Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Práce s fotbalovým potěrem se často podceňuje. Odsouvá se na vedlejší kolej. Přednost má tým dospělý, to je přeci vlajková loď, myslí si mnozí. Omyl. Kvalitní práce s mládeží zajišťuje chod klubu i do dalších let. Na rozvoji fotbalu v našem okrese by se měla podílet i trenérsko metodická komise v čele s jejím předsedou OLDŘICHEM SKALICKÝM. „Společně s STK připravujeme soutěže mládeže, máme za úkol školení a doškolení trenérů, děláme okresní výběry,“ popisuje svoji práci jeden z nejhlasitějších zastánců poctivé práce s mládeží.

A co slovo metodika? Připravujete pro týmy i nějaký mustr, podle kterého by měly zdokonalovat své mladé fotbalisty?
Až takhle dalece to rozpracované nemáme. Nicméně je to jedna z našich vizí, kterou bychom v našem okrese postupně chtěli zavést. Metodika bohužel nefunguje nikde.
Ani na krajské úrovni?
Na kraji je placený trenér mládeže. To je člověk, který by měl rozvíjet metodiku, ale bohužel to také nefunguje. Rádi bychom ho pozvali na doškolení trenérů, aby jim řekl, jakou má kraj představu práce s mládeží. V návaznosti na to bychom potom chtěli u nás dělat školení a doškolení v metodice práce s mládeží.
Jakou úroveň má podle vás práce s mládeží na Orlickoústecku?
Na to se musíme podívat z více úhlů pohledu. Jeden je, že to můžu vzít z pohledu trenéra a budu posuzovat úspěšnost mládežnických výběrů. To budu muset říct, že je to dobré a patříme k nejlepším v republice. Vloni jsme byli třetí na Danone cupu, ročníky 1996 byly mistry republiky, ročníky 1997 byly ve finále třetí.
Jaký je ten druhý pohled?
Když se podíváme na soutěže, které v okrese hrajeme, je to slabota. Máme jenom žákovskou divizi v Mýtě a v Letohradu. Tady určitě jsou rezervy.
Dá se říct, kde se u nás pracuje s mládeží nejlépe?
Takhle bych to hodnotit nechtěl. Nejlépe to klidně mohou dělat v malé vesnici, ze které potom hráči přejdou do tradičních klubů, jako je Mýto, Letohrad, Třebová… Bylo by ideální, kdyby v okrese vznikly čtyři silné oddíly, jenže potřebujete i podporu z ostatních oddílů. Potýkáme se s úbytkem dětí, i proto se budeme snažit zavádět, aby se fotbaly hrály 4+1, 5+1. Momentálně hrajeme jenom v přípravkách a v mladších žácích 7+1. Chceme, aby mohly pracovat i oddíly, kde je nedostatek hráčů. Z takového prostředí klidně může vzejít hráč, který bude kopat v Ústí nebo v Letohradu.
V Ajaxu rodiče podepíšou, že se nebudou do ničeho montovat
Poslední dobou se často hovoří o tom, jestli má v mládeži vůbec smysl hrát na výsledky. Co vy na to?
To je otázka. Řekl bych, že celý systém mládežnické kopané je u nás trochu pokřivený. Zamysleme se nad tím, proč existují krajské soutěže přípravek, proč existují i republikové soutěže takhle malých kluků. Vezměte si, že musíte budit malého fotbalistu v šest ráno, aby jel přes celý kraj odehrát tři zápasy a potom jel domů, místo toho, aby hrál fotbal odpočinutý a čerstvý. Výsledky bych klidně nezapočítával. Nemusím sáhodlouze za vysoké náklady cestovat.
S tím souvisí i to, že se říká, že je mládež drahá…
Přesně tak, občas člověk zaslechne, že se mládež ani nevyplatí. Jestliže jsou oddíly nucené tahat už malé přípravky po celém kraji, přijde mi to docela scestné.
Jaký by tedy podle vás byl ideální model?
Aby oddíly mezi sebou co nejvíc hrály, pořádaly turnaje. Klidně jenom v rámci okresu a hrát, hrát, hrát.
Podobně to mají zařízené v Anglii, že?
Přesně, je to jeden ze systémů, který se mi líbí. Rodiče jsou nesmírně soutěživí a počítali si i tak tabulky, tak to tam dotáhli tak daleko, že zápasy přeházeli tak, že s některým soupeřem hrají jednou, s jiným třikrát a ani ti rodiče se nemohou dopočítat tabulek.
Rodiče malého fotbalisty navíc občas dovedou udělat nemalé problémy…
Máte pravdu. Třeba proto se mi líbí model Ajaxu Amsterdam. Než dítě vstoupí do akademie, musí rodiče podepsat, že se nebudou trenérům montovat do jejich práce, že nebude zasahovat do vývoje utkání, nebudou pokřikovat při tréninku ani při zápase.
Podobná věc by u nás byla často zatraceně potřeba…
Žáček má v hlavě v tu chvíli chaos. Ten, kdo určuje, jak mají kluci hrát, je trenér. I když taktika je mezi malými fotbalisty holý nesmysl. Mají hlavně hrát s míčem. Teď jsem se bavil třeba s jedním trenérem a říkal jsem mu, když ti udělá hráč tři kličky a jednu zkazí, musíš ho pochválit. On mi povídal, že ho za to musí seřvat, že to dřív nenahrál. Ale proboha proč? Měl by být hrdý na to, že malý kluk udělá dvě kličky. Děcka se to musí někde naučit. Místo toho se je třeba snažíme svázat taktikou, brzdí se v nich fotbalové umění, potlačuje se jejich rozvoj.
Může tlak na výsledky a taktiku malé fotbalisty i znechutit?
Jistě. Moje teorie je, že u mládeže by měli pracovat nejlepší trenéři a měli by ji pískat nejlepší rozhodčí. V malých dětech by se měla vytvářet láska k fotbalu. Jenže jsou tam další vlivy, jako třeba tlak na výsledky, které ty kluky od fotbalu odradí a znechutí jim ho.
Možná by nebylo špatné, kdyby se stávalo pravidlem, aby měl trenér A týmu patronát i nad mládeží, aby působil v roli jakéhosi šéftrenéra…
Nevím, jak jste informovaný, ale právě o něco podobného se teď budeme pokoušet v Ústí. K týmu nastoupil pan Saňák, který je trenérem áčka a zároveň šéftrenérem mládeže. Výchova bude prosakovat od A týmu dolů. Každý z trenérů u mládeže bude pravou rukou pana Saňáka. Takový systém jsem zatím nikde neviděl. Když se to podaří, bude to něco nového a hlavně přínosného. Co je vlastně smyslem práce s mládeží?
Asi vychovat si kvalitního fotbalistu…
Ano, žádné výsledky. Jsou trenéři, kteří s žáky hrají krajský přebor, ale žádný z jeho hráčů za šest let nekope za muže. Na druhé straně jsou trenéři, kteří kopou jenom průměr, ale vychovávají hráče pro velký fotbal. Který je potom ten úspěšnější? Podle mého ten druhý.
Mluvil jste o modelu, který zavádí Ústí. Láska trenéra Saňáka k Barceloně je známá. Není to trochu pokus o vzdálenou kopii její slavné akademie?
(úsměv) Nojo, všichni o jeho lásce vědí. Je to zkušený trenér, má za sebou angažmá u prvoligových mládežnických a u reprezentace. Nejde ale jenom o Ústí. Do takového systému bude potřebovat hráče a důležitá je komunikace s ostatními oddíly. V tom totiž existuje trochu problém a nejen v našem okrese, ale v celém českém fotbale.
Jak to myslíte?
Vesnické oddíly si myslí, že jim větší týmy berou hráče, protože je chtějí likvidovat. To je ale nesmysl. V Kerharticích, v Řetové… by měli být hrdí, že kluk, kterého tam vychovali, půjde kopat do většího týmu. Každý si ale myslí, že velké oddíly se je snaží zničit. Přitom ten přirozený posun tam musí být.
Ale před pár lety to třeba v Českých Heřmanicích pochopili. Jakub Chleboun hrál první ligu, Jirsák nastupoval za reprezentační jedenadvacítku, Kříž si vyzkoušel třetí ligu, Kysilka, Šrut, Patrik Chleboun nastupovali v divizi…
Tak by to asi mělo vypadat. Podobný případ je i Jirka Faltys. Začínal v Kerharticích, potom šel do Ústí a do Hradce. Nebo Vacek v Dobrouči. Přirozenou cestou šel nahoru a dnes je ve Spartě. Dobrouč nebo Heřmanice jsou pro mě úspěšný oddíl. Dokáží vychovat mladého fotbalistu a posunout ho dál. Víte, co je u nás další velký problém?
Netuším, povídejte…
Nevím, kde někteří trenéři v sobě berou tu dokonalost a dokáží třeba v přípravce nebo v mladších žácích poznat, z koho bude fotbalista a z koho ne. Já tvrdím, že jsme povinni pracovat s každým hráčem, který chce hrát fotbal. Vždyť takhle brzy to přeci poznat nejde. My musíme pro fotbal zachránit každého kluka, který o něj má zájem. Jenže se ale bojíme se všemi dětmi pracovat.
Úbytek dětí je patrný v každém sportu. Řešíte na svazu, jak je nalákat k fotbalu?
To je problém. Sloužit by k tomu klidně mohla fotbalová školka pánů Mačáta a Saňáka, kteří ji pořádají v létě. K tomu se přidal fotbalový kemp. Pan Saňák připravuje v Ústí týdenní soustředění hráčů, kam můžou přijít na jeden den, nebo tam mohou být klidně celých pět dní. Je důležité nabídnout dětem nějakou atraktivitu. Setkal jsem se s tím, že kdo se třeba dostal do okresního výběru, je to pro ně ohromná motivace. Proto se snažíme brát pokaždé co nejvíc dětí. Dokáže je to nakopnout. Cítí, že jsou reprezentanti. Chtěli bychom ohodnotit oddíly a hráče třeba knížkou. To dělají třeba ve Třebové a moc se mi to líbí.
Co se dá ještě dělat pro zatraktivnění fotbalu?
Kluci si také musí hlavně zahrát. Když se hraje v mladších žácích na velké hřiště, tak ve výsledku hraje šest šikovných kluků, kteří mají v sedmdesáti procentech času míč na svých kopačkách. Zbytek se s míčem potká třeba šestkrát. Když budeme hrát na malém hřišti a budeme kluky střídat, zapojí se všichni a všichni budou v týmu. Každý hráč se bude cítit jako stejná součást týmu.
Napadá mě ještě jeden faktor, který ale neovlivníte. Vždycky když reprezentace udělá nějaký úspěch, nastává fotbalový boom. Jenže v posledních letech je to trochu problém…
To je pravda. Další možnost je pozvat na trénink malých capartů nějakého atraktivního hráče nebo trenéra. Třeba do Ústí, když to dopadne, by mohl přijet Pavel Srníček. Setkat se jako malý špunt s takovou osobností, to je neskutečná motivace.