Boj na dvou frontách

Tehdejší AFK Chrudim zvládlo zápolení ve třetí lize a vykopalo si pod trenérem Luďkem Zajícem místo ve druhé nejvyšší soutěži. Pak ale zazvonil telefon.

„Hradec Králové? To jsem musel přijmout,“ vzpomíná Zajíc. Z pozice asistenta se velmi rychle přesunul na místo hlavního trenéra a mohl se těšit na zápasy v lize i evropských pohárech. Zatímco ligová scéna příliš radosti nepřinášela, v Evropě to byla vskutku parádní jízda. Vaduz, Kodaň a pak vyrovnaný boj s Dynamem Moskva.

Kdyby Radim spadl…

Hradec Králové si z mrazivé ruské metropole přivezl nejtěsnější možnou porážku. „Doma jsme si věřili, doma nás hnala fantastická atmosféra,“ popisuje Zajíc.

Votroci zvládli manko umazat rychle, šance přidat druhou trefu byly velmi dobré. Jaká byla největší? „Holubova „skoropenalta“. Po utkání za mnou přišel finský rozhodčí a říkal mi, že zákrok na Radima Holuba byla jasná penalta. Jenže on to, jak řekl sudí, výborně ustál a penaltu tak odpískat nemohl,“ vypráví Zajíc. V následném penaltovém rozstřelu již Hradci přáno nebylo. „Klukům se nechtělo kopat, to byl problém,“ poukázal. „Navíc nechytal Tomáš Poštulka, měl z reprezentačního srazu zlomený palec. S ním by to bylo jiné,“ nabízí možná rozhodující faktor vyřazení.

Hradecká pohádka však pro Luďka Zajíce neměla dlouhého trvání. „Bojovali jsme na dvou frontách, ani dnes to kluby často nezvládají. Neměli jsme široký kádr, závěry už nezvládali i fyzicky,“ přiznal.

Hradečtí při dvoubodovém systému nasbírali na podzim v domácí lize 9 bodů z 15 duelů, v tabulce byli předposlední a Luděk Zajíc ve funkci skončil. Nahradil ho Slovák Dušan Radolský a Votroci na jaře nejvyšší soutěž zachránili.