Moc nechybělo a ikona letohradského fotbalu v zimě skončila s kariérou. Útočník MICHAL ČADA (32) dlouho nebyl po vážném zranění zcela fit. Všechny jeho patálie začaly předloni: „Utrpěl jsem úraz při halové kopané. Přetrhl jsem si přední křížový vaz v koleni,“ vzpomíná na okamžik, který mohl zazdít celou jeho kariéru. A problémy se opakovaly znovu: „Na podzim se obnovily s kolenem potíže a pohrával jsem si s myšlenkou, že s fotbalem skončím. Po poradě s vedením a s trenérem jsme se dohodli, že to ještě zkusím,“ říká útočník, který v sezoně 2004/2005 dokázal nastřílet šestnáct branek.

Co vás vlastně zlomilo v tom, že jste se nakonec rozhodl pokračovat?

Kolektiv, hráči, vedení, trenér. Podporovali mě, abych to ještě zkusil. Tohle byl ten největší impuls k tomu, abych si to rozmyslel.

Může se klidně stát, že budete hrát jenom v posledních dvaceti minutách. Připouštíte si, že se to také může přihodit?

Každý chce hrát od začátku, to je jasné. Ale beru to tak, že mám už nějaký věk a prošel jsem si nepříjemným zraněním. Snažím se v týmu působit i tak, že budu pomáhat mladším. S tou rolí problém nemám.

Skutečně by vám nevadilo plnit třeba roli žolíka?
Budu se snažit, abych hrál od začátku. Ale vím, že může hrát jenom jedenáct lidí a svým způsobem jsem nějak limitovaný. Sestavu nechám na trenérovi, myslím, že bych s tím ale problém asi neměl.

Po fotbale musíte mít velký hlad. Myslíte, že se můžete dostat do formy ze sezony 2004/2005?

V to doufám. Jinak bych dál nehrál. Rád bych navázal na výkony, které mě v Letohradě provázely

Limituje vás zraněné koleno hodně?
Limituje mě v tom, že nejsem schopen v týdnu spolykat všechny tréninkové dávky. S áčkem jdu jenom jednou, dvakrát týdně a ve zbytku týdne trénuji individuálně podle toho, co mi dovolí zdraví.

V čem spočíval ten individuální tréninkový plán?
Měl jsem hlavně méně dávek, ale zase jsem víc chodil do posilovny.

Cítíte třeba i při zápase, že chcete rychle zabrat, a už to není ono?
(usměje se) Tak rychlost mi ubývá, ale nejsem nejmladší, takže to je spojené s věkem. Kdyby mě koleno limitovalo nějak při hře, tak bych tam snad radši ani nelezl. Na hřišti bolest nevnímám. Jenom se cítím unavenější, když absolvuji víc tréninkových jednotek s mužstvem.

Trenér Letohradu Jaroslav Veselý o přínosu Michala Čady: „Určitě ho ještě využijeme. V zápasech, kdy nastoupil, vypadal vždy velmi dobře. Uvidíme, co mu ale dovolí zdraví.“

Myslíte, že jste v době po zranění mohl dělat něco jinak, abyste na tom byl teď lépe?
Myslím, že ne. Nic jsem nezanedbal. Všechny rehabilitace, které šly, jsem absolvoval. V poslední době se bohužel v tom koleni vyskytují i další problémy.

Na futsal, kde se vám zranění přihodilo, jste zanevřel?

Prozatím ano. V hlavě se ho nevzdávám, ale teď fakt nejde, abych ho hrál.

Sparťan Patrik Berger si dával ultimátum: Ještě jedno zranění a konec. Je to u vás podobné?
Abych řekl pravdu, tak ani nevím. Až takhle daleko jsem nepřemýšlel. Ale kdyby mělo přijít znovu něco těžkého, konec by to byl.

Probíhala nějaká jednání s vedením, že byste případně působil v Letohradě dál v nějaké jiné funkci?
Neprobíhala. Když jsem byl ale zraněný, tak jsem působil u dorostu. Musím přiznat, že to pro mě nebylo úplně to pravé. Představoval bych si spíš vést úplně ty nejmenší kluky. Působení u áčka jsme neprobírali. Na to je ještě čas.

Ale přeci jen, trenérský post by vás do budoucna lákal?

Nevím, myslím, že by mě třeba jiná funkce lákala víc.

Dobrá, dokázal byste si představit, že byste třeba působil i jinde než v Letohradě?

Pokud by mi to zdraví dovolilo a na vyšší soutěž bych už neměl, tak si dokážu představit, že bych si šel někam po okolí zahrát pro radost.

Že byste ale hrál stejnou soutěž a nastupoval proti Letohradu, to lze vyloučit?

Určitě. Kdybych šel hrát jinam, tak už jenom pro radost a pro žízeň.