Uplynulý víkend se v krajském fotbalovém přeboru nesl ve znamení tří derby utkání. Ani jedno rozhodně nepřineslo nudu, každé ovšem něco jiného. V Ústí se hrál do poslední minuty kombinační a slušný fotbal v režii Jiskry, v Mýtě zase napínavý boj rozhodl Matula pro domácí až v nastavení. Kapitolou na román, přesněji řečeno dva romány s odlišnými příběhy, je zápas v Dobříkově, v němž bylo rozdáno třináct žlutých a čtyři červené karty.

Ústí – Letohrad B 4:0
Ivan Kopecký, trenér Ústí nad Orlicí: „Náš výkon byl v přechodové fázi podstatně lepší než proti Hlinsku, ale musíme brát v potaz sílu rezervního družstva Letohradu, které k nám přijelo. Béčkové týmy jsou vždy nečitelné a záleží, v jakém složení nastoupí. Myslím si, že kluci si zahráli s chutí, i když rozhodnout jsme mohli už v první půli, bohužel šance jsme neproměnili. Snažil jsem se hráče o přestávce uklidnit, říkal jsem jim, že to přijde, což se nakonec potvrdilo. Vyhráli jsme a jsem spokojen. Je příjemné, že máme na Svitavy jedenáct bodů k dobru, ale nic to neznamená. Je před námi ještě spousta zápasů, může se stát cokoliv.“
Vladimír Friml, trenér Letohradu B: „Ústí nás přehrálo zaslouženě a mělo ještě několik šancí, které nedalo. Omlouvá nás to, že jsme měli hodně mladý tým, hrálo šest dorostenců, ti měli v zápase dopolední utkání v Lanškrouně.
Zápas se zlomil těsně před koncem poločasu, ale podle mého názoru byl první gól neregulérní. Předcházel mu souboj, ve kterém náš hráč dostal loktem. Po přestávce to už bylo jednoznačné.“

Tesla Pce B – Choceň 2:1
Lubomír Myšák, trenér Chocně: „Na krajský přebor se hrál oboustranně slušný zápas, soupeř chtěl hrát fotbal, což nám vyhovovalo. I když jsme prohráli, tak se vztyčenou hlavou, nemohu klukům nic vytknout. Druhý gól padl ze standardky, kterou jsme si nepokryli. Při troše štěstí jsme mohli ještě dvě branky dát a myslím, že remíza by konečnému výsledku slušela. Nejsem ale zklamán, ofenzivu jsme hráli na tři útočníky a zlobili.“

V. Mýto – Lanškroun 2:1
Jiří Podroužek, trenér Vysokého Mýta: „Chtěli jsme dostat hosty pod tlak, ze kterého by se rodily šance, a pokud možno co nejdříve vstřelit úvodní branku. Z úvodního oťukávání ovšem vyšli lépe hosté, když se dostali brzy do vedení

Odpověděli jsme velice rychle, když sám před gólmanem nezaváhal Marek Chadima. Poté přišlo dlouhé čekání na vedoucí branku. Protože jsme chtěli tři body a potěšit tak hrstku diváků v ochozech, odehráli jsme posledních dvacet minut se třemi útočníky a bez defenzivního záložníka, což bylo poměrně riskantní. V této době si hosté vytvořili stoprocentní příležitost, kterou naše obrana se štěstím odvrátila. Z tohoto pohledu jsme opravdu mohli klidně i prohrát, protože chybělo pár minut do konce. V samotném závěru si vypracoval dvě slibné příležitosti Podmajerský, ale rozdílovou branku vstřelil až v nastaveném čase Matula po centru Petra Sejkory.

Splnili jsme cíl, doufám, že potěšili domácí fanklub Bulldogs SKVM, kterým bych chtěl za celý A tým poděkovat, a myslím, že jsme zaslouženě získali tři body.“

Pavel Smejkal, trenér Lanškrouna: „V průběhu prvního poločasu jsme v Mýtě hráli na bod, jak jsme si řekli. Dokonce jsme dali první branku, ale po naší hrubé chybě domácí vyrovnali. Po přestávce nás Vysokomýtští trochu přehrávali, ale zápas jsme si prohráli sami. V 93. jsme dostali gól ze standardní situace, i když jsme byli Mýtu vyrovnaným celkem.
Jsem zklamán, hráči nedohráli utkání do konce, sahali jsme po bodu. Oni to podcenili, v závěru ztratili koncentraci.“

Dobříkov – Č. Třebová 1:1
Zdeněk Štosek, trenér Dobříkova: Za svoji trenérskou i hráčskou kariéru, které nejsou tak chudé, jsem stejné ani podobné utkání nehrál, nezažil a zažít už nechci. Dík patří sedmi dobříkovským hrdinům, kteří posledních dvacet minut nejen odvrátili kontumační výsledek, pokutu a zavření hřiště, ale dokázali vybojovat nerozhodný výsledek.

Utkání nezvládli čtyři naši hráči a rozhodčí Karel Čech. Obdrželi jsme deset žlutých karet a čtyři červené. Máme bez potrestání zlomenou ruku (Barták), došlo k nepovolené výměně brankářského dresu, který není uveden v zápisu (kontumační výsledek v náš prospěch) a mému fyzickému napadení na naší střídačce hostujícím hráčem ze hřiště (bez potrestání). Naši hráči budou určitě potrestáni dle soutěžního řádu, ale co rozhodčí pan Karel Čech? Zamyslí se někdo nad tím, aby tento zakomplexovaný člověk řídil utkání, které zvládne? Nejlépe mládež, tam si snad dokáže udělat pořádek na hřišti. Měl by v tom pomoci i člen komise rozhodčích pan Ing. Fryš (pomezní rozhodčí tohoto utkání), který mi však sdělil, že vše bylo v pořádku a v souladu s pravidly. Delegát utkání pan Miroslav Alinč z Chrudimi měl jako jediný ze čtyř arbitrů rozdílný názor na řízení utkání a sdělil, že utkání nezvládli nejen naši hráči, ale vůbec také hlavní rozhodčí Čech. Uvedl, že jej odmění známkou dle výkonu a bude následovat průvodní dopis na komisi rozhodčích.“
Michal Šindelář, trenér České Třebové: „Osobně jsem takové utkání nezažil ani jako hráč, ani jako trenér. Do 60. minuty probíhal zápas podle plánu, domácí tlačili, uplatňovali výškovou převahu.

Začalo to v 70. minutě a ukázalo se, že Dobříkov má velice neukázněné mužstvo. Karela se nechal vyfaulovat za sedm minut po dvou likvidačních zákrocích, další hráči z jejich týmu měli rudo před očima a předvedli zkratové a nebezpečné zákroky. Karty vnímám jako oprávněné, rozhodčí pískal rovinu a domácí, včetně nepříčetného trenéra, to neunesli.

Že jsme nedokázali v početní převaze vyhrát? Podívejte se, posledních dvacet minut se vůbec nehrál fotbal. Po každém vyloučení následovalo strkání s rozhodčím a pět minut pauza, domácí polehávali na hřišti a taky zakopali všechny míče do pole, takže jsme neměli s čím hrát. Asi jsme měli vyhrát, ale naši kluci byli rozhození. Naštěstí jsme v pořádku, vzhledem k tomu, že mi chyběli čtyři hráči základní sestavy, tak jsem s bodem spokojen.“

JAN POKORNÝ