nepříliš povedené sezoně?

Měl bych pokračovat. Samozřejmě výsledky v divizní sezoně nebyly takové, jaké jsme si představovali, sezonu nelze hodnotit úspěšně.

Místo divizních zápasů teď oko fotbalového fanouška pečlivě sleduje světové šampionát, patříte mezi ně také?

Snažil jsem se zápasy zejména jihoamerických týmů sledovat, i když jsem byl v průběhu mistrovství na dovolené. Je mi blízký fotbal, který hrají týmy z jižní Ameriky a Španělska.

Do vyřazovacích bojů se sice prokousaly všichni jihoameričtí zástupci, jenže pak jim odzvonilo, nejdál se dostala překvapivě Uruguay.

A té jsem fandil kvůli Forlánovi. Mými favority ale byla Argentina a hlavně Španělsko, kterému fandím dlouhodobě.

Zmínil jste Argentinu, u ní ovšem došlo na slova ústeckého trenéra Jiřího Saňáka, který předpovídal její výbuch proti takticky vyspělejšímu soupeři. Čekal jste „čtyřku“ od Němců?

Evropa potvrdila, že je schopna takticky utkání zvládnout. Nebudu si hrát na generála po utkání, stejně jsem věřil, že je Argentina schopná Němce porazit. Fatálně rozhodl první gól, i na nižších úrovních než je mistrovství světa se podobné standardky brání jinak. Proti Němcům prohrávat je fatální, což poznala i Anglie.

A to byl také hodně zajímavý zápas, protože rozhodčí obrali Angličany o regulérní vyrovnávací gól. Tak mě napadá, co vy a video, které by mohlo podobným kiksům předejít?

Jsem jednoznačně pro video. Zrovna jsem koukal na Wimbledon, když to může fungovat tam, podobným způsobem to lze udělat ve fotbale. Každé mužstvo tři možnosti.

Jenže tady by to bylo trochu jinak, video by užíval výhradně rozhodčí.

Jasně. Asi by to nemělo cenu u nás na úrovni divize, ale nevidím důvod, proč nepoužívat video na mistrovství světa, v Lize mistrů nebo naší první lize. Stejně tam čtvrtý rozhodčí je, kamery zápas snímají. Já jen nechápu, proč čtvrtý rozhodčí nemůže poradit, když vidí chybu na monitoru.

Konec konců povinně se nahrávají už i divizní zápasy, že?

Samozřejmě, technika jde dopředu a zadruhé se zlevňuje.

Abychom dokončili světový šampionát, kdo si podle vás z Jižní Afriky odveze nejcennější trofej?

Španělsko je můj velký favorit.

Přejděme od národních týmů k diviznímu Letohradu. Ten byl po podzimu pátý a výš se nevyškrábal ani v konečném účtování. Lze takový výsledek u loni třetiligového mužstva považovat za úspěch?

Je otázka, zda máme třetiligové mužstvo, obměna byla velká. Ukázalo se, že divize je neuvěřitelně vyrovnaná soutěž, mohli jsme klidně skončit také desátí, dvanáctí. V naší situaci už nezáleželo, jestli budeme pátí nebo osmí, sezona byla zpackaná. Páté místo vypadá kosmeticky dobře, ale já nemám moc důvodů něco pozitivně hodnotit.

Jarní tabulka zažila nečekanou „přelévanou“, čekal jste, že nahoru vyskočí sestupem ohrožení Náchod a Ústí?

Před začátkem jara nečekal, v proběhu bych ale nedokázal odhadnout vůbec nic, tabulka se nesmírně srovnala. Čtyři kola před koncem byl rozdíl mezi čtvrtým a padajícím týmem asi čtyři body, což je neuvěřitelné.

A nad celou divizí čnějí jako rozhledna nad kopcem Pardubice, které vyhrály soutěž o propastných sedmadvacet bodů. Proč právě výběr trenéra Svědíka?

Ukázalo se, jak je důležitý vstup do soutěže. Oni se těmi výkony nakopli, i když třeba vyhráli se štěstím. Základem byla kvalitní defenziva, dostali tuším jen šestnáct gólů, to je neuvěřitelný průměr. Mají konsolidované mužstvo, vyhýbala se jim zranění. Už po podzimu bylo jasné, že si postup vzít nenechají. Jestli jejich úspěch někdo snižuje, a slyšel jsem hlasy od trenérů, že Pardubice nehrají nic moc, ať si někdo zkusí postoupit a vyhrát tolik utkání. Mohu jenom smeknout.

To Letohrad nějaká stálost formy moc neprovázela. V první půlce sezony jste udělali pětadvacet bodů, což by šlo, ale jarních devatenáct je přeci jen málo, nemyslíte?

Nejen to. Důležité jsou i vstřelené góly a my jich za jaro dali čtrnáct, to je strašně málo. Inkasovali jsme devatenáct, což je poměrně vysoké číslo. Je vidět, že nám chyběla herní pohoda, třikrát jsme vyšli střelecky úplně naprázdno. Se čtrnácti góly se nedají dělat zázraky.

Patrný pokles postihl na podzim sedmigólového Josefa Semeráka, který přidal už jen dva zasáhy. Podepsalo se na jeho výkonech zranění?

Pepa dlouho laboroval s palcem, už v Převýšově šel hrát s obstřiky, to samé s Měcholupy. On sám ví, že jeho výkony nebyly takové jako na podzim. Nechci ale málo gólů házet jen na útočníka, ten je závislý na hře celého mužstva. Nám nehrála dobře ani záloha, Semerák nedostával kvalitní balony. A další klíčový moment byl, že dlouho neměl Brendla, který mu na podzim nahrál na čtyři góly. Spolu jsou nesmírně silní, ale jakmile hraje jen jeden z nich, je to pro ně mnohem horší.

V zimě jste obměnili a posílili kádr, ale na jaře vás neskutečným způsobem decimovala zranění. Byl tohle základ nevýrazných výkonů?

My jsme pro podzim měli dvacet hráčů a dva gólmany, tím pádem nebyla zranění fatální. Na jaro jsme počítali s podobným kádrem, jenže to ovlivnily dost zásadní věci. Bylo jasné, že odejdou Lukeš, Adam a Čejka. Valta nebyl plánovaný, ale dohodli jsme se. K nám naopak přišla pětice Moník, Vašata, Kopecký, Kříž a Nadrchal, posty vypadaly vyrovnaně. Posilovali jsme i kvůli výpomoci zachraňujícímu se béčku. Nikdo ale nepočítal s tím, co udělal Hundák. Nikdo nečekal, že z ničeho nic přestane hrát fotbal Jiroušek, že skončí Kempf a Hynek. Přidala se dlouhodobá zranění Brendla, Nadrchala a Čady. Pak nám zbyl reálně kádr dvanácti, třinácti lidí a každé další zranění, třeba Filipa nebo Semeráka, bylo fatální.

Co se týká tria Moník, Nadrchal a Vašata, podle statistik hrál na jaře pravidelně pouze prvně jmenovaný. Znamená to, že se zařazení posil do kádu dvakrát nepovedlo?

Jardu Moníka, který končil v Rakousku a byl hráčem Náchoda, jsme měnili za Rompotla, který projevil přání odejít do Náchoda kvůli pracovním povinnostem. Věděli jsme, že Moník byl po těžké operaci vazů a půl roku nehrál, přišel k nám spíše s výhledem a původně na jaře ani neměl hrát, do přípravy se zapojil jen poslední tři týdny. Poslední tři, čtyři utkání už bylo vidět, že je pro nás výraznou posilou a může být jenom lepší.

A co duo Nadrchal, Vašata?

Jiří Nadrchal byl podle mého naše nejlepší posila, hodně jsme si od něj slibovali, protože je to hráč, který divizi přesahuje. V přípravě byl náš nejlepší hráč, měl snad sedm vstřelených branek a pět asistencí. Z něj šel strach! Bohužel si nepříjemně zranil břišní sval a tříslo, první dva zápasy šel hrát i přes bolest a jeho stav se ještě zhoršil. Teď je po operaci, já i vedení chceme, aby v Letohradě zůstal. Josef Vašata byl uvolněn ze Sokolova, projevil zájem to u nás zkusit. Vypadal dobře, ale prostě neměl formu. Je předpoklad, že by u nás mohl pokračovat, ale ještě uvidíme.

Z Ústí se na jaro vrátil mladý bek Martin Kříž, ale ani on si na jaře do míče moc nekopl, proč?

Martina jsem měl i ve třetí lize, potenciál určitě má, ale musí zapracovat na hlavě. To samé platí o dvacetiletém Martinu Kopeckém, kterého jsme stáhli z Jablonce.

Ikona letohradského fotbalu Michal Čada bude ještě na podzim v barvách OEZ hrát?

Trápila ho různá zranění, šetřil jednu věc, poranil si druhou. Po vzájemné dohodě odchází na hostování do Dobrušky, která postoupila do oblastního přeboru, ale z našeho týmu ho nikdo nevyhání.

Kdybychom rozdělili letohradské jaro na tři třetiny, ta úvodní byla výborná. Necítil jste, že mužstvo s jedenácti body po pěti zápasech bylo až příliš sebevědomé?

Nepřišlo mi to, bodů mohlo být klidně víc, jedno ze dvou remízových utkání jsme mohli překlopit v náš prospěch. V tu dobu jsme hráli slušný fotbal, dařilo se nám herně i nové rozestavení fungovalo. Zlom přišel nešťastnou porážkou s Měcholupy a projevily se interní problémy.

Na Měcholupy jsem se do Letohradu přijel podívat, ale na domácím hřišti jste za devadesát minut nepředvedli zhola nic a prohráli 0:1. Co se stalo?

Naši kluci si nechali utkání dost otrávit. Soupeř kouskoval hru, vůbec nás do ní nepustil. Přestože nešlo o žádnou tragédii, mužstvo to poznamenalo.

Už tehdy vám citelně chyběl Martin Hundák, který z ničeho nic „vzal roha“ do Pardubic. K čemu přesně došlo?

Martin se vůbec nezachoval férově vůči mužstvu, v poslední přestupní den oznámil mně a manažerovi Benešovi, že podepsal dva přestupní lístky. Což znamená, že za tabulkovou náhradu odchází v létě do Slovanu Pardubice. A není divu, že ho vedení klubu i s mým souhlasem vyřadilo z kádru. Klub reálně okradl o peníze, které do něj investoval, když ho nakupoval z Hradce.

Vy působíte většinou klidným a vyrovnaným dojmem, udržel jste nervy v takhle vypjatém momentu?

Vypadám klidně, ale umím se rozčílit, to by hráči potvrdili. Na Martina jsem ale neřval. Snažil jsem se, aby si to rozmyslel, mluvili jsme o tom naprosto slušně. Co ho k tomu vedlo? Nevím, co mu nabídly Pardubice. Ale jeho jednání bylo naprosto nekorektní vůči klubu, je vidět, že týmový hráč nebyl a kluci mu neleželi na srdci.

A pak přišel pád na hodně tvrdou zem v podobě šesti porážek. Co se honí trenérovi hlavou, když místo bojů o medaili hrozí spíše sestup?

Tohle je atraktivní téma pro novináře i veřejnost, zrovna tak jsme předtím měli sérii devíti utkání bez porážky, jenže vítězství se berou automaticky. Snažil jsem se zachovat klid. Série k fotbalu patří, ale určitě to nebylo nic příjemného. Mělo to spoustu objektivních příčin, v prvé řadě zranění. V tu dobu si několik hráčů potřebovalo odpočinout, místo toho museli hrát tři, čtyři, kteří prokazatelně neměli formu. A další věc, určitě bych už tak masivně nepomáhal B mužstvu. Tři týdny hrálo až osm kluků středu, sobotu, neděli. Neměli čas na odpočinek a doléčení, to vůbec nebylo ideální.

Vy jste tedy hlavu neztrácel, ale co hráči? Byla patrná „deka“ v kabině?

Mančaft byl nejvíc dole po porážce v Pardubicích, kde tým neměl sílu se s tím poprat. Když jsme jeli do Turnova, už jsem cítil, že jsme se zvedali. Sice tam přišla šestá porážka, ale dokázali jsme se s tím vyrovnat a porvat.

Klesající přísun bodů se projevil také na letohradských ochozech. Zatímco na Náchod přišlo 450 fandů, první bod po šestizápasovém půstu vidělo doma s Chrudimí 150 lidí. To asi také na naládě nepřidá, že?

Mě to mrzí, to u nás není zvykem, hrával jsem tady před devíti sty diváky. Ale je to delší dobu, co návštěvy klesají, divize zde pro lidi není atraktivní, co si budeme povídat. Výsledky se na tom podepsaly taky, jako divák bych nebyl spokojený se třemi porážkami doma v řadě. Navíc asi dvakrát kolidovaly zápasy s Gambrinus ligou, která vrcholila.

Dají se na zpackané letohradské sezoně najít nějaká pozitiva?

Pozitiva najdu taková, že díky nastalé situaci dostali příležitost naši dorostenci Matějíček, Matoulek a Lukes. To je šestnáctiletý kluk, který by za normálních okolností asi nehrál.

Vy jste se do fotbalového vysvědčení pustit nechtěl, najde se přesto některý z vašich svěřenců, který by si za letošek zasloužil pochvalu?

Nechtěl bych hodnotit jednotlivce, hráči vědí sami, že to optimální nebylo. Mrzí mě, že ani zkušení hráči nedokázali udržet formu celoročně, výkyvy byly velké.

Závěr divize byl přinejmenším prapodivný, loni to v třetí lize vypadalo podobně, což jste odnesli sestupem. Co říkáte tomu, že nad divizní soutěží reálně leží stín korupce?

Vidíte, hodně mi to připomnělo loňskou třetí ligu. (usměje se) Jenže to není jen divizní případ, podívejte se na pardubický nebo hradecký krajský přebor, co se tam letos dělo. Soudný člověk si udělá obrázek sám. U nás se pořád mluví jenom o Turnovu, ale protežovaných týmů bylo víc.

Chcete je jmenovat?

Nechci, protože by to vyvolalo polemiku. Já nechci polemizovat na stránkách novin, postřelené husy se pak vždycky ozvou. Nebudu ale lhát a říkat, že to nevnímám. Od devátého, desátého kola začaly neuvěřitelné výsledky, týmy zespoda najednou měly ohromný vzestup.

Ze kterého utkání vám bylo nejhůř?

Dobře mi nebylo pochopitelně po posledním utkání v Živanicích a stejně tak v Turnově. Venku nám rozhodčí nakloněni nebyli. O nás je ale známé, že se nepodílíme na žádné podpoře rozhodčích, jak se říká všimné. A to se projeví markantně v jarní části, kdy se různí bohové začnou nakloňovat na určité strany. Hledám ovšem chyby především u našeho týmu, určitě jsem chyby udělal i já sám.

Sháníte už teď nějaké posily na nadcházející divizní sezonu?

Jednáme, snažíme se přivést nějaké posily. Rozjednané máme dva kvalitní hráče, jeden z nich je velmi kvalitní a už u nás v minulosti působil, ale nechci ho jmenovat. (usměje se) Je vidět, kde nás bota tlačí. Schází nám kreativní záložník, klasický „play maker“ nám bohužel chyběl. Potřebovali bychom posílit i útok. Představoval bych si jednoho hráče do každé řady, jestli se to podaří, je otázka.

A co budoucnost útočné vazby Semerák, Brendl?

Bude se řešit Semerák, protože je kmenový hráč Hradce a je u nás na hostování, stejně jako Filip a Stejskal. Brendl je náš hráč, tam by neměl být problém.

Hovořil jste s vedením klubu o ambicích na příští rok? Přeci jen se ukázalo, že okamžitý návrat do ČFL není zrovna jednoduchý.

Neznám moc týmů, které spadly z vyšší soutěže a hned další rok postoupily. Se zázemím, které máme, nemůžeme tvrdit, že nám stačí hrát o páté místo. Nechci vyhlašovat přímo boj o postup, to by po letošku bylo troufalé, ale určitě chceme hrát vrch tabulky.

JAN POKORNÝ