Kliknutím zvětšíte
Jednadvacetiletý blonďák patří do početné party mladých hráčů, kteří se rozhodli stůj co stůj udržet nejvyšší soutěž. Pochází sice z Ústí nad Orlicí, ovšem do Pardubic přišel už v žákovském věku, a tak je po Janu Jeřábkovi a Tomáši Solilovi v týmu třetím služebně nejstarším Pardubákem.
„Přecházel jsem někdy v kategorii U12. Vnímám to tak, že Pardubice jsou můj klub. Jsem velmi vděčný za příležitosti, které tady dostávám. Jsem v Pardubicích fakt dlouho, takže jsem rád i za lidi. Když vidím, že každý zápas zbývá pár lístků, je to skvělé. Doufám, že jejich podpora bude takto pokračovat i v příští sezoně,“ nepřipouští si krach v baráži Vojtěch Sychra.
Vojtěch Sychra měl po vstřelení gólu nelíčenou radost.
Jak byste okomentoval zápas, který vás katapultoval do baráže?
Klíčové bylo, že se nám podařilo trefit brzký gól, protože s tímto dílčím cílem jsme do zápasu šli. Stejně jako v utkání se Zlínem, kdy jsme zvolili stejnou taktiku, bohužel v něm nám to nevyšlo. Jsme hrozně šťastni, že jsme to proti Jablonci zvládli. Dva góly v první půlhodině nám velice pomohly. Spadl z nás tlak, a myslím si, že ten náš uvolněný výkon byl vidět. Jsem pyšný na tým, jak jsme makali jeden za druhého. Nevynechali jsme jediný souboj. Jsem strašně šťastný a teď už si jen přeji, abychom dotáhli obrovsky těžkou sezonu do šťastného konce.
Bylo hodně těžké vyhrabat se ze splínu, který dolehl na tým po zpackaném utkání se Zlínem?
Zápas se Zlínem nás strašně mrzel. Bylo to náročné hlavně na psychiku. Nic jsme neměnili. Věděli jsme, že když budeme poctivě makat, tak se nám tvrdá práce vrátí. Vlastně na nějaké smutnění ani nebyl čas. Za tři dny jsme hráli znovu. Věděli jsme, že když jsme to nezvládli o víkendu, zvládneme to ve středu.
Na gól už jsem čekal dlouho
V Pardubicích působíte od nějakých třinácti let. V existenčním duelu jste jim pomohl gólem. Jak je to pro vás speciální?
Jsem tady fakt dlouho. Přecházel jsem v kategorii U12. Vnímám to tak, že Pardubice jsou můj klub. Jsem velmi vděčný za příležitosti, které tady dostávám. Ten gól byl strašně důležitý, ale byla to práce celého týmu. Nicméně je pravda, že jsem na něj hodně dlouho čekal. Už jsme se o tom čekání všichni bavili v kabině. Takže jsem strašně rád, že už to dopadlo.
Byl to váš třetí gól v první lize a konečně jste jím přispěl k vítězství. Zažil jste slastnější chvíli ve své kariéře?
Asi ne. Góly ve Zlíně ani na Spartě na tři body nestačily, což mi kalilo radost. Teď jsem strašné rád. Navíc to byl první gól v domácím utkání a ještě na novém stadionu v Pardubicích. Před tak báječnými fanoušky. Beru to fakt hodně a jsem rád, že to byl vítězný gól.
Na jaře jste pendloval mezi lavičkou a základní sestavou. V poslední době jste si přivlastnil pozici jednoho z křídel. Jak bylo těžké se v základu usadit?
Je opravdu skvělé, že mi v posledních zápasech dávají trenéři větší prostor. Hodně si toho vážím. Snažím se nepolevovat v tvrdé práci, protože se to vrátí, což se také stalo. Snažím se makat furt stejně. Jdu zápas od zápasu. Mým výkonům chyběl už jen ten gól. Strašně dlouho jsem na něj čekal. Jsem rád, že to tam konečně padlo.
Nepřekvapilo vás, že jste se ocitl sám na zadní tyči?
Vůbec ne. Trenér mě do podobných situací hodně tlačí. Když vidím, že druhé křídlo centruje, tak musím do toho vápna naletět a být hladový po gólu. Zavřít zadní tyč a proti Jablonci jsem to konečně splnil. V minulých zápasech jsem měl podobné možnosti, ale tam jsem asi tak dravý nebyl.
Centr Bartosze Pikula byl náhodný, nebo to máte takto nacvičené?
Piky mi pak říkal, že mě viděl, jak nabíhám, tak se to snažil přetáhnout na zadní tyč. Vyšlo mi to úplně krásně do kroku.
Po vedoucí brance ale následovala pardubická klasika, kdy jste nechali hrát soupeře. Proč se tak děje?
Také jsem to tak na hřišti vnímal. Po gólu jsme zase vypadli. Nevím, čím to je. Možná, že ty zápasy jsou pro nás náročné po psychické stránce. Nakonec to netrvalo zas tak dlouho, jako v některých předchozích zápasech. Naštěstí jsme nedostali žádný gól, i když soupeř tam měl volnou střelu. Tenhle moment nás zpátky nakopl v tom smyslu, že musíme zapnout, protože vedení 1:0 je zrádné. Poměrně rychle jsme přidali druhý gól a pak už byla naše hra klidnější.
Vysvobození?
Určitě nás pojistil. O poločase jsme si ale říkali, že ještě není nic hotové. Chtěli jsme naopak přidat třetí. Na druhou stranu jsme věděli, že když to vzadu ubráníme na nulu, tak to zvládneme.
Je pravda, že po změně stran jste se zatáhli. Už jste chtěli hru spíše kontrolovat? Navíc ofenzivního záložníka Michala Hlavatého nahradil defenzivnější Kamil Vacek.
Ne, tím to určitě nebylo. Chtěli jsme hrát stále aktivně, ale s ohledem na vývoj skóre jsme se nemuseli tolik hnát do šancí. Nějaké jsme si ještě vytvořili. Uhráli jsme to celkem v klidu bez nějakého tlaku v závěru. I když je pravda, že se soupeř po přestávce viditelně zlepšil.
Prostě to zvládneme!
Souběžně se hrály zápasy ve Zlíně a Teplicích. Když vrcholily, vy už jste seděl vystřídaný na lavičce. Měl jste informace o tom, jak se vyvíjejí?
Měli jsme to tam s trenéry na tabletu zapnuté a sledovali jsme poslední minutky a netrpělivě očekávali, že už rozhodčí písknou konec. Naštěstí dopadly tak, že jsme se tomu poslednímu místu vyhnuli. Takže na lavičce a vzápětí i na hřišti propukla obrovská radost.
Vaše historie v FK Pardubice je o poznání delší než vrstevníků, kteří jsou na hostování. Máte přeci jenom vztah k Pardubicím vřelejší?
Já si myslím, že to máme všichni stejně. Jsme mladí kluci, kteří jsou hladoví po úspěchu. Myslím si, že to bylo vidět. Fakt jsme se na zápas s Jabloncem poctivě připravili a byli za to odměněni. Jsem v Pardubicích fakt dlouho, takže jsem rád i za lidi. Když vidím, že každý zápas zbývá pár lístků, je to skvělé. Doufám, že jejich podpora bude takto pokračovat i v příští sezoně.
Do Pardubic jste přišel z Ústí nad Orlicí, kde vám zůstali příznivci, kteří sledují vaše další kroky. Jezdí vás povzbuzovat nějaký fanclub?
Občas jsem tady zahlédl některé lidi, co znám z Ústí nad Orlicí. Někdo mi i psal. Moc už se s nimi nevídám, ale furt tam mám rodinu. Minimálně ta na zápasy jezdí.
Základní cíl, který zněl: vyhnout se přímému sestupu, jste splnili.
Ještě ale není nic hotového Udělali jsme pouze první krok a ten druhý je stále jen na nás. Nic měnit nebude. Důkladně se připravíme i na baráž a příští týden necháme zase na hřišti všechno. Prostě to zvládneme!
Koho byste si přál v baráži?
Je mi to jedno. Vlastně to ani pořádně nesleduji. Vím, kdo se tam pohybuje na těch předních příčkách, ale žádný vysněný tip nemám.
14
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
