Kliknutím zvětšíte
Jeden z tria pardubických veteránů byl po vyhraném utkání o šest pomyslných bodů unavený ale šťastný. Bodejť by ne, vždyť se jeho tým před reprezentační přestávkou vyšvihl „až“ na čtrnáctou pozici.
„Na celé jaro jsme se chystali s tím, že období do reprezentační přestávky bude obrovsky důležité. Jsme velmi vděční za to, kolik jsme posbírali bodů. Tím, že se nám zápasy až na jednu výjimku povedly, zůstáváme v kontaktu s ostatními. Můžeme dál bojovat. Chtěl bych naše mužstvo pochválit. Máme tady mladé kluky, kteří na každém tréninku dřou jako koně. Jsem rád, když vidí, že se jim ta práce vrací. Všichni hrajeme o vlastní budoucnost. Na každý náš zápas koukáme, jako by byl náš poslední,“ říká Vacek v otevřeném rozhovoru pro Deník.
Nemůžeme začít jinak. Z pekla jménem vyrobená penalta, jste se během okamžiku dostal do ráje, jehož bránu jste otevřel pojišťovacím gólem. Co se ve vás odehrávalo?
Názorná ukázka, jak umí být fotbal nevyzpytatelný. Přiznám se, že v ten moment, kdy byla odpískána penalta, jsem absolutně netušil za co. Jestli jsem mu v zápalu boje šlápl na nohu, nebo ho nějak štrejchnul. Nevybavuji si žádný kontakt. Každopádně to byla hodně přísná penalta. Vůbec penalty, které jsou proti nám pískané, jsou hodně na hraně. Naštěstí se mi povedlo hned dát gól. A když se takto stanete z padoucha hrdinou, jsou ty pocity nepopsatelné. Je úplně jedno, jestli je vám osmnáct či pětatřicet.
Patříte k hráčům, kteří se po zavinění video penalty dostanou na dno, nebo vás to naopak zdravě naštve?
Chvíli mi trvá, než se emočně dostanu do zápasu. Jak se ale stanu součástí hry, tak si fotbalu opravdu užívám. Štve mě, když udělám chybu z nesoustředěnosti, ale pokud jde rozhodčí hledat faul na video, to ne. Před penaltou na mě Hrany (Robin Hranáč) zavolal: Pojď mi pomoct, pojď mě zdvojit. Otočil jsem se a snažil se odehrát míč do bezpečí. Vůbec jsem do souboje s protihráčem nevletěl. Nařízení pokutového kopu mě hrozně mrzelo za kluky. Florin mě ale zachránil takže ho musím pozvat na večeři. V opačném případě, by se ten zápas mohl vyvíjet úplně jinak.
Když zahrával teplický Gning penaltu, zavřel jste oči, nebo jste byl zvědavý na to, jak si bude počínat Nita?
Řval jsem na Florina, že ji určitě chytne. V týdnu před Teplicemi jsme si ho dobírali, že co přišel, tak těch penalt je na nás hodně. A že on sám ještě žádnou nechytil. Naštěstí se mu to povedlo v hodně důležitý moment.
Emoce po vstřelení gólu jsou úžasné
Vstřelil jste vůbec první gól v sezoně a hned před zaplněnou CFIG Arenou a po předchozí kritické situaci. Lépe jste si to nemohl načasovat, co vy na to?
Začal jsem hrát jinou pozici, než v předchozí kariéře. Mám více defenzivních úkolů. Není to o tom, jestli budu střílet góly já nebo další kluci. My zkrátka potřebujeme zachránit první ligu a je úplně jedno, kdo ty branky bude dávat. Emoce po vstřelení branky jsou naprosto úžasné. Obzvlášť před takovým fantastickým publikem. Je to můj první gól v sezoně i CFIG Areně, budu si ho navždy pamatovat.
Zatímco jste si trhal dres radostí před zaplněnou tribunou, tak VAR zkoumal váš gól. Proč?
Vůbec nevím. Samozřejmě, že jsem na ten centr nabíhal a člověk si nikdy nemůže být jistý, jestli tam nevběhne trochu dříve. Byl jsem ale přesvědčený, že gól bude platit. Přestože těch rozhodnutí proti nám je nějak hodně…
Váše trefa do černého byla téměř stejná jako kolegy Krobota v utkání se Zlínem. Dá se hovořit o nacvičeném signálu?
Co si pamatuji, tak Láďa dal gól ze hry. Ale je pravda, že také po centru do šestnáctky k němu propadl míč, respektive on dorážel střelu. Teď jsme si před trestným kopem Janyho (Dominik Janošek) domlouvali, kam se kdo postaví. Já jsem měl za úkol zavírat zadní tyč. Jsem moc rád, že se mi povedlo ten míč, který ke mně proletěl, usměrnit do sítě. A že jsem nestál v ofsajdu. Kdyby zůstal stav 2:1, tak bychom to měli daleko složitější.
Vnímal jste duel s Teplicemi jako zápas jara?
Podobná slova od trenérů ani nás hráčů nepadala. Pro nás už bylo tolik zápasů jara. A ještě bude. Mohu zmínit domácí výhru na Zlínem. Poté, co se prohloubila naše ztráta na posledním místě na šest bodů, jsme museli vyhrát v Mladé Boleslavi. V tyto dané momenty jsme hráli o strašně moc bodů. Věděli jsme, že i s Teplicemi se bude jednat o extrémně důležité utkání. Říkali jsme si, že musíme udělat všechno proto, abychom ho zvládli. Nicméně s chladnou hlavou bez panikaření. Když se to přehodí do paniky, tak je to akorát na škodu věci. Máte svázané nohy, hlava nefunguje. Jako starší hráč musím vyseknout poklonu všem klukům.
Tak jinak. Byl to zápas extrémně náročný na psychiku? Přeci jenom po prohře na Bohemce jste znovu drželi v ruce Černého Petra…
Ano. Předpokládali jsme, že zápas s Teplicemi bude psychicky ohromně náročný, což se potvrdilo. Vyšel nám vstup do utkání. Pak jsme si zbytečně nechali dát gól na 2:1, kdy jsme nepohlídali standardku a Kučera to krásně trefil. Trochu nás to srazilo. Oklepali jsme se a nehráli jsme úplně špatně. Některé situace jsme ale mohli vyřešit lépe, abychom soupeři znovu odskočili na dva góly. To se nám nepovedlo. Bohužel potom přišel můj penaltový zákrok. Naštěstí poté, co Florin Nita penaltu chytil, se mi podařilo dát gól. A zápas jsme relativně v pohodě dohráli.
Ač se tomu už nechce věřit, Pardubice předvedly ještě lepší vstup než proti Zlínu i Baníku. Na otvírací góly ze sedmé, respektive třetí minuty jste navázali hned dvěma brankami do devíti minut. To už vypadá, že se předháníte, kdo dá rychlejší gól…
To vůbec ne. Cítíme, že fakt hrajeme doma. Chodí lidi, stadion je hezký, když je plný. Člověk vstupuje do utkání v úplně jiném emočním rozpoložení než před prázdnými tribunami. V Ďolíčku někdy přišlo jen dvě stě lidí. Naši fanoušci s námi žijí, tak jim asi chceme dělat radost hned od začátku. Společně záchranu dokážeme. Když se v Pardubicích podařilo postavit takto hezký stadion, byla by hrozná škoda, aby se na něm nehrála první liga.
Kamil Vacek v současnosti plní spíše defenzivní úkoly.
Hrajeme o vlastní budoucnost
Pardubicím byla vůbec poprvé v této sezoně přiřknuta penalta. Nelekl jste se toho trochu?
(směje se) Upřímně? Nevěřil jsem tomu! Myslím si, že těch penaltových zákroků bylo tolik, že už se měla pískat v některých zápasech před tímto. Navíc ve srovnání, které jsou proti nám. Chce se mi věřit, že se jedná jen o souhru všech okolností. Ale příjemné to rozhodně není. Vždyť na jaře byly proti našemu týmu nařízeny hned čtyři.
S nadsázkou řečeno: zápas o všechno, rychle vedete 2:0, ale najednou začnete hrát pasivně. Proč?
Musíme si povědět na rovinu, že nemáme takovou kvalitu, abychom dokázali kontrolovat zápas od začátku až do konce. Zbytečně jsme si zápas zkomplikovali. Dvakrát jsme neodkopli balon, který jsme už měli na kopačkách. Byl z toho roh a my necháme na vápně úplně volného hráče. Trochu s námi zaváhal a bylo důležité, že soupeř nevyrovnal do poločasu. Ve druhém poločasu jsme nehráli zase až tak špatně. Přežili jsme penaltu a dotáhli zápas do vítězného konce.
Po snížení Teplic jste kazili přihrávky na tři metry. Jak se hraje v takto důležitém zápase, když tým vede pouze o gól?
Na naše kopačky se vkradla nervozita a do hlav také myšlenky, že bychom mohli o vedení definitivně přijít. Je to způsobené naší situací. V každém zápase hrajeme o strašně moc. Jakmile figurujete, řekněme na pátém místě, tak se fotbalem jen bavíte. Když dostanete gól, či prohrajete, tak se nic neděje. Když uděláme chybu mi, tak to je průšvih. Zápasy jsou tak psychicky náročné, že vyhodit úplně jednoduchý balon je snadné.
Na rozdíl od utkání se Zlínem i v Olomouci jste si však bezpečně pohlídali závěr. Stačí podobné zkušenosti, abyste podobné chyby neopakovali?
Bylo strašně důležité odskočit na rozdíl dvou gólů a dohrát zápas v klidu. Když je to jen o jeden, tak se opravdu může stát cokoliv. Dlouhý balon do vápna, jedna chyba, míč skočí na ruku, soupeř spadne v souboji. Celá dřina po devadesát minut může přijít v sekundě vniveč. Takže naším úkolem bylo nepustit už Teplice na dostřel.
Za dalšími třemi záchranářskými body vás znovu neúnavně hnali fanoušci. Už jste je zmínil, nicméně co říkáte jejich jarní podpoře?
Dodávají nám obrovskou energii. Člověk cítí, že hraje doma. Věřím tomu, že tyto zápasy, když jsou takto napínavé, je přitáhnou znovu do hlediště. A že nám budou pomáhat. Opravdu tu jejich podporu potřebujeme. Kluci, co strávili všechny sezony v azylu na Bohemce, tak říkali, že první sezona jim šla prakticky sama, druhá už byla hodně, hodně těžká, a tu třetí jsme na začátku nechytili. Na jaře ale vnímáme, že je to úplně jiné. Právě díky domácímu prostředí. Musíme tuto pozitivní vlnu udržet až do konce.
Vyhoupli jste se na čtrnácté místo, což Pardubice už dlouho nepamatují. Nekoketujete s myšlenkou, že byste se mohli vyhnout nejen přímému sestupu ale rovněž baráži?
Nekoketujeme. Do konce základní části chybí ještě šest kol a ve hře je moc bodů. Věřím, že ještě nějaké získáme, abychom vstoupili do nadstavby v té nejlepší pozici. Skupina o záchranu je hodně složitá. Hraje se o patnáct bodů a na dně může skončit tým i z jedenácté pozice. My půjdeme dál zápas od zápasu s pokorou a s jediným cílem – zachránit Pardubice. Nic jiného nebereme.
Tak jinak. Jak je důležitá výhra z psychologického hlediska před reprezentační pauzou?
Extrémně. Na celé jaro jsme se chystali s tím, že období do reprezentační přestávky bude obrovsky důležitá. Jsme velmi vděční za to, kolik jsme posbírali bodů. Tím, že se nám zápasy až na jednu výjimku povedly, zůstáváme v kontaktu s ostatními. Můžeme dál bojovat. Chtěl naše mužstvo pochválit. Máme tady mladé kluky, kteří na každém tréninku dřou jako koně. Jsem rád, když vidí, že se jim ta práce vrací. Všichni hrajeme o vlastní budoucnost. Na každý náš zápas koukáme, jako by byl náš poslední. Věřím tomu, že si teď můžeme trochu oddechnou a nabereme síly na zbývající zápasy sezony. A že dotáhneme Pardubice k vysněnému cíli, kterým je záchrana.
33
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
