Byl jsem hodně naštvaný, řekl po nastříleném hattricku libchavský kanonýr Pavlák

„Hned od začátku se nám dařily rychlé přechody do útoku a poměrně snadno jsme se dostávali za obranu. Hosté hráli dost vysoko a mnohdy spoléhali na ofsajdové pasti, které je občas zradily, a tak je obrovská škoda, že jsme to lépe nezužitkovali. Každopádně i tak jsme si za celý zápas vytvořili snad tolik šancí jako za celý podzim. Bohužel to tam padlo jen mě a nakonec ani tři zásahy nestačily. Jaroměřice hrály jednoduše a účelně, využívaly výškové převahy, snažili se o nebezpečné přechody podpořené zkušenostmi Daniela Švece. Všechno toto jsme však věděli. Ačkoliv nám dvakrát pomohlo břevno a mnohokrát jsme v defenzivě pracovali spolehlivě, když především Filip Horníček měl asi 98 procent hlav, tak hosté byli ve svých nabídnutých příležitostech nekompromisní a proto si odvezli bod, kterým si nás udrželi na odstup,“ mrzí fotbalistu, který není mezi nejlepšími kanonýry rozhodně neznámým jménem.

Kolegův černý střelecký den

„Řekl bych, že rozhodly dva klíčové faktory. Jedním bylo totální střelecké prokletí mého parťáka z útoku Richarda Rába, který měl napočítáno minimálně šest stoprocentních šancí, čtyři jen za první poločas, ale vždy s nimi naložil spíše jako zbrklý teeneger než jako zkušený kanonýr a brankář neměl ani moc práce. To bylo opravdu tristní a nikdy jsem si ani nepomyslel, že je to u něho možné… Každopádně stane se a my všichni věříme, že měl jen opačně nasazené kopačky, příště to napraví a přispěje k výhře, třeba konečně z venkovního hřiště. Druhým faktorem byl jaroměřický brankář, který zrovna také neměl svůj den. Zařídil zbytečnou penaltu a u mého druhého gólu také neměl čisté svědomí. Je to ale jen fotbal. Na našem hřišti jsem zažil některé obří kanonády a tento zápas mohl být další z nich, ale koncovka nás nyní opravdu zradila,“ kroutí hlavou Petr Pavlák.

Žamberku stačila jediná trefa. Dobříkov smetl Jehnědí půltuctem branek

Kraje

Ztracené dva body Libchavské mrzely i proto, že jen o týden dříve porazili vedoucí Sloupnici a dokázali, že mohou uspět i proti soupeři z úplného čela tabulky. Tenhle výsledek ovšem nedokázali potvrdit. „Proti Sloupnici jsme si ověřili, že vše je jen o našich hlavách a přístupu. Strašně moc nás motivoval skalp lídra, pro kterého je výhra nad posledním povinností, ale osobně dobře vím, jak to většinou bývá svazující. Navíc k nám přijel se šňůrou čtyř zápasů s plným bodovým ziskem a bez obdrženého gólu. To byl ten náš hnací motor a nutno také říci, že jsme po prohraném utkání s Dobříkovem trochu přeskupili řady i obranu a všem na hřišti se zápas opravdu vydařil. Byli jsme strašně nebezpeční směrem dopředu a mnoho nám toho vycházelo. Sloupenská defenziva si s námi občas nevěděla rady a my si to opravdu užívali. Jen skóre mohlo být vyšší. Osobně jsem byl nadšený, jelikož to jsou přesně ty zápasy, kvůli kterým to na této úrovni děláme. Byli jsme hladoví a příkladně si šli za výhrou. Zápas měl parametry derby, takže mu nechybělo nic. Fotbal jsem si užili a výhru zasloužili. Sloupnice se vzpamatovala až příliš pozdě a ke konci byla moc přemotivovaná, takže se vyfaulovala. Takto hrát po většinu sezony, tak tu asi neřešíme záchranářské starosti,“ je si vědom libchavský kanonýr.

Nic než udržení nás nezajímá

Pozice Sokola je v tabulce I. B třídy kritická a jenom závěrečná vítězná šňůra ho může ještě spasit. „Musím říci, že tuto sezonu jsem bral jako velkou výzvu a před jejím startem jsme věděli, že nás bude čekat náročný boj o záchranu. To se potvrdilo. Pro jaro jsme tým doplnili a některým hráčům nebyl osud libchavského fotbalu lhostejný, takže se nám nyní opět sešel poměrně kvalitní tým. Na jednu stranu je dobře, že každý zápas je pro nás velice důležitý a máme to vždy s nábojem play off. Asi to mám raději, než si hrát klidný střed tabulky a nic příliš neřešit. Utkání mají nasazení a ve všech tam z naší strany potřebná chuť a motivace neschází. Bohužel nám však vaz lámou mnohdy příliš laciné inkasované branky, které jsme soupeři povětšinou darovali. Další příčinou je malý důraz v obraně a mnohdy špatné fotbalové řešení situací, což pramení z nezkušenosti. To se ale pak těžko sbírají body. V Libchavách jsem byl vždy zvyklý hrát ve vyšších patrech tabulky, ale obměna kádru se nám prostě nevyhnula a je nyní otázkou, co nám vyřeší případná záchrana do budoucna. To však není teď na pořadu dne a nic než udržení nás nezajímá. Pokud se budeme scházet v plné síle, tak dokážeme porazit každého,“ je přesvědčen Petr Pavlák.

V čem je libchavská Achillova pata, na tím není třeba dlouze hloubat. Stačí pohled od tabulky a z něho plynoucí zjištění, že ze hřišť soupeřů si tým doposud nepřivezl ani bod a to je ve snaze posunout se mimo sestupové pozice zásadně limitující faktor. „Bohužel naše venkovní bilance je opravdu žalostná a nedokážu si to vysvětlit. Zároveň si také nemůžu vzpomenout, kdy jsme na cizím hřišti hráli opravdu dobře. Spíše máme jen slušné pasáže a to k výhře nestačí. Pokusíme se to změnit teď v Kunčině, ale víme, že to bude náročné,“ neztrácí Pavlák naději.

Kdyby byl nezávislým pozorovatelem, tak by se mu náboj závěru mistrovského ročníku v I. B třídě líbil. „Letos je to je vskutku napínavá kovbojka a všechny ohrožené týmy se snaží udržet, což je dobře. O překvapivé výsledky není nouze, čímž se tato zápletka nevyhne ani mužstvům ze středu tabulky. To dlouho nepamatuji. Když jsme kdysi spadli z I. B. třídy s Čistou, měli jsme tehdy 34 bodů a byli třetí od konce, přesto se nám sestup nevyhnul. Zatím nevím, kolik bude padat týmů, ale my chceme z posledních šest zápasů vytěžit maximum,“ nevzdává se libchavský kanonýr.