MILAN RADA, to není fotbalové veřejnosti v regionu rozhodně neznámé jméno. Prošel celou řadou klubů na Orlicku a Svitavsku, zahrál si v Chocni, Dobříkově, České Třebové, Litomyšli, Sloupnici, Hradci nad Svitavou, výraznou stopu zanechal při svém působení v Březové nad Svitavou a Opatovci, odkud nabral směr Mistrovice. Rozhodně však zkušený devětatřicetiletý fotbalista nepočítal s tím, že si bude muset dát od fotbalu tak dlouhou pauzu. Odhodlání však neztratil a hned při svém prvním startu po návratu na trávník zazářil.

Milan Rada.Milan Rada.Zdroj: archiv

V Dolní Dobrouči se střetly dva celky, kterým se na podzim daří a okupují přední pozice. Jak hodnotíte toto střetnutí vašima očima?

Do zápasu jsme nastoupili v nejsilnější sestavě, kterou naše mužstvo má. Podařilo se, že jsme se všichni sešli tak, jak by to mělo ideálně být. Všichni jsme si byli vědomi, že je to pro nás důležité utkání, v němž by další bodová ztráta mohla znamenat propad v tabulce. Všichni kluci na hřišti makali a podali stoprocentní výkon. Pokud mohu někoho vyzdvihnout, tak našeho gólmana Petra Václavka, který byl jedním slovem bezchybný.

Jak se narodily vaše  gólové zásahy v průběhu zápasu?

Jednoduše. Přišly šance a byly proměněny… Na gólech se podílela naše celková týmová práce. To, že jsem je dal zrovna já, je pro mě „třešnička na dortu“.

Jste hráčem, který je ve své kariéře zvyklý dávat v zápasech vyšší počet branek? Dá se říci, že jste v mužstvu od střílení gólů?

Jednou jste nahoře, jednou dole, Někdy vám tam spadne vše, do čeho kopnete, jindy se nedaří. Za každý vstřelený gól jsem rád, hlavně když pomůže k příznivému výsledku a v daném utkání zvítězíme. Když se ale ohlédnu, tak jsem nebyl nikdy ten, který zápasy rozhodoval nebo dával pravidelně jeden dva góly v utkání.

Vzpomenete si na některé vaše vydařené střelecké počiny z minulosti, povedené zápasy, zvlášť pěkné góly?

Každý vstřelený gól je pro mě důležitý a pěkný… Nevzpomínám si ale na takový, který by stál za vyzvednutí.

Ilustrační foto.
Mistrovice zásluhou střelce Rady vyloupily lídra. Černovír byl poprvé poražen

Do soutěžního utkání jste naskočil skoro po roce nucené pauzy kvůli zranění. Jak složitý byl pro vás tento návrat?

Každá přestávka nese s sebou určité zabrždění, které se člověk snaží co nejrychleji dohnat. O to těžší je, když roky přibývají a neví, zda se po zranění vrátí tam, kde dříve byl. V hlavě mu kolují myšlenky, zda na to má, zda se nemůže znovu zranit a tak dále. V životě jsem si prošel pár zranění, ale tohle bylo o trochu delší. Když děláte nějaký sport a vypadnete z rytmu, o to víc to pak v přípravě bolí. Před zápasem s Dolní Dobroučí jsem byl s trenérem Jardou Stejskalem domluven, že případně zasáhnu do hry až jako střídající hráč. Ale když jsem se dozvěděl v den utkání, zda bych to nedal od začátku, byl jsem moc rád a šel hrát s velkou chutí. Je pravda, že po celý zápas bych na hřišti po pauze potřeboval kompas, abych se neztratil… Moje jediná věta v kabině před začátkem utkání byla: „Aby se kluci na mě nezlobili, kdybych jim to kazil.“

Vaše fotbalové „curriculum vitae“ je velice bohaté a pestré. Na které ze svých působišť máte nejhezčí vzpomínky? A jak jste se vlastně ocitl právě v Mistrovicích?

Ze všech klubů, kde jsem hrál, mám krásné fotbalové zážitky. Každé mužstvo mě vždy něco dalo a naučilo, měl jsem možnost poznat spousty skvělých sportovců a lidí. Asi nejhezčí vzpomínky přece jen mám na pětileté působení v Březové nad Svitavou, kde jsem prožil postupovou euforii od okresního přeboru až skoro po krajský přebor. A proč jsem nyní v Mistrovicích? S rodinou jsme postavili rodinný dům v nedalekém Bystřeci a volba byla jasná - jít hrát do Mistrovic a zahrát si za jedno mužstvo se svým tchánem Milanem Matějkou. Ostatně s Mistrovicemi jsem zpětně delší dobu trénoval a jezdil s nimi na různá soustředění, když mi to čas dovolil.

Jak jste v Mistrovicích spokojeni s výkony a výsledky v dosavadním průběhu podzimní části? Pohybujete se v popředí tabulky, takže jsou i myšlenky na postup do vyšší soutěže?

Kluci hrají dobře, daří se, poctivě se trénuje a od toho všeho se odvíjí, kde v současnosti mužstvo je. Podařilo se poskládat mladý kolektiv, se kterým se dá do budoucna pracovat. Je v něm řada dobrých fotbalistů, kteří prošli vyššími soutěžemi i kvalitními mládežnickými oddíly. Pro mě to je ale stále začátek soutěže, sezona je ještě dost dlouhá. Dvakrát prohrajete a jste tam, kde být nechcete. Na postup nemůžeme teď myslet, čas ukáže, zda to budeme my, kteří se budou na jaře o postup rvát.

Z dalších zajímavých střeleckých výkonů připomeňme hattricky Robina Kaplana (FC Jiskra 2008) a Michala Čady (Helvíkovice) ve III. třídě. Mezi mládežniky prokázal svoje gólové vlohy dorostenec Tomáš Chadima z Řetové, autor čtyř branek. Stejně úspěšný byl také choceňský mladší žák Alex Talian.