Samozřejmě mi to udělalo radost. Vítězit je fajn, říká král tipařů Jiří Frank

A Jiří Frank z Trstěnice nedaleko Litomyšle ho měl bohatý, vždyť s Deníkem hraje dvacet let a bývaly doby, kdy nelitoval času, aby objel regiony východních Čech, koupil si tam noviny a mohl se přihlásit do všech okresních lig. Zkušeností má tedy více než dost, na podzim je „prodal“ v plné parádě a posbíral veškeré ceny, o které se bojovalo.

Jak se s odstupem času ohlížíte za svým nedávným tipařským „podzimem snů“?
TIP ligu Svitavského deníku hraji od samotného začátku, to znamená od podzimu roku 2000, a pár úspěchů jsem už dříve získal, před časem jsem vyhrál sud piva za druhé nebo třetí místo. Sem tam se tedy mi něco povedlo. Ale loňský podzim to samozřejmě všechno překonal.

Aby také ne. Ono více se toho totiž ani vyhrát nedalo…
Samozřejmě mi to udělalo velkou radost. Je fajn, když se povede zvítězit. A nejde mi ani tak o ceny, popravdě řečeno jsem dlouho ani neměl ponětí, o co se hraje, než mi to připomněli známí. Pro mě jde hlavně o zábavu a že to takhle v okresní soutěži vyšlo, to mě potěšilo. Stejně jako prvenství v rámci kraje.

Potěší mě, když mi řeknou: Bez tebe bych z toho fotbalu neměl zážitek

Jaký byl správný vítězný recept v podání Jiřího Franka?
Taktika? Žádná nebyla. Díval jsem se průběžně na tabulky, o okresních a krajských soutěžích stále nějaký přehled mám. Když potom přišly na kupony cizí ligy, bylo to horší, ačkoli i zahraniční fotbal sleduji. Sázet jsem na něj sice přestal už před lety, ale kouknul jsem se, jak si kdo ve své soutěži stojí, a nějak to tam nasypal. Snažil jsem se co nejvíce držet jedniček, k tomu jednu dvě dvojky, možná za celou dobu jsem nedal jediný křížek. Na remízy moc nevěřím.

Představte váš vítězný kolektiv a jeho cestu k úspěchu.
Společně se mnou hráli Marek Beneš a jeho syn Radek, oba také z Trstěnice. Každý si jel absolutně podle sebe, nijak jsme to navzájem nekonzultovali, já jsem nevěděl, co dávají oni, zatímco oni zase neznali moje tipy. Tipovali jsme různě, některé týdny byly takové, že jsme se shodli třeba jen na třech zápasech. Ale vycházelo nám to. Je to podle mě lepší varianta než dávat neustále tři stejné tikety, protože když se to potom jednou nepovede, je z toho rázem ohromná bodová ztráta a propad. Takhle se třeba nepodaří jeden tiket, ovšem dva další to zachrání.

K poslednímu kolu, kdy bylo nad slunce jasné, že hrajete o první flek, jste přistupoval jinak než k těm předešlým?
Vůbec ne, bylo to normální jako po celou dobu. Nejprve jsem vzal deset jedniček, potom jsem zvážil, kde by to mohlo být jinak a přepsal několik dvojek, ono třeba když Schalke nevyhraje třicet zápasů, tak se na to dá tipovat… Je pravda, že po závěrečném kole jsem noviny otvíral s určitým napětím, to nebudu zastírat. Bylo to pro mě velké překvapení, protože v posledním dějství nebylo moc bodů, naštěstí soupeři na tom nebyli lépe. A podobné to bylo rovněž v družstvech.

Zmínil jste vynucenou podzimní novinku, od poloviny října se tipovalo na zahraniční ligy či reprezentace. Byl to podle vás správné takto v soutěži pokračovat?
Musím říci, že snazší, dá-li se to tak říci, pro mě určitě byly amatérské fotbalové soutěže. Lépe se na ně sázelo než na mezinárodní, ale jsem rád, že se TIP liga dojela do konce. Ostatně mám v tomto směru vzpomínku na jaro, kdy soutěž vůbec nezačala, ale já jsem se v pondělí stihl přihlásit a byl jsem asi jediný v okrese. Teď na podzim jsem si soukromě říkal, jestli se to nemělo utnout, protože mám pocit, že jsem vedl i v tu chvíli, kdy byl ukončen amatérský fotbal. Ale dopadlo to dobře.

Valné hromady se mají uskutečnit snad napodruhé

Co váš život a fotbal. Dlouho jste byl neodmyslitelně spojen s klubem ve své obci…
Ano, dělal jsem tady vlastně všechno. Do nějakých třiceti jsem hrával, byl jsem předsedou Sokola v Trstěnici, vedoucím týmu, jednatelem, trénoval jsem žáky i dospělé. Potom se činnost klubu na několik let přerušil, v roce 1996 se obnovila a tak jsem se zase zapojil. Přesněji řečeno jsem byl jedním z hlavních lidí, kdo ji obnovoval.

Bohužel v současně době se v Trstěnici znovu nehraje, klub se předloni odhlásil ze III. třídy Svitavska. Váše pocity budou asi neradostné?
Moc se mi to nelíbilo, ani mi to nikdo neřekl. Ptal jsem se, kdy začínají, dozvěděl se, že to odhlásili. Řekl bych, že to bylo proto, že nikdo nechtěl fotbal dělat. Ti, co to po mě převzali, viděli, že s tím jsou pořádné starosti, tak si našli důvod, že jeden hráč odešel. Je to pro mě smutné, protože jsme se alespoň jednou za čtrnáct dnů setkali na hřišti, určitá parta byla, poseděla, podívala se na fotbal, bylo to pravidelné, něco se dělo. Dá se říci, že pokud jsem mohl, nevynechal jsem jediné trstěnické utkání za těch více než pětačtyřicet let, co zde kopaná existovala. Doma ani venku.

Máte v srdci oblíbené fotbalové kluby? Pokud vím, jste věrný fanda týmu z Letné…
Ano, jsem Sparťan, i když zrovna teď na to moc hrdý nejsem. Po odchodu Stramaccioniho jsem jim dal pět let, než to dají zase dohromady, tak jim ještě dva roky nechávám. V Trstěnici jsem založil i sparťanský fan klub. Bohužel všechno jsem musel opustil ze zdravotních důvodů, byl jsem dlouho v nemocnici a musel se toho vzdát.

Ve fotbalovém životopise máte také působení na OFS Svitavy. Jak se díváte na nynější dění v českém fotbale?
Změny bych určitě podpořil, protože všechno to, co v poslední době vyšlo na světlo světa, je přehnané a za mezemi únosnosti. Mám pocit, že o řadě věcí se pořád ještě neví a myslím, že některé kluby na to doplatí. Na druhou stranu se to už táhne hrozně dlouho. Pár lidí křičí, ale jiným se to líbilo. Úplně se mi tedy nezdá, že je snaha to rychle zbourat.

Jiří Frank se stal vládcem tipařů. Jeho království zahrnuje jednotlivce i týmy

A co na závěr něco přece jenom veselejšího? Evropské poháry, česká reprezentace?
Nerad chválím, ale Slavia hraje v současné době dobře. Tím spíše nechápu a mrzí mě, proč Sparta určité věci nedotáhne do konce a zůstává na půli cesty. Reprezentace? Je to rozhodně lepší než bývalo, hráčů schopných obstát na evropské úrovni je tam více, takže na letošní EURO se snad můžeme těšit.