Nevděčnou roli na sebe vzal před mistrovskou fotbalovou sezonou nový předseda Komise rozhodčích Pardubického krajského fotbalového svazu KAMIL SCHMEISER (46). Jednak kvůli obecně negativnímu vnímání rozhodcovské profese mezi českou sportovní veřejností, jednak z objektivních důvodů daných především nízkým počtem rozhodčích v krajských soutěžích. Za sebou má v tuto chvíli první půlsezonu a v ní stovky obsazených zápasů dospělých i mládeže. Co mu toto období ukázalo, o tom mluvil v rozhovoru pro Deník.

Kolik rozhodčích během podzimní části objíždělo stadiony v Pardubickém kraji?

Hned na začátek je potřeba říci, že rozhodčích pro krajské soutěže je k dispozici hrozně málo. Když jsem nastoupil do funkce a sestavil si seznam, tak mi úplně spadla brada. Bylo nás jen 51 a to je opravdu nízký počet. A to si vezměte, že spousta navíc hraje, dělá funkcionáře, do toho zaměstnání, studium, nemoci, zranění, takže stav opravdu nebyl a není dobrý.

A navíc k tomu lze dodat, že se spíše zhoršuje, než že by se zlepšoval, že?

Když jsem se podíval na nominační listiny pár let dozadu, našel jsem tam třeba pětaosmdesát jmen. Z toho je názorně vidět, s jakým úbytkem rozhodčích se potýkáme. A co pro mě byl největší šok, když jsem připravoval letní seminář a dělal si přehled mladých rozhodčích do šestadvaceti let, zjistil jsem, že jich je dvanáct. Což je zoufale malé číslo. V létě k nám přišli dva kolegové z Královéhradeckého kraje a na fyzických prověrkách se mě ptali, kdy budou běhat mladí. A já jim říkám: No ti běhají teď. A bylo jich na dráze pár. Nebojím se současnou realitu označit jako kritickou.

„Domluvili jsme se, že od jarní části budou probíhat výměny rozhodčích mezi oběma kraji. Trojice rozhodčích pojede jeden víkend na krajský přebor, naše do Hradce a z Hradce k nám, další týden totéž na I. A třídu.“

A mistrovských utkání, na které posíláte rozhodčí, je spousta, navíc nikoli jenom v soutěžích našeho kraje…

Ano, zápasů jsou mraky, vždyť jen v krajských soutěžích dospělých jich je 29 každý víkend. Do toho samozřejmě mládežnické soutěže, ale s tím bychom si vcelku poradili. Je však nutné zdůraznit, že neobsazujeme pouze soutěže v Pardubickém kraji, ale také soutěže dorostenců a žactva Řídící komise pro Čechy, což je obrovský problém. Na podzim byl jeden víkend, kdy pro mě chtěli 26 rozhodčích, vlastně polovinu z těch, co mám na listině. Bylo to sice převážně na dopolední časy, ale tohle se už prostě nedá zvládnout.

Takže představa, že si jednou týdně sednete, za půl hodiny rozhodíte delegace a máte vystaráno, je lichá, že?

To rozhodně. Na rovinu mohu říci, že to je práce od pondělí do neděle. V pondělí začnu, udělám si nástřel, vyjdu s tím ven a teď to začne: omluvy, nemoci, práce a delegace jen přehazuji a upravuji. Navíc je třeba si uvědomit, že těch zmíněných 51 rozhodčích nikdy není k dispozici na jeden víkend naráz. Když jich je 40, tak jsem rád. Nemít velkou oporu v okresech, tak jsme I. B třídy neobsadili. Považuji za zázrak, a říkám to všem, že jsme na podzim obsadili všechna utkání dospělých trojicí rozhodčích. V létě, když do toho všeho ještě padly dovolené, to byl naprostý stav zoufalosti, to jsem nevěděl, co s tím.

Pomoc při obsazování zápasů ze strany okresních komisí rozhodčích je zcela nezbytná?

Když jsem sestavoval krajskou komisi rozhodčích, tak jsem chtěl, aby v ní byli zástupci všech okresů, nejlépe předsedové a obsazováci. Právě kvůli dobré komunikaci a spolupráci při delegacích. To se mi povedlo, byl to super krok a perfektně si pomáháme, jak navzájem mezi okresy, tak směrem do kraje. Bez toho by to vůbec nešlo.

Co třeba proškolení laici? V sousedním Královéhradeckém kraji musí mít kluby bez debat oddílové rozhodčí a ti se potom nasazují právě na I. B třídy?

Vím, že se tam tahle varianta používá, ale já tomu zatím nejsem nakloněn a nechci k tomu sahat. Nadále chci, abychom zápasy obsazovali kvalifikovanými rozhodčími. S kolegy v Hradci jsem o tom mluvil, docela si to pochvalují, nicméně na to, jak dlouho to mají, se jim chytili snad jenom dva lidi, kteří to zkusili jako rozhodčí.

Jaká je aktuální pozice rozhodčích z Pardubického kraje ve vyšších soutěžích?

Z mého pohledu dobrá. V profesionálních soutěžích působí Lukáš Raplík a Dan Vodrážka, ten se jako asistent dostal dokonce na mezinárodní listinu. Pro jaro se na listinu profesionálních soutěží dostal ještě Dominik Starý, který už na podzim řídil dvě utkání druhé ligy. To je paráda. Dále máme osmnáct rozhodčích pod Řídící komisí pro Čechy ve třetí lize a divizích, což je také pěkné číslo. V zimě byl požadavek z Prahy na dva či tři další rozhodčí a dva delegáty. My jsme v takové situaci, že si nemůžeme dovolit tolik lidí posílat nahoru, ani na to nemáme kluky připravené. I přesto jsme nakonec dva rozhodčí a jednoho delegáta do vyšších soutěží posunuli.

„Neobsazujeme pouze soutěže v Pardubickém kraji, ale také soutěže dorostenců a žactva Řídící komise pro Čechy, což je obrovský problém. Byl jeden víkend, kdy pro mě chtěli 26 rozhodčích.“

Plní v rámci krajských soutěži svoji úlohu podle vašich představ delegáti asociace?

To je další téma, o kterém se často bavíme. Co se týče počtu, máme jich docela dost, ale co nás pomalu začíná trápit, je věkové složení. Máme jich hodně staršího věku a jako komise bychom chtěli sbor omladit. Jednám s řadou lidí, kteří by se mohli zapojit, ale často mi řeknou, že se jim potom nechce dvě hodiny sedět a vyplňovat složitou zprávu. Proto jsem velmi rád, že asociace připravuje novou zjednodušenou zprávu pro delegáty, která by jim měla usnadnit práci.

Jakým způsobem pracuje komise s mladými talentovanými rozhodčími, v nichž je do budoucna potenciál?

V tomto směru musím zmínit, že máme sestavený tým mimo komisi rozhodčích, kde je Dan Vodrážka jako lektor pravidel, Dominik Starý jako fitness coach pro krajské rozhodčí a Tomáš Baťa s Martinem Fojtíkem jako instruktoři pro vzdělávání rozhodčích. Máme také tři mentory, kteří se věnují vytipovaným mladým rozhodčím, jejich vedoucím je Zdeněk Šimek. Všichni jsou do práce zapálení a věřím, že to pro mladé rozhodčí je a bude přínosem. Máme připravené programy VPR i semináře, uvidíme, co bude možné na jaře zorganizovat.

Kolik rozhodčích vám chybí do lepšího stavu, abyste byl v rámci možností s počtem na nominační listině spokojen?

Mít o deset lidí více, bylo by to hned znát. Jsme domluveni, že každý okres dá pro jaro dva nováčky, z Pardubic přijdou možná tři nebo čtyři. Fotbalová asociace také připravuje náborovou akci. V první řadě pro okresy, protože nováčci musí začít v okresech. Řeší se, v jakém modelu, jaké startovací balíčky dostanou, na co je nalákat.

Jak byste zhodnotil podzimní část sezony z pohledu výkonů rozhodčích na hřištích?

Musím říci, že jsem spokojen. Na to, kolik toho ti kluci odřídili, si vedli dobře. Samozřejmě problémy byly, několik utkání jsme řešili, ale to k tomu patří. Nebyla žádná stížnost na tendenčně řízené utkání, vždy se to týkalo posouzení jednotlivých herních situací v daném střetnutí, které se prostě stanou.

S výše zmíněným nedostatkem rozhodčích souvisí ještě jeden faktor: jejich extrémní přetíženost. Vždyť často za jediný víkend objedou pět či šest zápasů. Což je ale stav dlouhodobě neudržitelný…

Řeknu jeden konkrétní příklad. Byl jsem jako delegát na nedělním utkání krajského přeboru. Mělo poklidný průběh, rozhodčí ho zvládli, nenastal problém. Utkání skončilo, přišli jsme do kabiny, odbyla se administrativa, kluci si sedli, hlavy dali dolů, nebavili se, byli úplně „mrtví“. Říkám jim: Kluci, co je, vždyť jste to zvládli, všichni jsou spokojení, tak co se děje? A oni se na mě podívali a odpověděli: Kamile, my jsme unavení, máme toho plné zuby, máme páté utkání za víkend. A tohle je přesně to, čemu musíme do budoucna zabránit. Když jde rozhodčí v neděli na prakticky nejdůležitější zápas celého víkendu, musí být připravený, odpočatý a nemůže být unavený psychicky i fyzicky. Řešili jsme to a máme i výkonným výborem odsouhlasené, že pokud to bude nutné, tak soutěže ŘKČ prostě nebudeme v takové míře obsazovat.

A pomohou vám, „na oplátku“ divizní a třetiligoví rozhodčí v rámci soutěží kraje?

To je další věc. Oni totiž rozhodčí v českých soutěžích zdaleka tak moc vytěžovaní nejsou. Zatímco naši zvládnou pět šest zápasů za víkend, tak oni mají klidně jedno. A ze zmíněných osmnácti nám v kraji vypomůže jenom šest, což je velmi málo na to, jak pomáháme my jim.

„My jsme v situaci, že si nemůžeme dovolit posílat tolik lidí nahoru, ani na to nemáme kluky připravené. Přesto jsme ale dva rozhodčí a jednoho delegáta do vyšších soutěží posunuli.“

V zimní přestávce se objevily informace o spolupráci mezi pardubickým a královéhradeckým svazem. O co přesně půjde v oblasti rozhodčích?

Domluvili jsme se, že od jarní části budou probíhat výměny rozhodčích mezi oběma kraji. Trojice rozhodčích pojede jeden víkend na krajský přebor, naše do Hradce a z Hradce k nám, další týden to samé na I. A třídu. Takhle začneme, uvidíme, co to přinese. Chystám se oslovit také Olomoucký kraj či Vysočinu, proto ono je to tak, že jak pro rozhodčí, tak pro kluby je to přece jenom změna. Přijede někdo cizí, rozhodčí se dostanou do jiného prostředí, nepotkávají pořád stejné tváře. A když se lidé neznají, chovají se k sobě jinak. Věřím, že to bude plus.

Než vypuknou jarní mistrovské boje, nepochybně se chystáte si svoje „ovečky“ svolat na tradiční seminář…

Ano, zimní seminář je plánován na 5. března, bohužel doba je taková, že nemůžeme udělat dvoudenní, ale pouze jednodenní. Čeká nás náročné jaro, půjde o hodně, i proto chci rozhodčím ulevit, aby na naše těžká rozhodující utkání nechodili unavení.