Kliknutím zvětšíte
V kariéře profesionálního sportovce hraje klíčovou roli hned několik faktorů. Talent je samozřejmě jedním z nich, ale mnohdy důležitější je psychické nastavení. Dobrého mentálního rozpoložení může takový sportovec dosáhnout například návratem do "domácího" klubu či svazkem se svou milovanou osobou. Ačkoliv je pak možné, že mnohé fanynky budou zklamané. Z toho si však Hlavatý nedělá hlavu. Ten je totiž šťastně ženatý a zároveň podruhé našel druhý domov v Pardubicích, kde ho milují všichni diváci.
"Já vůbec nevím, jestli nějaké fanynky mám. Ale je to tak. Šťastně jsem se oženil. Jsme spolu rok a nikdy jsem nebyl štastnější," říká pro Deník staronová akvizice FK Pardubic, Michal Hlavatý.
Proč jste vlastně vloni v létě opustil Pardubice?
Měl jsem vizi, že bych se mohl nějakým výraznějším způsobem prosadit ve Viktorce. Nastínili mi ji i v plzeňském klubu. Já jsem si po úspěšné sezoně v Pardubicích věřil. Hráči tam však byli kvalitnější a předváděli lepší výkony než já. Ze začátku to sice vypadalo nadějně, ale pak jsem se trochu vytratil. Dopadlo to tak, že jsem znovu změnil působiště.
Opouštěl jste pardubický klub s těžkým srdcem?
Musím přiznat, že mi bylo trochu líto, že jsem skončil, protože jsem prožil krásné dvě sezony. Hrozně rád na ně vzpomínám, nicméně chtěl jsem udělat další krok ve své kariéře. Nakonec se ukázalo, že na něj ještě nejsem připravený. Nicméně věřím, že jednou v budoucnu můžu i z Pardubic ten krůček směrem nahoru udělat.
Ze Ewertona jsem rád!
Vrátil jste se do Plzně, proč vás tedy chtěla, když jste šel na další hostování? Nebyla šance se pod trenérem Bílkem prosadit?
Asi byla. Trenéři mi zpočátku věřili, ale neprosazoval jsem se podle jejich, a vlastně i svých, představ.
Další vaše kroky vedly do Mladé Boleslavi. Hodnotíte angažmá jako posun ve vašem fotbalovém životě?
Určitě. Posun v tom, že jsem neměl jisté místo. V Pardubicích jsem už byl zvyklý na nějaký komfort a na to, že jsem pravidelně hrával v základní sestavě. V Bolce jsem si zase musel místo poctivě vybojovat a zasloužit. Doufám, že nabyté zkušenosti tady zúročím.
Zažil jste dva trenéry, když Karla Jarolíma vystřídal Pavel Hoftych.
Každý trenér má nějakou svoji filozofii. Myslím, že jsem měl na trenéry štěstí. Jak pan Jarolím, tak pan Hoftych mi toho dali hodně.
Byl tam s vámi bývalý pardubický spoluhráč Ewerton. Nakonec jde do Slavie, zatímco vy „jen“ do Pardubic. Nezávidíte mu?
Nezávidím. Přeji mu to. Bavili jsme se celou sezonu o tom, že by si posun zasloužil. Ew předváděl nadstandardní výkony. Patřil k nejlepším hráčům v lize. Boleslav výkonnostně přerostl. Jsem za něj hrozně rád. Přestože byl spokojený po všech stránkách, tak přesun do Slavie si přál. A může v ní vyniknout.
Teď se poprvé vaše cesty rozdělily. Co takhle Ewertona do Slavie následovat?
(směje se) Zní to zajímavě. Třeba se ještě někdy v jednom dresu sejdeme.
Stadion mě lákal
Pardubice tvrdí, že jste pro ně byl letní volbou číslo 1. Tak, kdy se ozvaly poprvé?
Bezprostředně po skončení sezony. Ozvali se mi pan Zavřel (sportovní ředitel) s panem Shejbalem (sportovní manažer). Začali jsme jednat. Měl jsem více nabídek, ale vybral jsem si Pardubice. Jsem hrozně vděčný za to, že se věc vyřešila před startem přípravy. Vždy je lepší být s novým týmem od začátku.
Kladl jste si nějaké podmínky ohledně smlouvy: už ne hostování, jen přestup, zkrátka žádné handrkování?
Ano, přesně tohle byla priorita. Chtěl jsem odejít někam, kde se stanu kmenovým hráčem. Odkud bych se pak mohl teoreticky ještě dál posunout. Ale hlavně kde najdu domov.
Můžete do zákulisních jednání promlouvat?
Kluby jednají mezi sebou. Záleží, jak se dohodnou. Každopádně jsem si k tomu mohl říct své. Musím poděkovat Plzni, že mi vyšla vstříc. Poděkování patří i mému agentovi, který celou záležitost dořešil.
Přestup šel jako po másle. Souvisí s Caduem, který se stěhuje právě do Plzně? Byla to součást nějaké výměny?
Podle mého názoru se jedná o dva nezávislé transfery. Připouštím však, že o nějaké provázanosti může být řeč. Nevím, takže nechci mluvit za vedení ani jednoho z klubů, jak moc je velká. Pro mě je důležitý výsledek a za něj jsem vděčný.
Ápropos. Pardubice se klidně mohou nazývat plzeňskou farmou. Ten pohyb na trase západ – východ je častý. Co vy na to?
Rozšířenější forma spolupráce mezi oběma organizacemi je, o tom žádná. Pardubice stále můžeme brát jako skromnější klub v nejvyšší soutěži. Mohou být rádi, že spolupracují s nějakým větším. Podle mě je oboustranně výhodná.
Prozradíte, co vás táhlo zpět do Pardubic?
Bylo toho hodně. Jak jsem již naznačil, táhly mě zpět vzpomínky na dvě nádherné sezony. Po fotbalové i osobní stránce se jednalo o jedno z mých nejhezčích obdobích. Dalším velkým lákadlem je nový stadion, na kterém bych si chtěl zahrát. A v neposlední řadě vize, vybudovat v Pardubicích tým, který by se stal dlouhodobým účastníkem nejvyšší soutěže. A kdyby to šlo, tak posunout se mezi ty lepší týmy.
Až k evropským pohárům?
(rozesměje se) Neříkám hned do Evropy. Nejdříve se musíme v první lize na delší období stabilizovat.
Stihl jste zavítat na rostoucí stadion? Co říkáte tomu, jak pokračují stavební práce?
Když jsem přijížděl do Pardubice, tak jsem to vzal kolem enteria areny, abych se podíval, jak to vypadá. Pokud mě tam pustí, tak bych se rád seznámil s jeho aktuálním stavem.
Co se za ten rok změnilo v areálu na Vinici?
Zrekonstruovaly se kabiny a trochu se obměnil kádr. Jinak nic. Je to tady stejně krásné (úsměv).
Našel jsem tu domov
Podepsal jste na čtyři roky natvrdo. To vyžaduje změny i v osobním životě. Zvolíte Pardubice za svůj druhý domov a přestěhujete se?
Určitě. Už při prvním působení jsem považoval Pardubice za svůj druhý domov. Znovu se sem přestěhuji. Město je nádherné a moc se mi tady líbí.
Sledoval jste zápasy Pardubic v loňském ročníku a jak hodně jste při nich trpěl?
Sledoval. Jakmile se nekryly s našimi boleslavskými zápasy, tak jsem je sledoval. Klukům jsem hodně držel palce i pěsti. Nedá se však říct, že bych trpěl. Znám je, tak jsem za každé situace věřil, že se zachrání. Musím smeknout klobouk před tím, jak fantasticky zvládli nadstavbu. Tam se ukázalo, že klukům o udržení v nejvyšší soutěži fakt šlo. Ukázal se pravý charakter týmu.
Hlavu jste musel mít nastavenou na Mladou Boleslav a duch byl v Pardubicích?
To zase ne. Soustředil jsem se na Boleslav. Vždyť jsem ani nevěděl, jestli do Pardubic zpátky půjdu.
Vracíte se do klubu, kde vás chtěli naprosto všichni. Od vedení po fanoušky. Co tomu říkáte a necítíte zvýšený tlak nezklamat je?
Věřím, že jsem svým návratem udělal někomu radost. Jako tlak to neberu. Vždycky jsem si víc věřil a předváděl lepší výkony, když na mě mužstvo spoléhalo. Při takové důvěře se cítím na hřišti líp. Jsem daleko více zapálený do hry a týmu ji chci splatit.
Přesto se najdou tací, přesněji řečeno takové, které jsou rozčarováné. Řeč je o vašich fanynkách. Prý jste se jim oženil?
Já vůbec nevím, jestli nějaké fanynky mám (smích). Ale je to tak. Šťastně jsem se oženil. Jsme spolu rok a nikdy jsem nebyl štastnější.
Přišli vám pogratulovat na svatbu bývalí a znovu současní spoluhráči?
Bylo tam hodně kluků z Pardubic. I za družbu.
Je vám pětadvacet let. Do devětadvaceti, tedy pro nejlepší léta, jste se upsal klubu, který hrál o záchranu. Není to risk, protože může i z první ligy sestoupit?
Risk by to byl skoro kdekoliv. Tedy, když jsem chodil po hostováních, protože mateřská Plzeň má od sestupu daleko. Já si vůbec myšlenky na sestup do hlavy nepouštím Jsem rád, že jsem na čtyři roky našel domov v Pardubicích. A že konečně zase budu kmenovým hráčem.
A předpokládaným lídrem. Kam letos chcete FK Pardubice dovést?
Do klidného středu tabulky. Chtěl bych se vyhnout bojům o záchranu, abychom si mohli fotbalu užívat bez větších nervů.
Vy osobně máte chtě nechtě nastavenou laťku vysoko. Obhajujete totiž sedmé místo z první pardubické sezony ve FORTUNA:LIZE.
(usmívá se) No, rozhodně nechci klesnout pod to sedmé místo.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
