FOTBAL: Čtyři červené? Nepochybil jsem, je přesvědčen sudí Čech

Osobnost Deníku

„Kubo, hlavně góly!“ Tak obvykle zní pokyny pro střelce FC Jiskra 2008 Paskera

/OSOBNOST DENÍKU/ Fotbal je v první řadě kolektivní sport, ale jsou případy, kdy výsledek…

Přečíst článek >

Co se vlastně v Dobříkově stalo? Zápas krajského přeboru proti České Třebové skončil remízou 1:1. Takže nic zvláštního.
Tedy kromě jedné drobnosti. Domácí hráči uviděli v ruce rozhodčího Karla Čecha hned čtyřikrát kartonek barvy červené.
A to se často nestává.

Nabízí se tedy otázka: Byla to v podání Dobříkovských krvelačná řež, kdy je víc zajímaly nohy protihráčů než míč? „Do sedmdesáté minuty to výjimečně tvrdý zápas nebyl ani náhodou, vyhrotilo se to až potom,“ přiznává rozhodčí Čech.

„Jenže potom to začalo vypadat, jako by domácí jedli syrové maso,“ nebral si příliš servítky delegát zápasu Miloslav Alinč z Chrudimi.
Kde tedy hledat spouštěcí mechanismus celého mariáše? Kouč České Třebové Michal Šindelář viníka vidí ve vysokém dobříkovském stoperovi Karelovi, který také dostal první červenou kartu: „Impulsem asi bylo vyloučení Karely, který navíc do rozhodčího po červené kartě strčil. Myslím, že si hodně dlouho nezahraje. Měl zbytečně rudo před očima.“

Dobříkovský kouč Zdeněk Štosek má ale o vinících celé frašky svůj názor: „Zápas nezvládli čtyři dobříkovští hráči, ale stejně tak i hlavní rozhodčí.“
Štosek vytýká hlavnímu sudímu Čechovi především to, že si měl počínat trochu jako psycholog: „Když nastane taková situace, že se zápas začne hrotit, má si rozhodčí zavolat kapitány a udělat si na hřišti pořádek. V Dobříkově se jenom rozdávalo a podle mého názoru občas i zbytečně navíc.“
Dobříkovskému trenérovi se především nelíbilo poslední čtvrté vyloučení Jana Horníčka, což připouští i delegát zápasu Alinč. „První dva šli po dvou žlutých a třetí se čtvrtým dostali rovnou červenou kartu, ale přiznávám, ta druhá červená karta se mi zdála trochu přísnější.“

V podobném duchu se vyjádřil i českotřebovský trenér Šindelář: „Možná že ta čtvrtá karta byla hodně přísná, ale je fakt, že to byl zákrok, kdy mi trochu běžel mráz po zádech. Náš Grepl měří sto sedmdesát centimetrů a čekal jsem, že ho povezeme domů na vozíku, hráč do souboje vyloženě šel s úmyslem ho faulovat.

Jinak ale delegát k řízení zápasu příliš připomínek neměl: „Rozhodčího Čecha jsem hodnotil dobře. Nedopustil se žádných větších chyb. Pouze jsem mu vytkl, že v první půli odpustil šlapák na hráče hostí a ve druhém došlo ke strčení a celou situaci posoudil opačně. Dobře pracovali i asistenti.“
Sám Čech si žádné chyby také nebyl vědom: „Jinak jsem v zápase vzniklé situace řešit nemohl, lépe to nešlo. Žádné chyby jsem se nedopustil. Trestu se absolutně neobávám, v zápase jsem nepochybil.“

To trenér Dobříkova Štosek by několik chyb našel: „Nehledě na vyloučení dělal rozhodčí Čech pěkné psí kusy. Hráli jsme v sedmi, zranil se nám Houžvička, sudí ho vyloučil za lajnu a chtěl začít hrát. Všichni mu vysvětlovali, že nelze zahájit hru v šesti. Sedmý byl podle něho brankář, neuměl si hráče ani spočítat. Nějak mu také uniklo vážné zranění Bartáka. Má zlomenou ruku a hráč Třebové za to nebyl ani nijak potrestán.“
Dalším momentem, který Štoskovi vadil, byla výměna dresu třebovského brankáře.

„Žádná nedovolená výměna dresu neproběhla. O poločase jsme gólmanovi Třebové nařídili, ať si vezme jiný dres, protože byl podobný s dresem domácího mužstva. Jako rozhodčí takovou věc nařídit mohu a vše jsme také řádně uvedli do zápisu,“ vysvětluje k celé věci Čech. „Na to pochopitelně právo má,“ opáčil Štosek. „Jenže problém je v tom, že to neměl napsané v zápise. Řekl, že si to tam dopíše. Jak si to ale může někam dopisovat, když je zápis podepsaný od našeho kapitána? To nepochopím,“ dostával se do ráže domácí trenér.

Dobříkovský kouč si po utkání také stěžoval, že byl napaden českotřebovským hráčem. „V době, když jsme hráli v sedmi, tak na naši střídačku vletěl balón. Přiznávám, že jsem ho chtěl přikrýt tělem, abych získal trochu času. Hráč vběhl do naší zóny, kde nemá vůbec co dělat, vytrhl míč, strhnul mě na zem a normálně pokračovala hra. Vůbec nic se nedělo!“

Jiný názor má však trenér České Třebové: „Pan Štosek si vymýšlí, naším hráčem napadený vůbec nebyl. Nechtěl nám dát míč pro hru a náš dorostenec mu ho vyškubl z ruky. Štosek předvedl čtverný axel-pauzen, několikrát se otočil ve vzduchu a předstíral tam hrozné napadení. Rozhodčí sami viděli, že to byl nesmysl.“

„Od tohoto dejme tomu incidentu jsem stál deset metrů a stejně tak asistent. Míč šel do autu do zóny Dobříkova a pod lavičku, kde sedí hráči. Hráč si pro míč šel, vzal si míč a trenér Štosek tam teatrálně upadl,“ přizvukuje Šindelářovi Čech. Štosek však trvá na svém: „Hráč měl být potrestaný za to, že vnikl do naší zóny. Ano, já možná také za to, že jsem chtěl zdržovat, ale ten hráč měl být potrestán určitě.“
Trenér Dobříkova se trochu pozastavil i nad počínáním svého protějšku: „Mrzí mě chování trenéra hostí po utkání. Od něho jako od pedagoga bych čekal, že bude situaci uklidňovat, a ne provokovat fanoušky svými gesty.“

Dnes zasedá disciplinární komise, která vyřkne nad karetními hříšníky svůj ortel. „Je to špatné, čekám čtyři tresty natvrdo, navíc si v utkání zlomil ruku Barták a podmínku v zápase rezervy proměnil člen kádru áčka Klapal,“ nedělá si iluze o mírných trestech Štosek a neskrývá obavy: „Nevím, kdo za nás v tom případě bude o víkendu hrát.“

Dobříkov tak musí na psychice svých hráčů ještě pořádně zapracovat. Úspěch Štoskova souboru zatím tkvěl především v tom, že jeho silná základní jedenáctka byla po celou sezonu disciplinovaná a zbytečných prohřešků se vyvarovala. Pokud ale půlka týmu bude chtít hrát místo fotbalu karty, rozhodně nebudeme vídat Dobříkov tak vysoko v tabulce jako letos.

„Dobříkov ztratil nervy, má neukázněné hráče. Kdyby hrál normálně trpělivě, třeba by nás porazil. Nehráli jsme nijak zázračně, k tomu, že jsme si odvezli bod, pomohla především neukázněnost domácích,“ mluví ve stejném duchu i Michal Šindelář, trenér české Třebové.